Meredith zabubnoval prsty o stůl.
"Jak jste to skončili, když jste ho viděla naposledy?" zeptal se. "Rozešli jste se v dobrém?"
Riley sotva potlačila úsměv.
"Nikdy se nerozcházíme v dobrém," řekla.
Pak po pauze dodala, "Chápu, co myslíte. Přemýšlíte, jestli jsem jeho cílem."
"Je to možné?" Zeptal se Bill.
Riley neodpověděla. Znovu si vzpomněla na to, co řekl Hatcher.
"Možná už sem za mnou nebudeš muset přijít."
Byla to hrozba? To Riley netušila.
Meredith řekl: "Agentko Paige, nemusím vám říkat, že toto bude náročný a velmi sledovaný případ. Zatímco mluvíme, médii se šíří zvěsti. Úniky z vězení jsou vždy velkými zprávami. Mohou dokonce způsobit veřejnou paniku. Ať má za lubem cokoliv, musíme ho rychle zastavit. Kéž byste se nemusela vrátit k případu, který je tak nebezpečný a náročný. Jste připravena? Cítíte se na to?"
Riley se pocítila podivné mravenčení, když nad tou otázkou přemýšlela. Byl to pocit, který před přijetím případu pociťovala jen zřídka. Chvíli trvalo, než si uvědomila, že ten pocit byl strach, čistý a jednoznačný.
Ale nebyl to strach o její vlastní bezpečnost. Bylo to něco jiného. Bylo to něco nepopsatelného a iracionálního. Možná to byla skutečnost, že ji Hatcher tak dobře znal. Ze zkušenosti věděla, že všichni vězni chtěli za své informace něco na oplátku. Ale Hatchera nezajímala obvykle nabízená whisky nebo cigarety. Jeho vlastní něco za něco bylo jednoduché a hluboce znepokojující.
Chtěl, aby mu řekla něco o sobě.
"Něco, co nechceš, aby lidé věděli," řekl. Něco, co bys nechtěla, aby někdo věděl."
Riley se podřídila, možná příliš snadno. Teď o ní Hatcher věděl spoustu věcí – že selhala jako matka, že nenáviděla svého otce a nechtěla jít na jeho pohřeb, že je mezi ní a Billem sexuální napětí a že někdy – stejně tak jako Hatcher – pociťovala velké uspokojení z násilí a zabíjení.
Vzpomněla si, co řekl během její poslední návštěvy.
"Já tě znám. V některých ohledech tě znám líp, než ty znáš sama sebe."
Mohla svůj důvtip s takovým člověkem porovnávat? Meredith tam seděl a trpělivě čekal na odpověď na svou otázku.
"Jsem připravená," řekla a snažila se znít jistěji, než se sama cítila.
"Dobrá," řekl Meredith. "Jak myslíte, že bychom měli pokračovat?"
Riley se na chvíli zamyslela.
"Bill a já se musíme podívat na všechny informace o Shanu Hatcherovi, které má agentura k dispozici," řekla.
Meredith přikývl a řekl:, "Už mám Sama Florese, který věci připravuje."
*
O pár minut později byli Riley, Bill a Meredith v konferenční místnosti ÚACH, hleděli na obrovský multimediální displej, který dal Sam Flores dohromady. Flores byl laboratorní technik s černými obroučkami brýlí.
"Myslím, že mám všechno, co byste mohli chtít vidět," řekl Flores. "Rodný list, záznamy o zatčení, soudní přepisy, všechno."
Riley viděla, že to je impozantní expozice. A rozhodně neponechávala moc prostoru pro představivost. Byla tam několik hrůzných fotografií obětí zavražděných Shanem Hatcherem, včetně rozsekaného policajta, který ležel na své přední verandě.
"Jaké informace máme o policajtovi, kterého Hatcher zabil?" Zeptal se Bill.
Flores zobrazil soubor fotografií zdatně vyhlížejícího policisty.
"Hovoříme o důstojníkovi Lucienovi Waylesovi, když zemřel v roce 1986, bylo mu čtyřicet šest let," řekl Flores. "Byl ženatý a měl tři děti, byla mu udělena medaile za statečnost, byl populární a uznávaný. FBI se spojila s místními poldy a dostali Hatchera pár dnů poté, co byl Wayles zabit. Je úžasné, že Hatchera nezbili přímo na místě na kaši."
Při prohlížení obrazovky se Riley nejvíce dotkla fotografie samotného Hatchera. Sotva ho poznala. Ačkoliv ten muž, kterého znala, zastrašoval, podařilo se mu působit jako by byl slušný a dokonce se choval jako knihomol, s brýlemi na čtení, které mu vždy seděly na nose. Mladý Afroameričan na snímcích z roku 1986 měl štíhlou, tvrdou tvář a krutý, prázdný pohled. Riley nemohla uvěřit, že to byla tatáž osoba.
I když byl přehled podrobný a úplný, Riley nebyla spokojená. Myslela, že Shana Hatchera zná stejně dobře jako ostatní živé bytosti. Ale tohoto Shana Hatchera neznala – tohoto zlého, mladého gangstera, zvaného "Řetězový Shane."
Musím ho poznat, pomyslela si.
Jinak pochybovala o tom, že ho dokáže chytit.
Nějak měla pocit, že studený pocit z pohledu na digitální přehled, její snahu maří. Potřebovala něco reálnějšího – skutečné lesklé fotografie se záhyby a roztřepenými okraji, zažloutlé a potrhané spisy a dokumenty.
Zeptala se Florese, "Mohla bych se podívat na originály těchto materiálů?"
Flores si mírně nedůvěřivě odfrkl.
"Promiň, agentko Paige – ale ani náhodou. FBI skartovala všechny jeho spisy v roce 2014. Nyní je vše naskenované a digitalizované. To, co vidíš je vše, co máme."
Riley si zklamaně povzdechla. Ano, vzpomněla si skartaci milionů papírových dokumentů. Jiní agenti si stěžovali, ale tehdy jí to nepřipadalo jako problém. Teď prahla po staromódním stylu, kdy si mohla papíry osahat.
Ale právě teď bylo důležité přijít na to, jaký bude Hatcherův další krok. Něco ji napadlo.
"Kdo byl ten policista, který dostal Hatchera za mříže?" zeptala se. "Pokud je ještě naživu, Hatcher by se na něj mohl zaměřit."
"Nebyl to místní policajt," řekl Flores. "A nebyl to ´on.´"
Zobrazil starou fotku agentky.
"Jmenovala se Kelsey Spriggeová. Byla agentkou FBI v kanceláři v Syracuse – v té době jí bylo třicet pět let. Nyní jí je sedmdesát, je v důchodu a žije v Searcy, ve městě, které je v blízkosti Syracuse."
Riley byl překvapena, že Spriggeová je žena.
"Musela do úřadu nastoupit –" začala Riley.
Flores její myšlenku dokončil.
"Přihlásila se v roce 1972, v té době tělo J. Edgara sotva stačilo vychladnout. V té době bylo ženám konečně umožněno stát se agentkami. Předtím pracovala u místní policie."
Riley byl ohromena. Kelsey Spriggeové prožila převratné historické změny.
"Co mi o ní můžeš říct?" Zeptala se Riley Florese.
"No, je to vdova a má tři děti a tři vnoučata."
"Zavolej šéfovi tamější kanceláře FBI a řekni jim, aby udělali, co je v jejich silách, aby udrželi Spriggeovou v bezpečí," řekla Riley. "Je ve vážném nebezpečí."
Flores přikývl.
Pak se obrátila na Mereditha.
"Pane, budu potřebovat letadlo."
"Proč?" zeptal se zmateně.
Zhluboka se nadechla.
"Shane by mohl být na cestě za Spriggeovou, aby ji zavraždil," řekla. "A já chci vidět ji jako první."
KAPITOLA ŠESTÁ
Jak tryskáč FBI dosedl na dráhu mezinárodního letiště Syracuse Hancock, Riley si vzpomněla na něco, co jí její otec řekl včera ve snu.
"Nejsi nikomu k ničemu, pokud nejsou mrtví.”
Riley byla zasažena ironií jeho slov. Toto byl snad první případ, který jí byl přiřazen, ve kterém nebyl právě někdo zavražděn.
Ale to se pravděpodobně brzy změní, pomyslela si.
O Kelsey Spriggeovou měla obzvlášť velkou starost. Chtěla se s tou ženou setkat tváří v tvář a vidět, že je v pořádku. Pak bude záležet na Riley a Billovi, aby v pořádku zůstala, a to by také znamenalo, že musí vypátrat Shana Hatchera a dostat ho zpět do vězení.
Jak letadlo pojíždělo k terminálu, Riley viděla, že se vydala do opravdové zimní říše. Ačkoli byla přistávací dráha čistá, obrovské hory sněhu dokazovaly, kolik práce musely pluhy v poslední době odvést.
To byla jiná scenérie, při porovnání s Virginií – a ta změna byla vítaná. Riley si teď uvědomila, jak moc novou výzvu potřebovala. Zavolala z Quantica Gabriele, aby vysvětlila, že je na cestě za novým případem. Gabriela z ní měla radost a ujistila ji, že se o April ráda postará.
Když letadlo zastavilo, Riley a Bill popadli svou výstroj a sešli po schodech na ledovou dráhu. Když ve tváři ucítila silný chlad, byla ráda, že v Quanticu nafasovala velkou bundu s kapucí.
Směrem k nim se vydali dva muži a představili se jako agenti McGill a Newton z úřadu FBI v Syracuse.
"Jsme tu proto, abychom pomohli jak jen můžeme," řekl McGill Billovi a Riley, zatímco všichni společně spěchali do terminálu.
Riley položila první otázku, která jí vytanula na mysl.
"Dohlíží někdo na Kelsey Spriggeovou? Jste si jisti, že je v bezpečí?"
"Před jejím domem v Searcy je několik místních poldů," řekl Newton. "Jsme si jisti, že je v pořádku."
Riley si přála, aby se cítila stejně jistě.
Bill řekl, "Tak dobře. Teď už jen potřebujeme něco, co nás dopraví do Searcy."
McGill řekl: "Searcy není daleko od Syracuse a silnice jsou v průjezdné. Přivezli jsme SUV, které můžete použít, ale... no, ale jste zvyklí na řízení v severské zimě? "
"Víte, Syracuse vždycky vyhraje cenu Zlaté sněhové koule," dodal Newton s rošťácky.
"Zlaté sněhové koule?" Zeptala se Riley.
"To je státní cena New Yorku za nejvíce sněhu," řekl McGill. "Jsme šampioni. Máme trofej, která to může dokázat."
"Možná by vás tam měl zavést jeden z nás," řekl Newton.
Bill se zasmál. "Díky, ale myslím, že to zvládneme. Před několika lety jsem byl přeřazen na zimní období do Severní Dakoty. Dostal jsem pořádnou dávku školení v ježdění během zimy."
Přestože to neřekla, Riley se také cítila dostatečně připravená na tento druh jízdy. Učila se řídit v horách ve Virginii. Sníh tam nikdy nebyl tak hluboký jako tady, ale vedlejší silnice nebyly nikdy dost rychle prohrábnuté. Pravděpodobně na zledovatělých silnicích strávila tolik času, jako všichni tady.
Ale neměla problém s tím, aby řídil Bill. Teď měla největší starost o bezpečnost Kelsey Spriggeové. Bill si vzal klíče a vydali se na cestu.
"Musím říct, že je fajn, že spolu můžeme zase pracovat," řekl Bill během jízdy. "Myslím, že to je ode mě sobecké. Rád pracuji s Lucy, ale to není totéž."
Riley se usmála. Také měla dobrý pocit, že s Billem znovu spolupracuje.
"Přesto si jedna moje část přeje, aby ses nevrátila zrovna do tohoto případu," dodal Bill.
"Proč ne?" Zeptala se Riley překvapeně.
Bill zavrtěl hlavou.
"Mám prostě špatný pocit," řekl. "Pamatuješ, taky jsem se setkal s Hatcherem. To už musí být něco, aby mě to vyděsilo, ale... on je třída sama o sobě. "
Riley to nevyslovila, ale nemohla nesouhlasit. Věděla, že Hatcher se během Billovy návštěvy dotkl jeho citlivých míst. Díky neomylnému instinktu získal dlouholetý vězeň bystré postřehy z Billova osobního života.
Riley si vzpomněla, jak Hatcher ukázal na Billův snubní prstýnek a řekl:
"Zapomeňte na snahu vyřešit to s vaší ženou. Nemůže se to podařit."
Hatcher měl pravdu a Bill byl nyní uprostřed ošklivého rozvodu.
Na konci téže návštěvy řekl Riley něco, co ji stále pronásledovalo.
"Přestaň se tomu bránit."
Dodnes neví, co měl Hatcher na mysli tím, že by měla přestat bojovat. Ale pocítila nevysvětlitelný strach, že to jednoho dne zjistí.
*
Za malou chvíli Bill zaparkoval vedle obrovské hromady rozoraného sněhu před domem Kelsey Spriggeové v Searcy. Riley poblíž spatřila zaparkované policejní auto, ve kterém bylo pár uniformovaných policistů. Ale dva policisté v autě v ní nevyvolali příliš důvěry. Brutální a geniální zločinec, který uprchl ze Sing Singu, s nimi mohl udělat krátký proces, kdyby si to usmyslel.
Bill a Riley vystoupili z auta a ukázali své odznaky policistům. Poté šli po odhrnutém chodníku směrem k domu. Byl to tradiční dvoupatrový dům se sedlovou střechou a uzavřenou verandou, a byl pokrytý vánočním osvětlením. Riley zazvonila na zvonek.
Dveře otevřela žena s okouzlujícím úsměvem. Byla štíhlá a fit a byla sportovně oblečená. Její výraz byl rozzářený a veselý.
"Tedy, vy musíte být agenti Jeffreys a Paige," řekla. "Já jsem Kelsey Spriggeová. Pojďte dál. Pojďte z té hrozné zimy."
Kelsey Spriggeová vedla Riley a Billa do útulného obývacího pokoje s hořícím krbem.
"Dali byste si něco k pití?" zeptala se. "Samozřejmě, jste ve službě. Dojdu pro kávu."
Odešla do kuchyně a Bill a Riley se posadili. Riley se rozhlédla kolem po vánočních ozdobách a po tuctu zarámovaných fotografií, které visely na zdi a byly vystavené na nábytku. Byly to fotky Kelsey Spriggeové v různých obdobích jejího dospělého života, s dětmi a vnoučaty všude kolem ní. Na mnoha fotkách stál po jejím boku usmívající se muž.
Riley si vzpomněla, že Flores říkal, že je vdova. Z fotografií Riley usuzovala, že vedli dlouhé, šťastné manželství. Kelsey Spriggeové se nějakým způsobem podařilo dokázat něco, co bylo na Riley vždy příliš. Žila naplňující, milující rodinný život a přitom pracovala jako agentka FBI.
Riley se jí chtěla zeptat, jak se jí to podařilo. Ale teď nebyla samozřejmě vhodná doba.
Žena se rychle vrátila s podnosem s dvěma šálky kávy, smetanou a cukrem a – to Riley překvapilo – pro sebe přinesla skotskou s ledem.
Riley byla z Kelsey užaslá. Na sedmdesátiletou ženu byla velmi čiperná a plná života a tvrdší, než většina žen, které potkala. Určitým způsobem měla Riley pocit, jako by se dívala na to, v co se ona sama jako žena změní.
"Tak tedy," řekla Kelsey a s úsměvem se posadila. "Škoda, že naše počasí není příjemnější."
Riley byl překvapena její bezstarostnou pohostinností. Za těchto okolností by si myslela, že by žena měla být opravdu zděšená.
"Paní Spriggeová –" začal Bill.
"Kelsey, prosím," přerušila ho žena. "A...já vím, proč jste tady. Bojíte se, že po mě jde Shane Hatcher, že bych mohla být jeho první cíl. Myslíte si, že mě chce zabít."
Riley a Bill se na sebe podívali s beznadějným výrazem.
"A samozřejmě, to je důvod, proč je venku policie," řekla Kelsey a stále se sladce usmívala. "Nabídla jsem jim, aby sem zašli a ohřáli se, ale nechtějí. Ani mě nenechali jít si dnes odpoledne zaběhat! Taková škoda, já tak si tak ráda jdu zaběhat v tomto chladném počasí. No, nemám strach, že budu zavražděna a myslím si, že vy byste se také neměli obávat. Opravdu si nemyslím že má Shane Hatcher v úmyslu něco takového provést."
Riley téměř vyhrkla: "Proč ne?"
Místo toho řekla opatrně, "Kelsey, vy jste ho chytila. Postavila jste ho před spravedlnost. Svůj život strávil ve vězení kvůli vám. Vy můžete být důvodem, proč se dostal ven."
Kelsey chvíli nic neříkala. Dívala se na pistoli v Rileyně pouzdře.
"Jakou zbraň máte u sebe, drahá?" zeptala se.
"Glock, čtyřicet kalibrů," řekla Riley.
"To je hezké!" Řekla Kelsey. "Smím se na něj podívat?"
Riley podala Kelsey svou zbraň. Kelsey vytáhla zásobník a zbraň si prohlížela. Zacházela s ní znalecky.
"Glock se objevil příliš na to, abych ho mohla použít v terénu," řekla. "Ale mně se líbí. Polymerový rám je příjemný – velmi lehký, má vynikající rovnováhu. Líbí se mi, jak je uspořádán."
Vrátila zpět zásobník a podala zbraň zpět Riley. Pak přešla ke stolu. Vyndala vlastní poloautomatickou pistoli.
"Shana Hatchera jsem dostala tímhle kouskem," řekla s úsměvem. Podala pistoli Riley, pak se posadila. "Model Smith a Wesson 459. Zranila jsem ho a odzbrojila. Můj partner ho chtěl zabít na místě – jako pomstu za policistu, kterého zabil. Ale já jsem to nedovolila. Řekla jsem mu, že jestli zabije Hatchera, budeme muset pochovat víc než jen jednu mrtvolu."
Kelsey se trochu začervenala.
"Ale, panečku," řekla. "Byla bych raději, kdyby se ten příběh nerozkřikl. Prosím, neříkejte to nikomu."
Riley jí vrátila zbraň.
"Každopádně jsem poznala, že s mým jednáním Hatcher souhlasil," řekla Kelsey. "Víte, on měl nastavený přísný kodex jednání, dokonce i jako gangster. Věděl, že dělám jen svou práci. Myslím, že to respektoval. A také byl vděčný. Nikdy o mě neprojevil žádný zájem. Dokonce jsem mu napsala několik dopisů, ale on nikdy neodpověděl. Nejspíš si ani nepamatuje moje jméno. Ne, já jsem si velmi jistá, že mě nechce zabít."
Kelsey se podívala se zájmem na Riley.