Řekl, "Sedněte si, obě dvě."
Riley a Jenn si poslušně sedly na židli u stolu.
Meredith byl chvíli potichu.
Pak řekl, "Agentko Paige, agentko Rostonová – rád bych vás seznámil s novým partnerem."
Riley potlačila vzdechnutí. Pohlédla na Jenn Rostonovou, jejíž tmavě hnědé oči se při té zprávě rozšířily.
"Doufám, že to nebude problém," řekl Meredith. "ÚACH je právě teď zahlcen případy. S agentem Jeffreysem na dovolené a všemi ostatními, pracujícími na jiných případech, máte nyní jedna druhou. Považujte to za definitivní."
Riley si uvědomila, že Meredith má pravdu. Jediný další agent, se kterým by teď opravdu chtěla pracovat, byl Craig Huang, ale on byl zaneprázdněn, pozoroval její dům.
"To je v pořádku, pane," řekla Riley Meredithovi.
Jenn řekla, "Bude mi ctí pracovat s agentkou Paige, pane."
Tato slova Riley trochu překvapila. Říkala si, zda je Jenn myslí vážně.
"Nebuďte příliš nadšené," řekl. "Tento případ zřejmě nebude tak těžký. Právě dnes ráno bylo nalezeno tělo dospívající dívky, pohřbené v zemědělské půdě poblíž Angiery, malého města v Iowě."
"Jediná vražda?" Zeptala se Jenn.
"Proč je to případ pro ÚACH?" Zeptala se Riley.
Meredith zabubnoval prsty o stůl.
"Můj odhad je, že to asi není," řekl. "Ale jiná dívka zmizela dříve ze stejného města a stále nebyla nalezena. Je to malé, klidné místo, kde se tyhle věci prostě nestávají. Lidi tam říkají, že ani jedna dívka nebyla typ, který by mohl utéct nebo se stýkal s cizími lidmi."
Riley pochybovačně potřásla hlavou.
"Tak proč si někdo myslí, že je vrah sériový?" zeptala se. "Není to bez dalšího těla trochu předčasné?"
Meredith pokrčil rameny.
"Ano, tak to vidím i já. Ale šéf policie v Angieře, Joseph Sinard, kvůli tomu panikaří."
Riley nakrčila čelo, když zaslechla jeho jméno.
"Sinard," řekla. "Kde jsem to jméno už slyšela?"
Meredith se trochu usmál a řekl, "Možná vás napadá náměstek ředitele FBI, Forrest Sinard. Joe Sinard je jeho bratr."
Riley téměř obrátila oči v sloup. To dávalo smysl. Někdo vysoko na žebříčku FBI byl obtěžován příbuzným z venkova, takže případ byl přehozen ÚACH. V minulosti se jí takto politicky motivovaná vyšetřování již dotkla.
Meredith řekl, "Vy dvě tam musíte jet a zjistit, zda je potřeba se na ten případ podívat."
"A co moje práce na případu Hatchera?" Zeptala se Jenn Rostonová.
Meredith řekl, "Pracuje na tom spousta lidí - technici a výzkum a tak. Předpokládám, že mají přístup ke všem informacím."
Jenn přikývla.
Meredith řekl, "Pár dní vás mohou postrádat. Pokud tohle bude vůbec trvat tak dlouho."
Riley měla rozhodně smíšené pocity. Kromě toho, že si nebyla jistá, zda chce pracovat s Jenn Rostonovou, se ani moc netěšila na ztrátou času při práci na případu, který nejspíš ani nepotřebuje pomoc ÚACH.
Raději by pomáhala Blainovi učit se střílet.
Nebo by dělala jiné věci s Blainem, pomyslela si a potlačila úsměv.
"Tak kdy vyrážíme?" Zeptala se Jenn.
"Co nejdříve," řekl Meredith. "Řekl jsem veliteli Sinardovi, aby s tělem nehýbali, dokud se tam nedostanete. Poletíte do Des Moines, kde se s vámi sejdou lidé velitele Sinarda a odvezou vás do Angieru. Je to asi hodinu cesty z Des Moines. Musíme nechat natankovat letadlo a vyrazíte. Mezitím nechoďte moc daleko. Odlet bude za méně než dvě hodiny."
Riley a Jenn opustily Meredithovu kancelář. Riley šla přímo do své kanceláře, na chvíli si sedla a rozhlédla se bezcílně kolem.
Des Moines, pomyslela si.
Byla tam už několikrát, žila tam její starší sestra, Wendy. Riley a Wendy se před léty odcizily a pak se minulý podzim zkontaktovaly, když umíral jejich otec. Wendy, nikoli Riley, byla s otcem, když zemřel.
Myšlenky na Wendy vzbudily pocit viny za toto, stejně jako i jiné rušivé vzpomínky. Otec byl na Rileynu sestru tvrdý a Wendy utekla, když jí bylo patnáct. Riley bylo tenkrát jen pět. Když jejich otec zemřel, zavázaly se, že zůstanou v kontaktu, ale nerozvinul dál než na video chat.
Riley věděla, že by měla navštívit Wendy, kdyby tu možnost měla. Ale samozřejmě ne hned. Meredith řekl, že Angier je hodinu od Des Moines a že místní policie je vyzvedne na letišti.
Možná se budu moci s Wendy vidět předtím, než se vrátím do Quantica, pomyslela si.
Právě teď mohla zabít trochu času, než letadlo ÚACH vzlétne.
A byl tu někdo, koho chtěla vidět.
Měla obavy o jejího dlouholetého partnera, Billa Jeffreyse. Žil v blízkosti základny, ale neviděla ho už několik dní. Bill trpěl post traumatickou stresovou poruchou a Riley z vlastní zkušenosti věděla, jak těžké mohlo být období zotavování.
Vytáhla svůj mobil a napsala textovou zprávu.
Ráda bych se na pár minut zastavila. Jsi doma?
Chvíli čekala. Zpráva byla označena jako "doručená", ale ještě nepřečtená.
Riley si trochu povzdechla. Neměla čas čekat na to, až si Bill zprávu přečte. Pokud ho chce vidět, než odjede, musí se u něj stavit hned teď a doufat, že je doma.
*
K Billově malému bytu v Quanticu to bylo jen pár minut jízdy od budovy ÚACH. Když zaparkovala auto a zamířila směrem k budově, všimla si znovu, jak skličující místo to je.
Na budově, kde měl byt, nebylo nic tak zlého - byla to obyčejná budova z červené cihly, nebyl to žádný činžovní dům nebo něco takového. Ale Riley se neubránila vzpomínce na hezký předměstský dům, kde Bill žil až do jeho rozvodu. Ve srovnání s tímto místem zde nenacházela žádné kouzlo a on teď bydlel sám. Nebyla to pro jejího nejlepšího kamaráda šťastná situace.
Riley vešla do budovy a zamířila přímo k Billově bytě ve druhém poschodí. Zaklepala na dveře a čekala.
Žádná odpověď nepřišla. Zaklepala znovu a pořád žádná odpověď.
Vytáhla svůj mobil a viděl, že zpráva je stále nepřečtená.
Začala mít obavy. Stalo se něco s Billem?
Sáhla po kouli na dveřích a otočila s ní.
K jejímu zděšení byly dveře odemčené a otevřené.
KAPITOLA OSMÁ
Billův byt vypadal, jako by byl vykradený. Riley na chvíli ztuhla ve dveřích, chystala se sáhnout po její zbrani pro případ, že vetřelec byl stále zde.
Pak se uvolnila. Tyhle věci rozházené kolem byly obaly od jídla a špinavé talíře a sklenice. Byl tu nepořádek, ale byl to osobní bordel.
Zavolala Billovo jméno.
Neslyšela žádnou odpověď.
Pak zavolala znovu.
Tentokrát slyšela z vedlejšího pokoje zasténání.
Srdce jí bušilo, když spěchala dveřmi do Billovy ložnice. Pokoj byl temný a rolety byly stažené. Bill ležel na posteli ve zmačkaném oblečení a zíral do stropu.
"Bille, proč jsi neodpověděl, když jsem volala?" zeptala se poněkud podrážděně.
"Já jsem odpověděl," řekl téměř šeptem. "Neslyšela jsi mě. Mohl bys přestat mluvit tak nahlas?"
Riley uviděla na nočním stolku poloprázdnou lahev od bourbonu. Celá scéna byla náhle jasnější. Posadila se na posteli vedle něj.
"Měl jsem takovou rušnou noc," řekl Bill a přinutil se slabě zachechtat. "Víš, jaké to je."
"Jo, vím," řekla Riley.
Konec konců ji zoufalství přivedlo k pití a následné kocovině.
Dotkla se jeho vlhkého čela, představovala si, jak mu musí být špatně.
"Co tě přinutilo pít?" zeptala se.
Bill zasténal.
"Byli to moji hoši," řekl.
Pak zmlkl. Riley neviděla Billovy dva syny už nějakou dobu. Hádala, že jim nyní musí být asi devět a jedenáct.
"A co je s nimi?" Zeptala se Riley.
"Přišli včera na návštěvu. Neproběhlo to dobře. Byl tu nepořádek a já jsem byl tak podrážděný a nervózní. Nemohli se dočkat, až půjdou domů. Riley, bylo to hrozné. Byl jsem hrozný. Ještě jednu takovou návštěvu a Maggie mi už nikdy nedovolí je vidět. Hledá jakoukoli záminku, aby je nadobro vytrhla z mého života."
Bill vydal zvuk, který zněl téměř jako vzlyk. Ale zdálo se, že nemá energii plakat. Riley měla podezření, že si sám docela dost poplakal.
Bill řekl, "Riley, pokud nejsem dobrý jako otec, k čemu jsem dobrý? Už nejsem dobrý agent. Co tedy zbývá?"
Riley pocítila bolest až v krku.
"Bille, takhle nemluv," řekla. "Jsi skvělý otec. A jsi skvělý agent. Dnes možná ne, ale každý jiný den v roce."
Bill unaveně pokýval hlavou.
"Včera jsem se určitě jako táta necítil. A pořád jenom slyším ten výstřel. Vzpomínám si, jak jsem vběhl do té budovy a viděl Lucy, jak tam leží a krvácí."
Riley cítila, jak se její tělo zatřáslo.
Ona si to také velmi dobře pamatovala.
Lucy vstoupila do opuštěné budovy a nečekala žádné nebezpečí, a pak byla zasažena kulkou odstřelovače. V závěsu za ní Bill omylem postřelil mladého muže, který se jí snažil pomoci. V době, kdy se tam dostala Riley, použila Lucy poslední špetku své síly, aby několika kulkami odstřelovače zabila.
Lucy za chvilku poté zemřela.
Byla to hrozná scéna.
Riley si nepamatovala horší situaci za celou svou kariéru.
Řekla, "Dostala jsem se tam ještě později, než ty."
"Jo, ale nepostřelila jsi nevinné dítě."
"Nebyla to tvoje chyba. Byla tma. To jsi přece nemohl vědět. Kromě toho je tomu dítěti teď už dobře."
Bill zavrtěl hlavou. Zvedl roztřesenou ruku.
"Podívej se na mě. Vypadám jako člověk, který se může někdy vrátit do práce?"
Riley byla teď skoro naštvaná. Skutečně vypadal hrozně – rozhodně ne jako chytrý, odvážný partner, kterému se naučila důvěřovat se svým životem, ani pohledný muž, který ji čas od času přitahoval. A všechna tahle sebelítost mu nepříslušela.
Ale přísně si připomněla ...
Byla jsem tam. Já vím, jaké to je.
A když jí bylo takhle, Bill tam vždycky byl, aby ji z toho dostal.
Někdy na ni musel být tvrdý.
Dovtípila se, že právě teď potřebuje trochu té houževnatosti.
"Vypadáš jako čert," řekla. "Ale stav, ve kterém právě teď jsi – sis navodil sám. A ty jsi jediný, kdo to může spravit."
Bill se jí podíval do očí. Cítila, že jí opravdu věnuje pozornost.
"Posaď se," řekla. "Dej se dohromady."
Bill se s tichým vrzáním zvedl a posadil se na kraj postele vedle Riley.
"Přiřadila ti agentura terapeuta?" zeptala se.
Bill přikývl.
"Kdo to je?" Zeptala se Riley.
"To je jedno," řekl Bill.
"To určitě jedno není," řekla Riley. "Kdo to je?"
Bill neodpověděl. Ale Riley byl schopna to uhodnout. Billův přiřazený psychiatr byl Leonard Ralston, lépe známý pro veřejnost jako "Dr. Leo." Cítila, jak s ní cloumá vztek. Ale nebyla naštvaná na Billa.
"Oh, můj Bože," řekla. "Oni ti dali Dr. Lea. Čí to byl nápad? Waldera, určitě. "
"Jak jsem řekl, to nevadí."
Riley s ním chtěla zatřást.
"On je šarlatán," řekla. "Víš to stejně dobře jako já. Je do hypnózy, vzpomínek, všech druhů zdiskreditovaných keců. Nepamatuješ si na minulý rok, kdy přesvědčil nevinného člověka, že je vinen z vraždy? Walder má Dr. Lea rád, protože napsal knihy a byl hodně v televizi."
"Nenechám ho zamotat mi hlavu," řekl Bill. "Nedovolím mu mě zhypnotizovat."
Riley se snažila udržet svůj hlas pod kontrolou.
"O to nejde. Potřebuješ někoho, kdo ti pomůže."
"A kdo by to měl být?" Zeptal se Bill.
Riley o tom nemusela přemýšlet déle než pár sekund.
"Jdu ti udělat kávu," řekla. "Až se vrátím, očekávám, že budeš stát na nohách a budeš připraven k odchodu."
Na cestě do Billovy kuchyně se Riley podívala na hodinky. Měla jen málo času, než bude letadlo připraveno. Musí jednat rychle.
Vytáhla svůj mobil a vyhledala osobní číslo pro Mika Nevinse, forenzního psychiatra z krajského města, který čas od času pracoval pro úřad. Riley jej považovala za blízkého přítele a on jí v minulosti pomáhal z její vlastní krize, včetně hrozného případu post traumatické stresové poruchy.
Když začal Mikovi zvonit telefon, dala si svůj mobil na hlasitý odposlech, položila jej na kuchyňskou linku a začala připravovat Billův kávovar. Ulevilo se jí, když Mike zvedl telefon.
"Riley! Je skvělé slyšet tě! Jak se vede? Co tvoje rozrůstající se rodina?"
Zvuk Mikova hlasu byl osvěžující a téměř viděla příjemný výraz pečlivě a dobře oblečeného muže. Přála si, aby si s ním mohla popovídat, ale nebyl na to čas.
"Jsem v pořádku, Miku. Ale mám naspěch. Musím chytit letadlo. Potřebuji laskavost."
"Mluv," řekl Mike.
"Můj partner, Bill Jeffreys, si po našem posledním případu prochází těžkou fází."
Slyšela v Mikově hlase opravdový zájem.
"Ach ano, slyšel jsem o něm Strašná věc, smrt té mladé chráněnky. Je pravda, že tvůj partner dostal dovolenou? Má to něco společného s postřelením nesprávného muže?"
"Ano. On potřebuje tvoji pomoc. A potřebuje ji hned. On pije, Miku. Nikdy jsem ho neviděla v tak špatném stavu."
Nastalo krátké ticho.
"Nejsem si jistý, že rozumím," řekl Mike. "Nebyl mu přiřazen terapeut?"
"Jo, ale není Billovi k ničemu."
Teď byla v Mikově hlase slyšet opatrnost.
"Já nevím, Riley. Nerad přebírám pacienty, kteří jsou již v péči někoho jiného."
Riley začínala pociťovat obavy. Ona neměla čas zabývat se právě teď Mikovými etickými zábranami.
"Miku, přidělili mu Dr. Lea."
Znovu nastalo ticho.
Vsadím se, že to zabralo, pomyslela si Riley. Moc dobře věděla, že Mike pohrdal osobností terapeuta, celebrity, celým svým srdcem.
Nakonec Mike řekl, "Kdy může Bill přijít?"
"Co děláš právě teď?"
"Jsem ve své kanceláři. Mám tu několik hodin práci, ale mohu být k dispozici potom."
"Skvělé. Dostaví se tam. Ale, prosím, dej mi vědět, pokud se neukáže."
"To udělám."
Jak ukončili hovor, káva překapávala do karafy. Riley nalila šálek a vrátila se do Billovy ložnice. On tam nebyl. Ale dveře do přilehlé koupelny byly zavřené a Riley slyšela Billův elektrický holicí strojek.
Riley zaklepala na dveře.
"Ano, můžeš," řekl Bill.
Riley otevřela dveře a viděla, že se Bill holí. Postavila kávu na okraji umyvadla.
"Domluvila jsem ti schůzku s Mikem Nevinsem," řekla.
"Na kdy?"
"Právě teď. Hned jak se tam budeš moct dostat. Pošlu ti zprávou jeho adresu. Já už musím jít."
Bill vypadal překvapeně. Samozřejmě, Riley mu neřekla nic o tom, že má naspěch.
"Mám případ v Iowe," vysvětlila Riley. "Letadlo čeká. Nezapomeň na Mika Nevinse. Zjistila bych to a ty bys za to zaplatil."
Bill zabručel, ale pak řekl, "OK, pojedu tam."
Riley se měla k odchodu. Pak pomyslela na něco, o čem si nebyla jistá, zda to má zmínit.
Nakonec řekla, "Bille, Shane Hatcher je stále na svobodě. Kolem mého domu jsou agenti. Ale dostala jsem od něj výhružný text a o tom nikdo kromě tebe neví. Nemyslím si, že by zaútočil na mou rodinu, ale nemůžu si být jistá. Říkala jsem si, jestli možná ... "
Bill přikývl.
"Já na to dohlédnu," řekl. "Musím dělat něco užitečného."
Riley ho rychle objala a opustila byt.
Jak šla k autu, pohlédla znovu na hodinky.
Pokud nebude zácpa, dorazí na letiště včas.
Teď musela začít přemýšlet o jejím novém případu, ale velké starosti si s ním nedělala. Tenhle pravděpodobně nebude trvat dlouho.
Konec konců, jak by mohla jedna vražda v malém městě vyžadovat příliš mnoho času a úsilí?
KAPITOLA DEVÁTÁ
Jak Riley kráčela po asfaltu k letadlu, začala se připravovat na její nový případ. Ale byla tu jedna věc, kterou potřebovala udělat předtím, než se do něj zcela ponoří.
Poslala zprávu Miku Nevinsovi.
Napiš mi, až se Bill objeví. Napiš mi, když se neobjeví.
Oddechla si, když Mike okamžitě reagoval.
Udělám to.
Riley si řekla, že udělala vše, co pro Billa mohla právě teď udělat, a bylo na něm, aby co nejlépe využil její pomoci. Jestli někdo mohl pomoci Billovi vypořádat se s věcmi, které ho sžíraly, Riley si byla jistá, že to byl Mike.
Stoupala po schodech do kabiny, kde už seděla Jenn Rostonová a pracovala na svém notebooku. Jenn vzhlédla a přikývla a Riley se posadila ke stolu naproti ní.
Riley přikývla..
Riley se pak při vzletu, a během stoupání letadla do cestovní nadmořské výšky, dívala z okna. Neměla ráda chladné ticho mezi ní a Jenn. Říkala si, zda ji možná Jenn také nemá v oblibě. Tyto lety byly obvykle dobré pro probrání detailů případu. Ale o tomhle toho opravdu nebylo moc co říct. Tělo bylo nalezeno konec konců teprve ráno.