Vzpomněla si na to, co řekl Brent Meredith, než odjeli Quantica.
"Nečekejte příjemné přivítání. Policajti ani federálové nebudou rádi, že vás vidí."
Riley přemýšlela, na jaké minové pole se to s Billem vydali.
Odehrával se zde bez jediného slova naprostý mocenský boj. A věděla, že se za pár minut rozpoutá verbální souboj.
Naproti tomu vedoucí lékařka Prisha Shankarová vypadala pohodlně a lhostejně. Žena s tmavou pletí a černými vlasy byla asi tak stará jako Riley a působila stoicky a chladnokrevně.
Konec konců je na vlastní půdě, dovtípila se Riley.
Agent Sanderson si dovolil setkání započít.
"Agenti Paige a Jeffreysi," řekl Riley a Billovi, "jsem rád, že jste mohli přijet až z Quantica."
Jeho ledový hlas Riley prozradil, že opak je pravdou.
"Jsme rádi, že můžeme pomoci," řekl Bill, ale nezněl velmi sebejistě.
Riley se jen usmála a přikývla.
"Pánové," řekl Sanderson, ignorující přítomnost dvou žen, "jsme tu proto, abychom vyšetřili dvě vraždy. Tady v Seattlu možná začal řádit sériový vrah. A je na nás, abychom ho zastavili, než zabije znovu."
Policejní šéf McCade slyšitelně zavrčel.
"Chcete něco dodat, McCade?" Zeptal se Sanderson suše.
"To není sériový vrah," zabručel McCade. "A není to případ pro FBI. Mí poldové to mají pod kontrolou."
Riley si o tom začínala utvářet obrázek. Vzpomněla si, jak Meredith říkal, že místní úřady s tímto případem zápolí. A teď viděla proč. Nebyli stejně naladěni a nikdo se na ničem nemohl shodnout.
Šéf policie McCade se zlobil, že FBI leze do případu místní vraždy. A Sanderson se vztekal, že FBI posílá z Quantica Billa a Riley, aby to tu srovnali.
Dokonalá bouře, pomyslela si Riley.
Sanderson se obrátil ke vedoucí lékařce a řekl, "Doktorko Shankarová, možná byste chtěla shrnout, co v současné době víme."
Zdánlivě mimo napjatou situaci, doktorka Shankarová klikla dálkovým ovladačem, aby na projekci ukázala obrázek. Byla to fotografie nevýrazné ženy na řidičském průkaze, která měla rovné vlasy, mdlé hnědé barvy.
Shankarová řekla: "Před měsícem a půl zemřela doma ve spánku žena jménem Margaret Jewellová, vypadalo to na srdeční infarkt. Den předtím si stěžovala na bolesti kloubů, ale podle jejího manžela to nebylo neobvyklé. Trpěla fibromyalgií."
Shankarová znovu klikla dálkovým ovládáním a ukázala fotku jiného řidičského průkazu. Byl na ní muž středního věku s laskavou, ale smutnou tváří.
Řekla, "Před pár dny přišel do nemocnice South Hill Cody Woods a stěžoval si na bolesti na hrudi. Stěžoval si také na bolesti kloubů, ale to opět nebylo překvapující. Trpěl artritidou a před týdnem mu byl vyměněn kolenní kloub. Za několik hodin po přijetí do nemocnice také zemřel, také to vypadalo na infarkt."
"Zcela nesouvisející úmrtí," zamumlal McCade.
"Takže říkáte, že ani jedna z těchto úmrtí nebyla vražda?" Zeptal se Sanderson.
"Margaret Jewellová, pravděpodobně," řekl McCade. "Cody Woods, rozhodně ne. Necháváme ho jako rozptýlení. Kalíme vodu. Kdybyste to jen nechali mým chlapcům a mně v mžiku bychom ten případ vyřešili."
"Na případ Jewellové jste měli měsíc a půl," řekl Sanderson.
Doktorka Shankarová se poněkud tajemně usmála, když se McCade a Sanderson dál hašteřili. Potom znovu stiskla dálkové ovládání. Ukázaly se další dvě fotografie.
Místnost ztichla a Riley byla zaskočená.
Muži na obou fotografiích vypadali původem ze Středního východu. Riley jednoho z nich nepoznávala. Ale rozhodně poznala toho druhého.
Byl to Saddam Hussein.
KAPITOLA OSMÁ
Riley zírala na obrázek promítaný na zeď. Kam vedoucí lékařka fotkou Saddama Husseina asi míří? Sesazený vůdce Iráku byl popraven už v roce 2006, za zločiny proti lidskosti. Jakou spojitost měl s pravděpodobným sériovým vrahem v Seattlu?
Poté, co fotografie dostatečně zapůsobily, doktorka Shankarová znovu promluvila.
"Jsem si jistá, že všichni poznáváme muže nalevo. Muž napravo byl Majidi Jehad, šíitský disident proti režimu Saddama Husseina. V květnu 1980 Jehad dostal povolení k vycestování do Londýna. Když se zastavil v Bagdádu na policejní stanici, aby si vyzvedl pas, dostal sklenici pomerančového džusu. Opustil Irák živ a zdráv. Zemřel brzy poté, co dorazil do Londýna."
Doktorka Shankarová promítla obrázky mnoha dalších tváří z Blízkého východu.
"Všechny tyto muže potkal podobný osud. Saddam zlikvidoval stovky disidentů v podstatě stejným způsobem. Když byli někteří z nich propuštěni z vězení, byly jim nabídnuty nápoje na oslavu jejich svobody. Nikdo z nich nežil dlouho."
Velitel McCade chápavě přikývl.
"Otrava thalliem," řekl.
"Přesně tak," řekla doktorka Shankarová. "Thallium je chemický prvek, který lze přeměnit v rozpustný, bezbarvý prášek bez zápachu a bez chuti. Byl to oblíbený jed Saddama Husseina. Ale nebyl to on, kdo přišel na myšlenku vraždit s ním své nepřátele. Někdy se mu říká 'jed traviče', protože působí pomalu a produkuje symptomy, které mohou mít za následek chybné příčiny smrti."
Klikla na dálkové ovládání a objevily se další tváře, včetně kubánského diktátora Fidela Castra.
Řekla, "V roce 1960 francouzská tajná služba použila thallia, aby zabila kamerunského vůdce rebelů Félixe-Rolanda Moumiého. A mnozí věří, že CIA se pokusilo použít thallia v jednom z mnoha neúspěšných pokusů zavraždit Fidela Castra. V plánu bylo vložit prášek thallia do bot Fidela Castra. Kdyby se to CIA podařilo, Castrova smrt by byla ponižující, pomalá a bolestivá. Jeho kultovní vousy by vypadly předtím, než by zemřel."
Klikla na dálkové ovládání a tváře Margaret Jewellové a Cody Woodse se objevily znovu.
"Říkám vám to všechno proto, abyste pochopili, že máme co do činění s velmi sofistikovaným vrahem," řekla doktorka Shankarová. "Našla jsem stopy thallia v těle Margaret Jewellové a Cody Woodse. Já nemám pochyb o tom, že byli oba otráveni stejným vrahem."
Doktorka Shankarová se rozhlédla po místnosti.
"Chcete někdo něco dodat?" zeptala se.
"Jo," řekl velitel McCade. "Pořád si nemyslím, že spolu vraždy souvisí."
Riley byla tou poznámkou překvapena. Ale doktorka Shankarová nevypadala překvapeně.
"Proč ne, veliteli McCade?" zeptala se.
"Cody Woods byl instalatér," řekl McCade. "Nebylo by možné, aby byl vystaven thalliu během svého povolání?"
"Je to možné," odpověděla doktorka Shankarová. "Instalatéři musí být opatrní, aby se vyhnuli velkému množství nebezpečných látek, včetně azbestu a těžkých kovů, jako arsen a thallium. Ale já si nemyslím, že to je to, co se v případě Cody Woodse stalo."
Riley to zajímalo víc a víc.
"Proč ne?" zeptala se.
Doktorka Shankarová klikla dálkovým ovládáním a objevily se zprávy z toxikologie.
"Tyto vraždy se zdají být otravou thallia tak trochu na jiný způsob," řekla. "Ani jedna oběť netrpěla některými klasickými symptomy – ztrátou vlasů, horečkou, zvracením, bolestmi břicha. Jak jsem již řekla, byly tam jisté bolesti kloubů, ale nic jiného. Smrt přišla náhle a vypadala jako běžný srdeční infarkt. Žádné prodlevy. Kdyby nebyli moji zaměstnanci ve střehu, nemuseli si všimnout, že se jedná o případy otravy thalliem."
Zdálo se, že Bill sdílí Rileyn zájem.
"Takže máme co do činění s něčím jako – značkovým thalliem?" zeptal se.
"S něčím takovým," řekla doktorka Shankarová. "Můj personál stále usiluje o rozluštění podstaty tohoto chemického koktejlu. Ale jednou ze složek je určitě hexakyanoželeznatan draselný – chemická látka, kterou možná znáte pod názvem barviva Pruská modř. To je divné, protože jediným známým protijedem při otravě thalliem je Pruská modř."
Velký knír velitele McCadea se zacukal.
"To nedává smysl," zavrčel. "Proč by travič vpravil s jedem zároveň protijed?"
Riley se odvážila hádat.
"Mohlo by to být proto, aby zamaskoval příznaky otravy thalliem?"
Doktorka Shankarová kývla na souhlas.
"To je moje pracovní teorie. Ostatní chemikálie, které jsme našli, by reagovaly s thalliem komplexně, čemuž zatím nerozumíme. Ale zřejmě pomohly ovládat charakter symptomů. Ten, kdo vymyslel směs věděl, co dělá. Měl poměrně dobrou znalost farmakologie a chemie."
Velitel McCade bubnoval prsty o stůl.
"Nevěřím vám," řekl. "Výsledky u druhé oběti musely být zkresleny nálezem u té první. Našli jste co jste hledali."
Nebylo to poprvé, kdy tvář doktorky Shankarové jevila známky překvapení. Riley byla také zaskočena troufalostí policejního velitele, který si dovolil zpochybnit odbornost Shankarové.
"Proč si to myslíte?" Tázala se doktorka Shankarová.
"Protože máme jistého podezřelého z vraždy Margaret Jewellové," řekl. "Byla vdaná za jinou ženou, jménem Barbara Bradleyová – která si říkala Barb. Přátelé a sousedé páru říkají, že obě měly nějaké problémy, hlasité boje, které sousedy budily. Bradleyová má ve skutečnosti záznam kvůli kriminálnímu napadení. Lidé říkají, že snadno ztrácí nervy. Udělala to. Všichni jsme si tím jistí."
"Proč jste ji nepředvedli?" Dožadoval se agent Sanderson.
Oči velitele McCadea defenzivně těkaly.
"Vyslýchali jsme ji doma," řekl. "Ale je to prohnaný člověk a my stále nemáme dostatek důkazů, abychom ji přivedli. Budujeme případ. Ale trvá to."
Agent Sanderson se zaculil a zamručel.
Řekl: "Dobře, zatímco si vytváříte případ, zdá se že ´tutový´ podezřelý se na to vrhl a zabil někoho dalšího. Měli byste raději zvýšit tempo. Možná se to chystá zopakovat."
Obličej velitele McCadea byl stále rudý zlostí.
"Tak to se sakra mýlíte," řekl. "Říkám vám, že vražda Margaret Jewellové byl ojedinělý incident. Barb Bradleyová neměla žádný motiv zabít Cody Woodse, nebo kohokoli jiného, pokud víme."
"Pokud víte," dodal Sanderson pohrdavým tónem.
Riley cítila, jak skryté napětí stoupá na povrch. Doufala, že setkání skončí bez boje a bez tahanic.
Mezitím na tom začal její mozek pracovat, snažil se najít smysl toho, co se doposud dozvěděla.
Zeptala se velitele McCadea, "Jak na tom byli finančně dobře Jewell a Bradleyová?"
"Vůbec ne," řekl. "Nižší střední třída. Ve skutečnosti si myslíme, že finanční zátěž mohla být jedním z motivů."
"Čím se Barb Bradleyová živí?"
"Dodává ložní prádlo," řekl McCade.
Riley se v mysli začalo formovat tušení. Pomyslela si, že vrah, který jed používal, byla žena. A jako osoba, která rozváží dodávkou mohla mít přístup do různých zdravotnických zařízení. Určitě to byl někdo, s kým by si chtěla mluvit.
"Chtěla bych adresu Barb Bradleyové," řekla. "Agent Jeffreys a já bychom si s ní měli jet pohovořit."
Velitel McCade se na ni podíval, jako by zešílela.
"Právě jsem vám řekl, že už jsme to udělali," reagoval.
Zdá se, že ne zcela dobře, pomyslela si Riley.
Ale potlačila nutkání to říct nahlas.
Bill dodal, "Souhlasím s agentkou Paige. Měli bychom se jít podívat na Barb Bradleyovou sami."
Velitel McCade se očividně cítil uražen.
"To nedovolím," řekl.
Riley věděla, že velitel FBI týmu, agent Sanderson, mohl McCadeovo rozhodnutí zvrátit, kdyby chtěl. Ale když se podívala na Sandersona, aby ji podpořil, jen se na ni vytřeštěně díval.
To ji rozhodilo. Okamžitě situaci pochopila. Ačkoli Sanderson a McCade jeden druhého nenáviděli, byli v zášti proti Riley a Billovi spojenci. Co se jich obou týče, agenti z Quantica neměli na jejich půdě co pohledávat. Ať už si uvědomili, nebo ne, jejich ega byla mnohem důležitější, než samotný případ.
Jak to máme s Billem asi udělat? říkala si.
Naproti tomu se doktorka Shankarová zdála být v klidu a vyrovnaná jako nikdy.
Řekla: "Chtěla bych vědět, proč je to tak špatný nápad, aby Jeffreys a Paige pohovořili s Barb Bradleyovou."
Riley byla překvapená odvahou Shankarové se ozvat. Konec konců, i jako vedoucí lékařka bezostyšně překračovala své hranice.
"Protože své vlastní vyšetřování vedu já!" Řekl McCade a nyní téměř křičel. "Mohli by v tom udělat nepořádek!"
Doktorka Shankarová se usmála tím svým nevyzpytatelným úsměvem.
"Veliteli McCade, vy skutečně zpochybňujete způsobnost těchto dvou agentů z Quantica?"
Pak se otočila na velitele FBI týmu a dodala, "Agente Sandersono, co na to říkáte?"
McCade a Sanderson mlčky zírali na doktorku Shankarovou s otevřenými ústy.
Riley si všimla, že se na ni doktorka Shankarová usmívá. Riley se neudržela a obdivně se na ni také usmála. Zde, v její vlastní budově, Shankarová věděla, jak si autoritativní přítomnost ochránit. Nezáleželo na tom, kdo si myslel, že situaci řídí. Byla pěkně náročným zákazníkem.
Velitel McCade rezignovaně potřásl hlavou.
"OK," řekl. "Pokud chcete adresu, máte ji mít."
Agent Sanderson rychle dodal, "Ale chci, aby s vámi šli moji lidé."
"To zní fér," řekla Riley.
McCade naškrábal adresu a podal ji Billovi.
Sanderson setkání ukončil.
"Ježíši, viděla jsi už někdy takový pár arogantních pitomců?" Zeptal se Bill Riley, když kráčeli k autu. "Jak máme sakra něčeho dosáhnout?"
Riley neodpověděla. Popravdě neměla ani tušení. Cítila, že tento případ bude už tak dostatečně složitý, aniž by se museli vypořádat s místní mocenskou politikou. Ona a Bill se do toho musí bez otálení pustit a to dřív, než zemře někdo další.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Dnes se jmenovala Judy Brubakerová.
Líbilo se jí být Judy Brubakerovou.
Lidé měli rádi Judy Brubakerovou.
Svižně se pohybovala kolem prázdné postele, narovnávala prostěradlo a natřásala polštáře. Přitom se usmívala na ženu, která seděla v pohodlném křesle.
Judy se ještě nerozhodla, zda ji zabije, nebo ne.
Čas už téměř vypršel, pomyslela si Judy. Musím se rozhodnout.
Jméno ženy bylo Amanda Somersová. Judy přišla zvláštní a plachá, malá šedivá myška. Byla v Judyně péči od včerejška.
Zatímco jí Judy stlala postel, začala zpívat.
Daleko od domova,
Tak daleko od domova -
Děťátko na míle vzdálené.
Amanda se k ní připojila tím svým nepatrným, pisklavým hláskem.
Chřadneš a soužíš se
Ze dne na den
Nemůžeš se smát, nemůžeš si hrát.
Judy byla trochu překvapena. Amanda Somersová se doposud o ukolébavku nezajímala.
"Líbí se vám ta píseň?" Zeptala se Judy Brubakerová.
"Asi ano," řekl Amanda. "Je smutná a myslím, že se hodí k mé náladě."
"Proč jste smutná? Vaše léčba je u konce a půjdete domů. Většina pacientů je rádi, když jdou domů."
Amanda si povzdechla a nic neříkala. Sepjala ruce v modlitbě. S prsty u sebe od sebe odsunula dlaně. Pohyb opakovala několikrát. Bylo to cvičení, které Judy Amandu naučila pro lepší hojení po operaci karpálního tunelu.
"Dělám to dobře?" Zeptala se Amanda.
"Skoro," řekla Judy, přikrčila se vedle ní a dotkla se jejích rukou, aby pohyb upravila. "Musíte nechat prsty natažené, aby se vyklonily ven. Nezapomeňte, že vaše ruce mají vypadat jako pavouk, který dělá kliky na zrcadle."
Amanda to nyní dělala správně. Usmála se, zdálo se, že je na sebe pyšná.
"Cítím, že to opravdu pomáhá," řekla. "Díky."
Judy sledovala Amandu, jak pokračuje ve svém cvičení. Judy opravdu nenáviděla tu krátkou, ošklivou jizvu, táhnoucí se podél spodní části Amandiny pravé ruky.
Zbytečná operace, pomyslela si Judy.
Lékaři využili Amandiny důvěry a důvěřivosti. Byla si jistá, že méně drastická léčba by fungovala stejně dobře nebo lépe. Možná dlaha nebo nějaké kortikosteroidní injekce. Judy zažila příliš mnoho lékařů, kteří trvali na chirurgii, ať už to bylo zapotřebí, nebo ne. To ji vždy rozčílilo.
Ale dnes Judy nebyla naštvaná jen na lékaře. Pacientka ji také rozladila. Jen si nebyla jistá, proč.
Tuhle je těžké rozpovídat, pomyslela si Judy, když se posadila na kraj postele.
Během jejich společných chvílích Amanda nechávala Judy mluvit.