Když došli na pláž, tělo už v jámě nebylo. Tým patologa jej už naložil do dodávky. Místní policisté stále pročesávali prostor a hledali stopy.
Belt zavolal na své muže, kteří se shromáždili kolem něj.
"Viděl tady někdo pískový časovač?" zeptal se. "Měl by vypadat jako velké přesýpací hodiny, nejméně dvě stopy velký."
Policisté vypadali otázkou zaskočeni. Zavrtěli hlavami a řekli, že ne.
Riley začínala být netrpělivá.
Musí tu někde být, pomyslela si. Došla na vrchol nedalekého travnatého kopce a rozhlédla se kolem. Ale žádné přesýpací hodiny neviděla, dokonce ani narušený písek, který by naznačoval něco čerstvě pohřbeného.
Nebo ji její intuice šálila? Někdy se to stávalo.
Tentokrát ne, pomyslela si.
Uvnitř si tím byla jistá.
Vrátila se a pohlédla do jámy. Od té v lese se velmi lišila. Byla mělčí, více beztvará. Vrah nemohl vytvarovat suchý písek z pláže do tvaru, i kdyby se o to velmi snažil.
Otáčela se na všechny strany a dívala se všemi směry.
Viděla jen písek a příboj.
Byl odliv. Samozřejmě, že vrah mohl vytvořit tvar šipky z mokrého písku, ale ten by viděli ihned. Pokud by nebyl zničen, byl by stále vidět.
Zeptala se ostatních, "Viděli jste tu poblíž někoho jiného – kromě muže se psem, který našel tělo?"
Policisté pokrčili rameny a podívali se na sebe.
Jeden z nich řekl, "Nikoho kromě Ragse Tuckera."
Riley vykulila oči.
"Kdo to je?" zeptala se.
"Jen výstřední starý pročesávač pláží," řekl velitel Belt. "Žije tamhle v malém vigvamu."
Belt ukázal do dáli na pláž, kde se pobřeží stáčelo od místa, kde stáli.
Riley se teď trochu rozzlobila.
"Proč ho nikdo předtím nezmínil?" vyštěkla.
"Nemělo to moc smysl," řekl Belt. "Mluvili jsme s ním hned, když jsme sem přišli. Neviděl nic, co by mělo co do činění s vraždou. Řekl, že spal, když se to stalo."
Riley podrážděně zasténala.
"Toho chlapa navštívíme," řekla.
Následovaná Billem, Jenn a velitelem Beltem, začala kráčet po písku.
Jak šli, Riley řekla Beltovi, "Myslela jsem, že jste tu pláž uzavřeli."
"Uzavřeli," řekl Belt.
"Tak co tu sakra měl kdo co pohledávat?" Zeptala se Riley.
"No, jak jsem řekl, Rags tu tak nějak žije," řekl Belt. "Nezdálo se že má smysl ho odtud vykopnout. Kromě toho nemá kam jít."
Poté, co došli za ohyb je Belt vedl po písku k travnatému vzestupu. Skupina se přebrodila přes jemný písek a vysokou trávu až na vrchol kopce. Odtud Riley mohla vidět malý provizorní vigvam asi sto metrů daleko.
"To je dům starého Ragse," řekl Belt.
Když se přiblížili, Riley viděla, že je pokrytý plastovými pytli a dekami. Tady za vzestupem byl bezpečně mimo dosah přílivu, i když dosahoval vysoko. Vigvam byl obklopen dekami a bláznivým sortimentem objektů.
Riley řekla Beltovi, "Povězte mi o Ragsi Tuckerovi. Nemá snad Belle Terre pravidla, co se týče vandráků?"
Belt se trochu zasmál.
Řekl, "No, jo, ale Rags není typický vandrák. Je svérázný a lidé ho mají rádi, zejména návštěvníci. A on není podezřelý, věřte mi. On je ten nejnevinnější člověk na světě."
Belt ukázal na věci položené na dece.
"Je to trochu praštěný s tím vším, co má. Sbírá leccos na pláži a lidé si k němu chodí kupovat věci, nebo vyměňovat věci, které už nechtějí. Většinou je to jen záminka pro lidi, aby s ním mohli promluvit. Dělá to celé léto, tak dlouho, dokud to počasí dovoluje. Daří se mu dát dohromady dost peněz na pronájem levného bytu v Sattleru na zimu. A pak, když je zase hezké počasí, se sem vrátí."
Jak se blížili, Riley viděla věci zřetelněji. Byla to opravdu bizarní sbírka, která zahrnovala naplavené dříví, lastury a další přírodní objekty, ale také staré toustovače, nefunkční TV, staré lampy a další položky, které mu návštěvníci nepochybně přinesli.
Když se dostali na okraj natažené deky, Belt zavolal, "Hey, Ragsi. Zajímalo by mě, jestli bychom si s tebou mohli ještě trochu promluvit."
Z vigvamu se ozval chraplavý hlas.
"Jak jsem vám už předtím řekl, nikoho jsem neviděl. Ještě jste tu příšeru nechytili? Rozhodně se mi nelíbí představa, že je na mé pláži vrah. Už bych vám to řekl, kdybych něco věděl."
Riley přistoupila k vigvamu a zavolala, "Ragsi, musím s vámi mluvit."
"Kdo jste?"
"FBI. Zajímalo by mě, jestli jste nenarazil na větší pískový časovač. Víte, něco jako přesýpací hodiny."
Chvíli se neozvala žádná odpověď. Pak ruka ve vigvamu odtáhla zástěnu, která zakrývala otvor.
Uvnitř byl vychrtlý muž, sedící se zkříženýma nohama, jeho velké oči se upíraly na ni.
A přímo před ním seděl obrovský pískový časovač.
KAPITOLA OSMÁ
Muž ve vigvamu jen zíral na Riley širokýma šedýma očima. Riley hleděla střídavě na vandráka a velký pískový časovač před ním. Nemohla se rozhodnout, co je více zarážející.
Rags Tucker měl dlouhé šedivé vlasy a vousy, které visely až k pasu. Jeho potrhaný, volný oděv se k jeho jménu hodil.
Přirozeně přemýšlela, zda ...
Je toto podezřelý?
Přišlo jí těžké tomu uvěřit. Jeho údy byly tenké a vytáhlé a zdálo se, že není dost robustní na to, aby provedl některou z těchto náročných vražd. Působil neškodně.
Riley měla také podezření, že jeho zanedbaný vzhled je něco jako póza. Nezaváněl, alespoň ne tam, kde stála, a jeho šaty se zdály být čisté i přes jejich opotřebení.
Co se týče pískového časovače, vypadal podobně jako ten, který našli poblíž cesty. Byl víc než dvě stopy vysoký, se zvlněnými rýhami, vyřezanými do horní části, a třemi dovedně vyřezávanými tyčkami, které držely rám pohromadě.
Ale nebyly totožné s tím druhým. Za prvé, dřevo nebylo tak tmavé – bylo spíše červenohnědé. I když vyřezávané vzory byly podobné, nevypadaly jako přesné repliky designu, který viděli na prvním pískovém časovači.
Ale ty malé odchylky nebyly nejdůležitější rozdíly mezi těmi dvěma.
Největší kontrast byl v písku, který označoval ubíhající čas. Časovač, který Bill našel mezi stromy, měl všechen písek jen v dolní části koule. Ale tento časovač měl z větší části písek ještě v horní kouli.
Tento písek byl v pohybu, pomalu se trousili do dolní části.
Riley si byla jistá jednou věcí – že vrah chtěl, aby našli tento časovač, stejně tolik jako si přál, aby našli ten druhý.
Tucker nakonec promluvil. "Jak jste věděli, že ho mám?" zeptal se Riley.
Riley mu ukázala svůj odznak.
"Já budu klást otázky, pokud vám to nevadí," řekla nevýhrůžným hlasem. "Jak jste se k němu dostal?"
Tucker pokrčil rameny.
"Byl to dárek," řekl.
"Od koho?" Zeptala se Riley.
"Od bohů, možná. Myslím, že spadl z nebe. Když jsem se ráno podíval ven, hned jsem ho viděl tamhle na přikrývkách s mými dalšími věcmi. Přinesl jsem si ho dovnitř a šel jsem spát. Pak jsem se znovu probudil a jen jsem tu tak seděl a chvíli jsem se na něj díval."
Upřeně se na pískový časovač zadíval.
"Nikdy předtím jsem vlastně čas nesledoval," řekl. "Je to jedinečný zážitek. Nějak mám pocit, že čas utíká rychle a pomalu zároveň. A mám z toho pocit nevyhnutelnosti. Nemůžete vrátit čas, jak se říká."
Riley se Tuckera zeptala, "Přesypával se písek takto, když jste jste časovač našel nebo jste ho otočil?"
"Nechal jsem ho, jak byl," řekl Tucker. "Myslíte si, že bych měl odvahu změnit tok času? Nehraju si s takovými kosmickými záležitostmi. Já nejsem tak blbej."
Ne, vůbec není hloupý, pomyslela si Riley.
Měla pocit, že Ragsi Tuckerovi začíná lépe rozumět, jak se jejich rozhovor odvíjí. Ten popletený a potrhaný pročesávač pláží byla osobnost pečlivě pěstovaná pro zábavu návštěvníků. On sám se proměnil v místní lákadlo Belle Terre. A z toho, co jí o něm řekl velitel Belt Riley věděla, že si tím vydělává na skromné živobytí. Etabloval se jako místní itinerář a získal nevyslovené svolení žít přesně tam, kde se mu chce.
Rags Tucker tu byl, aby bavil sebe i druhé.
Riley došlo že toto je choulostivá situace.
Potřebovala mu tento pískový časovač vzít. Chtěla to udělat rychle a bez velkého povyku.
Ale bude ochoten jí ho dát?
Přestože velmi dobře znala zákony o prohledávání a zabavování věcí, nebyla si vůbec jistá jak se aplikují na vandráka žijícího ve vigvamu na veřejném prostranství.
Mnohem raději by se o to postarala bez povolení. Ale musela postupovat opatrně.
Řekla Tuckerovi, "Myslíme si, že zde byl zanechán osobou, která spáchala dvě vraždy."
Tucker vyvalil oči.
Pak Riley řekla, "Musíme si tento časovač odnést. Mohl by být důležitým důkazem."
Tucker pomalu zavrtěl hlavou.
Řekl, "Zapomínáte na zákon pláže."
"A to je co?" Zeptala se Riley.
"'Nálezci majiteli.' Kromě toho, pokud je to opravdu dar od bohů, raději bych se s ním neloučil. Nechci porušit vůli kosmu."
Riley si prohlížela jeho výraz. Byla si jistá, že to není blázen a že neblouzní – i když tak někdy dokázal jednat. To bylo jen součástí show.
Ne, tento vandrák věděl přesně co dělá a říká.
Obchoduje s námi, pomyslela si Riley.
Riley otevřela peněženku, vytáhla dvacetidolarovou bankovku a nabídla mu ji.
Řekla, "Možná to pomůže vyřídit tu záležitost s vesmírem."
Tucker se nepatrně ušklíbl.
"Nevím," řekl. "Vesmír je v těchto dnech velmi drahý."
Riley cítila, že začínala jeho hru chápat a také to, jak s ním hrát.
Řekla, "Neustále expanduje, co?"
"Jo, už od velkého třesku," řekl Tucker. Začal si o sebe třít prsty a dodal, "A prý prochází novou fází inflace."
Riley si nemohla pomoci a obdivovala jeho chytrost – a jeho kreativitu. Dovtípila se, že by s ním měla uzavřít dohodu dřív než se konverzace příliš zkomplikuje a nebude dávat smysl.
Vytáhla z peněženky další dvacetidolarovou bankovku.
Tucker jí vytrhl obě dvaceti-dolarovky z ruky.
"Je to vaše," řekl. "Dávejte na to pozor. Já mám pocit, že ta věc má opravdu velkou moc."
Riley zjistila, že si myslí totéž co on – pravděpodobně má větší pravdu než tuší.
S úsměvem Rags Tucker dodal, "Myslím, že to zvládnete."
Bill si znovu navlékl rukavice a přistoupil k časovači, aby si jej vzal.
Riley mu řekla, "Pozor, drž ho rovně, pokud to půjde. Nechceme zasahovat do toho, jak rychle běží."
Jak Bill zvedl časovač, Riley řekla Tuckerovi, "Díky za vaši pomoc. Možná se vrátíme, abychom vám položili další otázky. Doufám, že budete k dispozici."
Tucker pokrčil rameny a řekl, "Budu tady."
Když se obrátil k odchodu, velitel Belt se zeptal Riley, "Kolik času myslíte že zbývá, než se písek přesype?"
Riley si vzpomněla, že patolog řekl, že obě vraždy se udály kolem šesté hodiny ranní. Riley se podívala na hodinky. Teď bylo téměř jedenáct. V hlavě si to propočítala.
Riley Beltovi odpověděla, "Písek se přesype asi za devatenáct hodin."
"Co se stane potom?" Zeptal se Belt.
"Někdo zemře," řekla Riley.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Riley nemohla dostat slova Ragse Tuckera z hlavy.
"Mám z toho pocit nevyhnutelnosti."
Ona a její kolegové se vraceli zpět po pláži k místu činu. Bill nesl pískový časovač a Jenn a velitel Belt šli po jeho boku, aby časovač přidržovali. Snažili se neovlivnit tok písku v časovači. A samozřejmě, že Rags mluvil právě o padajícím písku.
Nevyhnutelnost.
I když se při tom pomyšlení zachvěla, uvědomila si, že to byl přesně efekt, který měl vrah na mysli.
Chtěl, aby cítili stahující se uzel nevyhnutelnosti z blížící se vraždy.
To byl jeho způsob, jak je vynervovat.
Riley věděla, že se nesmí nechat příliš otřást, ale obávala se, že to nebude snadné.
Jak se vlekla pískem, vytáhla svůj mobilní telefon a zavolala Brentu Meredithovi.
Když odpověděl, řekla, "Pane, máme tu vážnou situaci."
"Co tam máte?" Zeptal se Meredith.
"Náš vrah se chystá udeřit každých dvacet čtyři hodin."
"Kristepane," řekl Meredith. "Jak to víte?"
Riley mu chtěla všechno vysvětlit, ale rozmyslela si to. Bylo by lepší, kdyby oba časovače viděl.
"Jsme na cestě zpět k SUV," řekla Riley. "Hned jak tam budeme, zavolám vám přes video konferenci."
Riley ukončila hovor právě když se dostali zpět na místo činu. Beltovi policisté stále pročesávali bahenní trávy a hledali stopy. Jejich ústa se otevřela, když spatřili Billa nesoucího enormní časovač.
"Co to k čertu je?" zeptal se jeden z policistů.
"Důkaz," řekl Belt.
Riley napadlo, že poslední věc, kterou by teď potřebovali, je aby reportéři časovač zahlédli. Kdyby se to stalo, okamžitě by se rozletěly fámy a situace by byla ještě horší, než teď. A novináři bezpochyby ještě číhali na parkovišti. Už věděli, že dva lidé byli pohřbeni zaživa. Jistě se toho příběhu nevzdají.
Obrátila se k veliteli Beltovi a zeptala se, "Mohla bych si půjčit vaši bundu?"
Belt si sundal bundu a podal jí ji. Riley ji opatrně přehodila přes pískový časovač a zcela ho zakryla.
"Pojďte," řekla Riley Billovi a Jenn. "Zkusme to dostat do auta, aniž bychom vzbudili velkou pozornost."
Avšak když ona a její dva kolegové došli za bariéru z pásky, Riley viděla, že dorazili další reportéři. Obklopili Billa a dožadovali se informace, co to nese.
Riley vyděsilo, jak se tlačili na Billa, který se snažil udržet pískový časovač zpříma jak to jen šlo. Jen samotné strkání by mohlo stačit na přerušení toku písku. A co by bylo ještě horší, někdo by mohl vyrazit časovač Billovi z rukou.
Řekla Jenn, "Musíme je držet od Billa."
Ona a Jenn se protlačily do skupiny a nařídily jim, aby ustoupili.
Reportéři překvapivě snadno uposlechli, rozestoupili se kolem a zírali.
Riley si rychle uvědomila ...
Pravděpodobně si myslí, že je to bomba.
Konec konců ji a její kolegy tato možnost napadla, když byli v lese a když Bill poprvé pískový časovač objevil.
Riley se zašklebila při pomyšlení na titulky, které by se mohly brzy objevit a nad panikou, která by mohla následovat.
Řekla ostře reportérům, "To není výbušné zařízení. Je to jen důkaz. A je křehký."
Odpověděl jí nový sbor hlasů a ptal se, co to je.
Riley zavrtěla hlavou a odvrátila se od nich. Bill se vydal k SUV, takže ona a Jenn spěchaly s ním. Nastoupili dovnitř a pečlivě zajistili nový pískový časovač vedle druhého, který byl připoután a zakrytý dekou.
Reportéři se rychle přeskupili a obklopili dodávku a vykřikovali otázky.
Riley frustrovaně zasténala. Nic nedokončí, když je budou obklopovat zvědavci.
Riley se posadila za volant a pomalu se rozjela. Jeden obzvláště odhodlaný reportér se snažil zablokovat jí cestu a postavil se přímo před vozidlo. Zahoukala sirénami a vyděšený chlap spěchal pryč. Pak SUV odjela, hejno reportérů nechala za sebou.
Po ujetí asi půl míle Riley našla poměrně odlehlé místo, kde mohla vozidlo zaparkovat.
Pak řekla Jenn a Billovi, "Jedno po druhém. "Nejprve musíme z pískových časovačů získat otisky prstů."
Bill přikývl a řekl, "V přihrádce je vybavení."
Jak Jenn a Bill začali pracovat, Riley si vyndala tabletu a zavolala Brentu Meredithovi přes video.
K jejímu překvapení Meredith nebyl jedinou tváří, která se objevila na obrazovce. Bylo tam osm dalších tváří, včetně dětinského, pihovatého obličeje, který Riley neviděla ráda.
Byl to zvláštní agent, velitel Carl Walder, Meredithův nadřízený z ÚACH.
Riley potlačila povzdech beznaděje. S Carlem Walderem měla mnoho neshod. Ve skutečnosti ji zbavil hodnosti a dokonce ji několikrát vyhodil.
Ale proč se zúčastnil tohoto volání?
Se sotva skrývaným zavrčením Meredith řekl, "Agentko Paige, velitel Walder byl tak laskav a připojil se k nám při této konverzaci. A dal dohromady tým, aby nám s tímto případem pomohl."
Když Riley viděla otrávený výraz na Meredithově tváři, situaci dokonale pochopila.
Carl Walder monitoroval případ celé dopoledne. Hned jak zjistil, že Riley požádala o videokonferenci s Meredithem, povolal svou vlastní skupinu agentů, aby se zapojili. Právě teď všichni seděli v jejich samostatných kancelářích a pracovních kójích na ÚACH se svými počítači připravenými pro konferenci.