Rostonová jí pokládala známé otázky – například jak často Riley údajně komunikovala s Hatcherem a jak. Také jí požádala, aby hovořila o smrti Shirley Reddingové, realitní agentky, která, v rozporu s přáním Riley, zašla na chatu, kde zemřela. Policie neměla na nečistou hru podezření, ale Riley si byla jistá, že ji Hatcher na jeho území zavraždil. Riley vycítila, že Rostonová také poznala, jaká je skutečná pravda.
Na všechny otázky Rostonové Riley předložila známé lži.
Viděla, že Rostonová není příliš spokojena.
To není ještě konec, pomyslela si a zamrazilo ji. Jak dlouho bude moci ukrývat celou pravdu o svém vztahu s Hatcherem?
Ale tížily ji ještě mnohem děsivější obavy.
Co udělá Shane Hatcher teď?
Věděla, že se cítí hořce podvedený, že jej nevarovala před blížícím se týmem rychlého nasazení. Ve skutečnosti se záměrně nechal zpozorovat na chatě, umožnil FBI, aby se přiblížilo jen proto, aby otestoval její věrnost.
Z Hatcherova pohledu v testu selhala.
Vzpomněla si na zprávy, které jí později poslal ...
"Budeš toho litovat. Tvoje rodina možná ne."
Znala Hatchera příliš dobře, než aby nebrala jeho hrozby vážně.
Riley seděla u velkého stolu a měla úzkostlivě zaťaté ruce.
Jak jsem mohla dopustit, aby se to přihodilo? říkala si.
Proč dovolila, aby její vztah s Hatcherem pokračoval i po jeho útěku z vězení?
Něco, co Walder právě řekl, se jí ozývalo v mysli ...
"Říkáte, že je vámi Hatcher posedlý. Jste si jistá, že tato posedlost není vzájemná?"
Teď, když tu seděla sama, nemohla popřít pravdu ve Walderově otázce.
Hatcher Riley fascinoval od chvíle, kdy ho poprvé potkala v Sing Singu, toužila využít jeho značné odborné znalosti samouka kriminalisty. Stále ji fascinoval i teď, když byl na svobodě – fascinovala ji jeho brilantnost, jeho krutost a jeho zvláštní smysl pro loajalitu. Riley k němu ve skutečnosti cítila zvláštní pouto – pouto, které se Hatcher snažil všelijak posilovat a manipulovat.
Bylo to tak, jak jí Hatcher občas říkal:
"Naše mysl je navzájem propojena, Riley Paige."
Riley se při tom pomyšlení zachvěla.
Doufala, že konečně pouto zlomila.
Ale nepřenesla také hněv Shana Hatchera na lidi, které nejvíce miluje?
Vtom Riley za sebou uslyšela hlas.
"Agentko Paige ..."
Riley se otočila a viděl, že Jennifer Rostonová právě vešla zpět do místnosti.
"Myslím, že vy a já si musíme ještě promluvit," řekla Rostonová a posadil se ke stolu naproti Riley.
Rileynu mysl zaplavil děs.
Jaký trik má Rostonová za lubem teď?
KAPITOLA DRUHÁ
Riley a Jennifer Rostonová seděly naproti sobě u stolu v konferenční místnosti v tichosti téměř celou minutu.
Napětí bylo téměř větší, než Riley dokázala zpracovat.
Konečně Rostonová řekla, "To byl docela výkon, který jste právě předvedla, agentko Paige."
Riley se cítila dotčená a vzteklá.
"Tohle nemám zapotřebí," zavrčela.
Začala vstávat ze židle, připravená odejít.
"Ne, nechoďte," řekla Rostonová. "Ne aniž byste si vyslechla, co mám na srdci."
Poté se zvláštním úsměvem dodala, "Možná budete překvapena."
Riley měla pocit, jako by věděla moc dobře co má Rostonová na mysli.
Její mysl byla zaměřená na zničení Riley.
Nicméně Riley zůstala sedět. Ať se mezi ní a Rostonovou dělo cokoli, byl nejvyšší čas, aby svůj spor urovnaly. A kromě toho byla zvědavá.
Rostonová řekla, "Za prvé si myslím, že jsme zrovna moc dobře nezačaly. Vzniklo nějaké nedorozumění. Nikdy jsem nechtěla, abychom byli nepřátelé. Prosím, věřte mi. Obdivuji vás. Hodně. "Přišla jsem na ÚACH s cílem s vámi spolupracovat."
Riley byl trochu zaražená. Výraz a tón hlasu Rostonové napovídaly, že hovoří zcela upřímně. Pravda byla, že Riley byla hluboce ohromena vším, co o Rostonové slyšela. Její výsledky na akademii byly ohromující a za práci v terénu v Los Angeles již získala ocenění.
A nyní, když zde seděla a dívala se na ni, Riley byla ohromen znovu vystupováním Rostonové. Žena byla malá, ale pevná a sportovní a vyzařovala z ní energie a nadšení.
Ale teď nebyl čas na to, aby Riley novou agentku vychvalovala. Mezi nimi bylo zkrátka příliš mnoho napětí a nedůvěry.
Ale po chvilce Rostonová řekla, "Myslím, že máme jedna druhé co nabídnout. Právě teď. Ve skutečnosti jsem si docela jistá, že obě chceme stejnou věc."
"Co je to?" Zeptala se Riley.
Rostonová se usmála a trochu uklonila hlavu na stranu.
"Ukončit kriminální kariéru Shana Hatchera."
Riley neodpověděla. Chvíli trvalo, než Riley zaregistrovala, že jsou slova Rostonové naprosto pravdivá. Už Shana Hatchera za svého spojence nepovažovala. Ve skutečnosti to byl nebezpečný nepřítel. A musel být zastaven dříve, než by mohl poškodit někoho z Rileyných bližních.
Aby se o to pokusil, musel byl být chycen, nebo zabit.
"Povězte mi víc," řekla Riley.
Rostonová si položila bradu do dlaně a otočila se k Riley.
"Řeknu pár věcí," řekla. "Ráda bych, abyste mě poslouchala, aniž byste na to cokoli odpovídala. Nepopírejte a nesouhlaste s ničím, co řeknu. Jen poslouchejte."
Riley nejistě přikývla.
"Váš vztah s Shanem Hatcherem pokračoval i poté, co unikl ze Sing Singu. Ve skutečnosti začal být intenzivnější než kdy předtím. Komunikovala jste s ním více než jednou – několikrát, jsem si docela jistá, že občas i osobně. On vám pomohl při oficiálních případech a v osobních věcech. Váš vztah s ním se přerodil v – jaké je to správné slovo? Symbiotický."
Riley stálo značné úsilí, aby na to nereagovala.
To všechno byla, samozřejmě, absolutní pravda.
Rostonová pokračovala, "Jsem si docela jistá, že jste byla informována o jeho přítomnosti na chatě. Ve skutečnosti jste s tím pravděpodobně souhlasila. Ale smrt Shirley Reddingové nebyla žádná náhoda. A nebyla součástí vaší dohody. Hatcher se dostal mimo kontrolu a vy s ním nechcete mít nic společného. Ale bojíte se ho. Nevíte, jak zrušit spojení."
Mezi Riley a Rostonovou se rozhostilo znepokojující ticho. Riley se divila, jak to všechno ví. Zdálo se to až neskutečné. Ale Riley nevěřila ve čtení myšlenek.
Ne, je jen dobrý detektiv, pomyslela si Riley.
Tato nová agentka byla mimořádně inteligentní a její instinkty a intuice se zdály být tak silné jako Rileyny.
Ale o co se Rostonová snaží právě teď? Připravuje past, snaží se přinutit Riley přiznat všechno, co se stalo mezi ní a Hatcherem?
Rileyn instinkt říkal něco jiného.
Ale měla by mu věřit?
Rostonová se znovu záhadně usmívala.
"Agentko Paige, vy si myslíte, že nevím, jak se cítíte? Myslíte si, že já nemám své vlastní tajemství? Myslíte si, že jsem neuzavřela pakt s někým, s kým jsem neměla? Věřte mi, vím přesně s čím si zahráváte. Využila jste šanci a pravidla někdy musí být porušena. Takže vy jste je porušila. Není mnoho agentů, kteří by měli vaši odvahu. Opravdu vám chci pomoci."
Riley studovala obličej Rostonové bez odpovědi. Byla opět zasažena upřímností mladší agentky.
Riley cítila letmý úsměv v koutku svých úst. V Rostonové zřejmě číhalo něco temného, stejně jako v ní.
Rostonová řekla, "Agentko Paige, když jsem poprvé začal pracovat na případu Hatcher, dala jste mi přístup k počítačovým souborům, které se k němu vztahovaly. Až na jeden s názvem 'MYŠLENKY.' Byl uveden v přehledu, ale nemohla jsem ho najít. Řekla jste mi, že jste jej odstranila. "Řekla jste, že v něm byly jen hrubé poznámky a nadbytečné věci."
Rostonová se opřela v křesle a zdálo se, že se trochu uvolnila.
Ale Riley rozhodně klidná nebyla. Ukvapeně vymazala soubor s názvem MYŠLENKY, který ve skutečnosti obsahoval důležité informace o finančním propojení Hatchera – propojení, které mu umožnilo zůstat na svobodě a získat značnou moc.
Rostonová řekla, "Jsem si docela jistá, že tento soubor ještě máte."
Riley potlačila vyděšené zachvění. Ve skutečnosti si nechala soubor na flash disku. Často myslela na to, že ho jednoduše smaže, ale nějak se k tomu nedokázala přinutit. Hatcherova moc nad ní byla silná. A možná si myslela, že bude potřebovat použít tyto informace jednou sama.
Namísto vymazání jej nosila u sebe, protože váhala.
Právě teď jej měla Riley v kabelce.
"Jsem si docela jistá, že tento soubor je důležitý," řekla Rostonová. "Ve skutečnosti může obsahovat informace, které potřebuji k zavření Hatchera jednou pro vždy. A my obě chceme, aby se to stalo. Jsem si tím jistá."
Riley polkla.
Nesmím nic říct, pomyslela si.
Ale nedávalo všechno, co Rostonová řekla perfektní smysl?
Ten disk by mohl být klíčem k vysvobození Riley ze spárů Shana Hatchera.
Výraz Rostonové ještě víc zjemněl.
"Agentko Paige, složím vám slavnostní slib. Pokud mi dáte tyto informace, nikdo se nikdy nedozví, že jste je někdy zatajila. Neřeknu to živé duši. Nikdy."
Riley cítila, jak její odpor slábne.
Její instinkt ji ujišťoval o upřímnosti Rostonové.
Tiše sáhla do kabelky, vytáhla flash disk a podala jej mladší agentce. Rostonová vytřeštila oči, ale neřekla ani slovo. Jen přikývla a vložila disk do kapsy.
Riley zoufale potřebovala prolomit mlčení.
"Přejete si diskutovat o něčem jiném, agentko Rostonová?"
Mladší agentka se trochu zasmála.
"Prosím, říkejte mi Jenn. Všichni moji přátelé mi tak říkají."
Riley se nejistě podívala, jak Rostonová vstala ze svého křesla.
"Pochopte, neodvážila bych se vás oslovovat jinak, než agentko Paige. Ne, dokud si nebudete přát něco jiného. Ale prosím. Říkejte mi Jenn. Trvám na tom."
Rostonová opustila místnost, takže Riley tam seděla v užaslém tichu.
*
Riley se posadila, aby se snažila dohnat papírování v její kanceláři. Pokaždé, když nepracovala na případu to vypadalo, jako by na ni čekaly tuny byrokratické nudy a neopouštěly ji, dokud se znovu nevydala do terénu.
To bylo vždycky nepříjemné. Ale dnes to měla obzvláště těžké a snažila se soustředit se na to, co dělá. Množily se v ní obavy, že právě udělala strašně hloupou chybu.
Proč proboha předala tento soubor Jennifer Rostonové – nebo "Jenn," jak si přála, aby jí Riley říkala?
Nebylo to nic jiného než Rileyno přiznání překážky.
Proč jej dala této konkrétní agentce, když jej nikdy neukázala nikomu jinému? Vždyť mohla ambiciózní mladá agentka podat zprávu o Rileyně přestupku svým nadřízeným – možná i Carlu Walderovi samotnému?
Každou chvíli mohla být Riley zatčena.
Proč ten soubor prostě nesmazala?
Nebo se jej nezbavila, stejně jako se zbavila zlatého řetízku, který jí dal Hatcher. Řetízek byl symbolem jejího pouta s Hatcherem. Také na něm byl kód, který už neplatil.
Riley ho vyhodila pryč v zoufalé snaze oprostit se od něj.
Ale z nějakého důvodu nebyla schopna přinutit se udělat totéž s flash diskem.
Proč?
Finanční údaje, které obsahoval, byl určitě dostatečné na to, aby se alespoň omezil Hatcherův pohyb a jeho činnosti.
Mohlo by to dostačovat k tomu, aby jej to nadobro zastavilo.
Byla to hádanka, stejně jako mnoho aspektů jejího vztahu s Hatcherem.
Zatímco Riley třídila papíry na stole, zazvonil jí mobil. Byla to zpráva z neznámého čísla. Riley zalapala po dechu, když viděla, co v ní je.
Myslíš, že mě to zastaví? Všechno je už přesunuté. Nemůžeš říct, že jsi nebyla varována.
Riley zjistila, že nemůže dýchat.
Shane Hatcher, pomyslela si.
KAPITOLA TŘETÍ
Riley zírala na zprávu a začala panikařit.
Nebylo těžké uhodnout, co se stalo. Jenn Rostonová otevřela soubor hned jak se s Riley rozešly. Jenn zjistila, co v něm je a hned se dala do práce a snažila se zastavit Hatcherovu činnost.
Ale ve své zprávě Hatcher sám vyzývavě oznámil, že Jenn nebyla úspěšná.
Všechno je už přesunuté.
Shane Hatcher byl stále na svobodě a byl naštvaný. Jeho finanční prostředky zůstaly nedotčené a mohl by být nebezpečnější, než kdy předtím.
Musím mu odpovědět, pomyslela si. Musím s ním debatovat.
Ale jak? Co by mohla říct, co by jej nerozlítilo ještě víc?
Pak ji napadlo, že Hatcher nemusí plně porozumět tomu, co se děje.
Jak mohl vědět, že to byla Rostonová, kdo sabotoval jeho síť, nikoliv Riley? Možná by mu mohla pomoci to alespoň trochu pochopit.
Ruce se jí třásly, když psala odpověď.
Dovol mi to vysvětlit.
Ale když zkusila poslat zprávu, byla označena jako "nedoručitelná".
Riley zasténal zoufalstvím.
Přesně totéž se stalo naposledy, když se snažila komunikovat s Hatcherem. Poslal jí tajemnou zprávu a pak komunikaci přerušil. Byla zvyklá komunikovat s Hatcherem přes video, zprávy a dokonce i prostřednictvím telefonních hovorů. Ale ta doba byla ta tam.
Právě teď neměla jak se k němu dostat.
Ale přesto ji on mohl stále kontaktovat.
Druhá věta jeho nové zprávy byla obzvláště mrazivá.
"Nemůžeš říct, že jsi nebyla varována."
Riley si vzpomněla na to, co napsal naposledy, když s ním komunikovala.
"Budeš toho litovat. Tvoje rodina možná ne."
Riley zalapala po dechu a nahlas řekla ...
"Moje rodina!"
Potýkala se se svým mobilní telefonem, zatímco se snažila navolit číslo domů. Slyšela, jak zvoní a zvoní. Pak se ozval záznamník s jejím hlasem.
Riley se téměř neudržela a málem začala křičet.
Proč to nikdo nezvedne? Školy měly jarní prázdniny. Její děti měly být doma. A kde je Rileyna hospodyně, Gabriela?
Těsně předtím, než záznamník domluvil, zaslechla Jillyn hlas, hlas třináctileté dívky, kterou se Riley snažila adoptovat. Jilly byla bez dechu.
"Hej, promiň, mami. Gabriela šla do obchodu s potravinami. April a Liam a já jsme byli na dvoře a kopali jsme si s fotbalovým míčem. Čekáme, že se Gabriela vrátí každou chvíli."
Riley si uvědomila, že zadržuje dech. Vědomě se snažila začít znovu dýchat.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se.
"Jistě," řekla Jilly s pokrčením ramen, což se odrazilo v jejím hlase. "Proč by nebylo?"
Riley se snažila uklidnit se.
"Jilly, mohla by ses jít podívat z okna?"
"Dobře," řekla Jilly.
Riley zaslechla kroky.
"Já se dívám," řekla Jilly.
"Je tam venku ještě dodávka s agenty FBI?"
"Jo. A ta v uličce taky. Právě jsem ji zahlédla, když jsem byla na dvoře. Kdyby Shane Hatcher přišel, určitě by ho chlapi chytili, Je něco v nepořádku? Trochu mě děsíš."
Riley se donutila k smíchu.
"Ne, nic se neděje. Já jsem jen – máma, myslím."
"OK. Uvidíme se později."
Telefonát skončil, ale Rileyny obavy se stále zvětšovaly.
Šla na chodbu a rovnou do kanceláře Brenta Mereditha.
Koktala, "Pane, já – potřebuji si vzít po zbytek dne volno."
Meredith zvedl hlavu od práce.
"Mohu vědět proč, agentko Paige?" zeptal se.
Riley otevřela ústa, ale žádná slova nevyšla. Kdyby vysvětlila, že právě dostala výhrůžku od Shana Hatchera, chtěl by zprávu vidět? Jak by mu ji mohla ukázat, aniž by přiznala, že právě dala soubor Jenn Rostonové?
Meredith vypadal, že má obavy. Zdálo se, že si vědom toho, že je něco v nepořádku, o čem ale Riley nemůže mluvit.
"Jděte," řekl. "Doufám, že vše bude v pořádku."
Rileyno srdce zaplesalo vděkem za Meredithovo porozumění a diskrétnost.
"Děkuji vám, pane," řekla.
Pak vyběhla z budovy, nastoupila do auta a odjela domů.
*
Jakmile se přiblížila k jejímu domu v klidné čtvrti Fredericksburg, ulevilo se jí, když viděla, že FBI dodávka tam skutečně stále byla. Riley věděla, že další dodávka je v uličce. Ačkoliv byla vozidla neoznačená, nebyla nenápadná. Ale s tím se nedalo nic dělat.
Riley zaparkovala své auto na její příjezdové cestě, přešel k dodávce a podívala se dovnitř otevřeným okénkem.
Na předních sedadlech seděli dva mladí agenti – Craig Huang a Bud Wigton. Rileyna nálada se trochu zlepšila. O obou agentech měla dobré mínění a poslední dobou s Huangem několikrát pracovala. Huang byl trochu příliš neřízený, když poprvé přišel na ÚACH, ale rychle vyzrál a stal se z něj vynikající agent. Wigtona tak dobře neznala, ale měl vynikající pověst.
"Děje se něco?" Zeptala se Riley skrze okno.
"Vůbec nic," řekl Huang.
Huang zněl znuděně, ale Riley se ulevilo. Žádné zprávy byla rozhodně dobrá zpráva, co se jí týče. Ale bude to tak i nadále?