Ach, paní Whiteová, já myslím, že jste skvělá, když tak pomáháte své dceři s malou Megan A jak se letos daří vašim begóniím?
Malá Megan tedy byla ponechána napospas vrtochům své babičky, jelikož pan White už nebyl na světě, aby držel její nápady na uzdě, ačkoliv, jak se ukázalo, nebyla to tak úplně pravda. Někdy, když Megan seděla na zemi paní Whiteové u nohou, natáhla ruku s hračkou a podávala ji dědovi.
Z počátku si paní Whiteová myslela, že se Megan jen spletla. Domnívala se, že druzí prarodiče motají její malé chráněnce hlavu, a jelikož jí tato metoda zafungovala už dřív, pokaždé když Megan natáhla ruku s hračkou a řekla dědo, vzala si ji a řekla babi. Později, když už začínala být zoufalá, říkala Babi, Megan, ne dědo! a mírně ji plácla přes nohu.
Ale ať zkoušela cokoliv, přimět Megan říkat jí babi místo dědo se zdálo být mnohem těžší než naučit ji používat pravou ruku. Megan také často mluvila o kočičce a vídali ji hladit vzduch a pochichtávat se u toho.
Když pak Megan začala té kočičce říkat Vrr, přikládala to paní Whiteová jen příliš bujné dětské fantazii, ale zmínky o dědovi ji dál rozčilovaly. Jednou se zeptala Suzan, jak Megan říká Robertovým rodičům.
Víš, Megan je tak roztomilá. Říká jim postaru, stařenko a stařečku. Chtějí, abychom ji dali do evangelické školy, až bude dost velká, ale my s Robertem ještě nevíme. Co myslíš ty, mami?
Paní Whiteová doufala, že Megan bude chodit do katolické školy, ale věděla, že je to jen zoufale málo pravděpodobné, protože levičák Robert nevěří, že by se takto malým dětem mělo vnucovat náboženství jakékoliv náboženství, maminko. Pche! Co on o tom věděl? Co o tom levičák mohl vědět?
Ale řekla jen: Hlavně si dávej pozor, kam Megan nakonec pošlete. Určitě nechceš, aby chodila do některé z těch drsných moderních škol, kde levicoví učitelé neučí žáky respektu nebo neuznávají starou dobrou disciplínu, protože jinak by ti Megan mohla ještě před maturitou skončit v jiném stavu. Doufala, že slova levicoví, respekt a disciplína vyvolají u Suzan příznivou odezvu, ale obávala se, že její dcera už zcela propadla Robertovým hloupým levicovým názorům.
Jediné, o co se teď mohla pokusit, bylo zastavit tu zkázu u Megan. Zkázu, kterou Robert a její dcera nechávali propuknout u té nebohé, roztomilé, ale snadno ovlivnitelné Megan. Měla velkou chuť zkusit ji zamknout pod schody, ale věděla, že kdyby se to dozvěděl Robert, bylo by to naposledy, co ji kdy nechali s Megan samotnou, a že by tím nakonec utrpěly obě.
V hloubi duše si však paní Whiteová dobře uvědomovala, že nesrovnatelně hůř by na tom byla ona a že by to možná nezvládla bez pobytu v léčebně.