Hádám, že to je součást jejího stylu, pomyslela si Riley.
Sako jí dodávalo více formální, věcný vzhled než jen kalhoty a svetr. Možná také představovalo jakési brnění, ochranu proti jakémukoli nefalšovanému lidskému kontaktu.
Riley se postavila, aby se představila, ale Webberová promluvila první.
"Agentka Riley Paige, ÚACH," řekla. "Já vím."
Bez dalšího slova zasedla ke svému stolu.
"Co jste mi přišla říct?" Zeptala se Webberová.
Riley to vyděsilo. Samozřejmě, že neměla nic, co by jí řekla. Její návštěva byla jen blaf a Webberová jí náhle připadala jako typ ženy, kterou nelze snadno oklamat. Riley v tom byla až po uši a musela šlapat vodu, jak jen mohla.
"Ve skutečnosti tu jsem proto, abych vás požádala o informace," řekla Riley. "Je váš manžel doma?"
"Ano," řekla žena.
"Bylo by možné, abych si promluvila s vámi oběma?"
"On ví, že jste tady."
Její odpověď Riley odzbrojila, ale dbala na to, aby to nedala najevo. Žena zaryla své studené, modré oči do Riley. Riley sebou ani nehnula. Jen jí věnovala svůj upřený pohled a připravila se na rafinovanou bitvu vůlí.
Riley řekla, "Jednotka pro analýzu chování vyšetřuje neobvyklý počet zdánlivých sebevražd na vysoké škole Byars."
"Zdánlivých sebevražd?" Řekla Webberová a zdvihla jedno obočí. "Jen těžko bych pojmenovala sebevraždu Deanny jako něco ´zdánlivého´. Mně a mému manželovi to přišlo dost reálné."
Riley by mohla přísahat, že teplota v místnosti poklesla o několik stupňů. Webberová neprojevovala ani sebemenší náznak emocí při zmínce o sebevraždě její vlastní dcery.
V žilách jí koluje ledová voda, pomyslela si Riley.
"Ráda bych, abyste mi řekla, co se stalo," řekla Riley.
"A proč? Jsem si jistá, že jste si přečetla zprávu."
Samozřejmě, že Riley nic takového neudělala. Ale musela blafovat dál.
"Pomohlo by, kdybych to mohla slyšet prostřednictvím vašich vlastních slov," řekla.
Webberová se na okamžik odmlčela. Její pohled byl neochvějný. Ale stejně tak i pohled Riley.
"Deanna byla zraněna při nehodě na koni loni v létě," řekla Webberová. "Ošklivě si zlomila kyčel. Bylo pravděpodobné, že bude muset být zcela vyměněn. Její dny jezdeckých soutěží skončily. Byla z toho zničená."
Webberová se na okamžik odmlčela.
"Brala oxycodone na bolest. Předávkovala se – záměrně. Bylo to úmyslné a nic dalšího v tom nebylo."
Riley vycítila, že něco zůstává nevyřčeno.
"Kde se to stalo?" zeptala se.
"V její ložnici," řekla Webberová. "Byla pohodlně zachumlaná ve své posteli. Soudní lékař řekl, že zemřela na respirační zástavu. Vypadala, jako že spí, když ji našla služka."
A pak – Webberová zamrkala.
Doslova zamrkala.
Zajíkala se ve své bitvě vůlí.
Ona lže! Uvědomila si Riley.
Rileyn pulz zrychlil.
Teď musí opravdu přitlačit, sondovat těmi správnými otázkami.
Ale než Riley mohla jen pomyslet na co se ptát, dveře kanceláře se otevřely. Vešla žena, která sem přivedla Riley.
"Kongresmanko, potřebuji si s vámi promluvit, prosím," řekla.
Webberová jako by si oddechla, když vstala od stolu a následovala svou asistentku ven ze dveří.
Riley se několikrát pomalu a dlouze nadechla.
Přála si, aby nebyla vyrušena.
Byla si jistá, že každou chvíli probourá klamné pozlátko Hazel Webberové.
Ale její příležitosti ještě nebyla ta tam.
Až se Webberová vrátí, začne Riley znovu.
Po méně než minutě se Webberová vrátila. Zdálo se, že znovu získala zpět své sebevědomí.
Stála u otevřených dveří a řekla, "Agentko Paige – pokud jste opravdu agentka Paige – obávám se, že vás musím požádat, abyste odešla."
Riley těžce polkla.
"Nerozumím."
"Moje asistentka právě volala ÚACH. O sebevraždách na vysoké škole Byars neprovádí absolutně žádné vyšetřování. A teď, ať už jste kdokoli – "
Riley vytáhla svůj odznak.
"Já jsem zvláštní agentka Riley Paige," řekla s odhodláním. "A udělám všechno proto, abych se ujistila, že se takové vyšetřování rozjede co nejdříve."
Prošla kolem Hazel Webberové a ven z její kanceláře.
Na cestě z domu si uvědomila, že si vytvořila nepřítele – a to velmi nebezpečného.
Byl to jiný druh nebezpečí, než jakému stála obvykle tváří v tvář.
Hazel Webberová nebyla psychopat, jehož zbraněmi by byly řetězy, nože, zbraně nebo pochodně.
Byla to žena bez svědomí a jejími zbraněmi byly peníze a moc.
Riley preferovala protivníka, kterého mohla udeřit nebo střelit. I tak byla připravena a ochotna jednat s Webberovou a všemi hrozbami, které bude schopná vytvořit.
Lhala mi o své dceři, honilo se neustále Riley hlavou.
A teď byla Riley rozhodnuta najít pravdu.
Dům se zdál nyní prázdný. Riley byla překvapena, že z něj odešla, aniž by potkala jedinou duši. Měla pocit, jako by v domě mohla něco ukrást a přitom nebýt chycena.
Vyšla ven, nastoupila do svého auta a odjela.
Jak se blížila k hlavní bráně, viděla, že je uzavřená. Uvnitř stáli oba statní strážní, kteří ji pustili dovnitř, a enormní sluha. Oba měli zkřížené ruce a zjevně čekali na ni.
KAPITOLA SEDMÁ
Oba muži rozhodně naháněli strach. Také vypadali poněkud směšně – menší z nich měl na sobě uniformu strážného, jeho mnohem masivnější partner měl na sobě extrémně formální oblečení sluhy.
Jako pár cirkusových klaunů, pomyslela si.
Ale věděla, že se nesnaží být vtipní.
Riley zastavila auto přímo před nimi. Stáhla okénko, vyhlédla ven a zavolala na ně.
"Je tu nějaký problém, pánové?"
Strážný se přiblížil přímo před její auto.
Kolosální sluha se přivlekl k oknu spolujezdce.
Mluvil hlubokým basovým hlasem.
"Poslankyně Webberová by chtěla vyjasnit nedorozumění."
"A to by mělo být co?"
"Chce, abyste pochopila, že špehové tu nejsou vítáni."
Teď to Riley začala chápat.
Webberová a její asistentka došly k závěru, že Riley je podvodník a vůbec není agentkou FBI. Pravděpodobně pojaly podezření, že je reportérka, která se chystá napsat nějaké odhalení o kongresmance.
Nebylo pochyb o tom, že tihle dva chlápci jsou zvyklí jednat se zvědavými reportéry.
Riley znovu vytáhla svůj odznak.
"Myslím, že došlo k nedorozumění," řekla. "Opravdu jsem zvláštní agentka od FBI."
Velký muž se zaculil. Zřejmě věřil, že odznak je falešný.
"Vystupte z auta, prosím," řekl.
"Raději ne, děkuji," řekla Riley. "Uvítala bych, kdybyste otevřeli bránu."
Riley nechala své dveře odemčené. Velký muž je otevřel.
"Vystupte z auta, prosím," opakoval.
Riley v duchu zasténala.
Tohle nedopadne dobře, pomyslela si.
Riley vystoupila z auta a zavřela dveře. Oba muži se přesunuli a postavili se vedle sebe kousek od ní.
Riley přemýšlela, který z nich učiní první krok.
Pak obrovský muž zakřupal klouby na rukou a vykročil směrem k ní.
Riley udělala pár kroků směrem k němu.
Jak se po ní natáhl, chytila ho za klopu a rukáv levé paže a dostala ho z rovnováhy. Pak se otočila dokola na její levé noze a sehnula se. Sotva ucítila jeho masivní váhu, když celé jeho tělo přeletělo přes její záda. Hlasitě narazil vzhůru nohama o dveře auta a pak přistál hlavou na zemi.
Auto dostalo to nejhorší, pomyslela si s jistou mírou zděšení.
Druhý muž se již pohyboval směrem k ní a ona se k němu otočila.
Vyslala mu kopanec do rozkroku. Sklonil se s obrovským zasténáním a Riley viděla, že hádka skončila.
Vytrhla mužovu pistoli z pouzdra u pasu.
Pak si prohlížela své dílo.
Větší muž stále ležel groteskně zkroucený vedle auta a zíral na ni s vyděšeným výrazem ve tváři. Dveře auta byla potlučená, ale ne tak moc jak se Riley předtím obávala. Uniformovaný strážný byl na všech čtyřech a lapal po dechu.
Uchopila pistoli rukojetí směrem ke strážnému.
"Zdá se, že se vám vytratila," řekla příjemným hlasem.
Jeho ruce se třásly, když se natáhl po pistoli.
Riley ji od něj odtáhla.
"Aha," řekla. "Ne, dokud neotevřete bránu."
Vzala muže za ruku a pomohla mu na nohy. Dopotácel se do boudy a stiskl vypínač, který otevřel železnou bránou. Riley šla k autu.
"Promiňte," řekla velkému muži.
Stále vyděšeně vyhlížející muž se potácel stranou jako obří krab, aby se vymanil z dosahu Riley. Nastoupila do auta a projela bránou. Hodila pistoli na zem, když projížděla kolem.
Už si nemyslí, že jsem novinářka, pomyslela si.
Byla si také jistá, že o tom kongresmanku velmi brzy vyrozumí.
*
O pár hodin později Riley zajela autem na parkoviště budovy ÚACH. Chvíli tam jen tak seděla. Nebyla tu během své měsíční dovolené ani jednou. Nečekala, že se vrátí zpátky tak brzy. Bylo to opravdu zvláštní.
Vypnula motor, vyndala klíče, vystoupila z auta a vešla do domu. Jak si to mířila ke své kanceláři, přátelé a kolegové s ní promlouvali různým stupněm vřelosti, překvapení nebo se zdrženlivostí.
Zastavila se u kanceláře jejího obvyklého partnera, Billa Jeffreyse, ale on tam nebyl. Pravděpodobně pracoval na nějakém případu s někým jiným.
Pocítila nepatrný záchvěv smutku – snad i žárlivosti.
V mnoha ohledech byl Bill jejím nejlepším kamarádem na světě.
Přesto ale došla k závěru, že to je možná dobře. Bill nevěděl, že se dala s Ryanem opět dohromady a nesouhlasil by s tím. Držel ji za ruku příliš mnohokrát během jejího bolestivého rozchodu a rozvodu. Připadalo jí těžké uvěřit, že je Ryan jiný člověk.
Když otevřela dveře do své kanceláře, musela se dvakrát ujistit, že je na správném místě. Všechno vypadalo až příliš čistě a organizovaně. Předali její kancelář jinému agentovi? Pracoval tam někdo jiný?
Riley otevřela zásuvku a našla známé soubory, i když teď byly lépe uspořádané.
Kdo by to pro ni porovnal?
Rozhodně ne Bill. Věděl dobře, že to nemá dělat.
Možná Lucy Vargasová, pomyslela si.
Lucy byla mladá agentka, se kterou ona i Bill rádi pracovali. Pokud byla Lucy viníkem tohoto pořádku, alespoň jej vytvořila se snahou o vstřícnost.
Riley pár minut seděla u svého stolu.
Doléhaly na ni výjevy a vzpomínky – dívčina rakev, její zničení rodiče a Rileyn hrozný sen o oběšené dívce, obklopené mementy. Také si vzpomněla, jak se děkan Autrey vyhýbal jejím otázkám a jak Hazel Webberová otevřeně lhala.
Připomněla si, co řekla Hazel Webberové. Slíbila, že zahájí oficiální vyšetřování. A nastal čas tento slib splnit.
Zvedla svůj telefon a zavolala šéfovi, Brentu Meredithovi.
Když to šéf týmu zvedl, řekla, "Pane, tady Riley Paige. Zajímalo by mě, zda byste mohl – "
Chystala se ho požádat o pár minut jeho času, kdy jeho hlas zaburácel.
"Agentko Paige, přijďte hned do mé kanceláře."
Riley se zachvěla.
Meredith na ni byl kvůli něčemu dost naštvaný.
KAPITOLA OSMÁ
Když Riley přispěchala do kanceláře Brenta Mereditha, našla ho, jak stojí u svého stolu a čeká na ni.
"Zavřete dveře," řekl. "Posaďte se."
Riley udělala, co jí bylo řečeno.
Stále stojící Meredith pár okamžiků mlčel. Jen se na Riley díval. Byl to velký muž – široce stavěný a tmavý. A působil strach nahánějícím dojmem, i když měl nejlepší náladu.
Právě teď nebyl v dobré náladě.
"Je tu něco, co byste mi chtěla říct, agentko Paige?" zeptal se.
Riley polkla. Pomyslela si, že se mu asi donesly informace o některých jejích dnešních aktivitách.
"Snad byste měl raději začít vy, pane," řekla pokorně.
Přešel k ní blíž.
"Právě jsem na vás shora dostal dvě stížnosti," řekl.
Riley posmutněla. Tím "shora," bylo myšleno od Mereditha. Stížnosti přišly od zvláštního agenta, velitele Carla Waldera – opovrženíhodného malého muže, který Riley suspendoval více než jednou za porušení kázně.
Meredith zavrčel, "Walder mi řekl, že mu volal děkan vysoké školy."
"Ano, z vysoké školy Byars. Ale když mě to necháte vysvětlit – "
Meredith ji znovu přerušil.
"Děkan řekl, že jste vešla do jeho kanceláře a učinila absurdní obvinění."
"To není přesně to, co se stalo, pane," žadonila Riley.
Ale Meredith se hnal plnou parou vpřed.
"Walderovi také volala poslankyně Hazel Webberová. Řekla, že jste si vynutila vstup do jejího domu a obtěžovala jste ji. Dokonce jste jí i lhala o nějakém neexistujícím případu. A pak jste napadla dva její zaměstnance. Vyhrožovala jste jim zbraní."
Riley se z takových obvinění naježila.
"To opravdu není to, co se stalo, pane."
"Tak co se stalo?"
"Byla to vlastní zbraň stráže," vyhrkla.
Hned jak ta slova Riley vyslovila, uvědomila si ...
Takhle jsem to vůbec nemyslela.
"Snažila jsem se mu ji vrátit!" řekla.
Ale okamžitě věděla ...
Že to nepomohlo.
Rozhostilo se dlouhé ticho.
Meredith se zhluboka nadechl. Nakonec řekl, "Bylo by dobré, kdybyste měla pro vaše jednání dobré vysvětlení, agentko Paige."
Riley se zhluboka nadechla.
"Pane, na vysoké škole Byars se udály jen během tohoto školního roku tři podezřelá úmrtí. Údajně to byly sebevraždy. Já ale nevěřím, že byly."
"To je poprvé, co o tom slyším," řekl Meredith.
"Rozumím, pane. A přijela jsem sem jen proto, abych vám o tom řekla."
Meredith se postavil a čekal na další vysvětlení.
"Přítelkyně mé dcery měla na vysoké škole Byars sestru – Lois Penningtonovou, prvačku. Její rodina ji našla oběšenou v garáži minulou neděli. Její sestra nevěří, že to byla sebevražda. Hovořila jsem s jejími rodiči, a – "
Meredith zakřičel dostatečně nahlas, že jej muselo být slyšet až na chodbě.
"Vy jste hovořila s jejími rodiči?"
"Ano, pane," řekla Riley tiše.
Meredith se okamžik snažit dostat své nervy pod kontrolu.
"Je potřeba vám říci, že toto není případ ÚACH?"
"Ne, pane," řekla Riley.
"Ve skutečnosti, pokud vím, tak toto není vůbec žádný případ."
Riley nevěděla, co na to říci.
"Takže co vám řekli její rodiče?" Zeptal se Meredith. "Myslí si, že to byla sebevražda?"
"Ano," řekla Riley tichým hlasem.
Teď se zdálo, že Meredith neví co říct. Zavrtěl hlavou zděšením.
"Pane, já vím, jak to zní," řekla Riley. "Ale děkan ze školy Byars něco skrývá. "A Hazel Webberová mi lhala o smrti její vlastní dcery."
"Jak to víte?"
"Já to prostě vím!"
Riley se prosebně podívala na Mereditha.
"Pane, po všech těch letech jistě víte, že mám dobrý instinkt. Když něco cítím, tak mám téměř vždy pravdu. Prostě mi musíte věřit. Něco na úmrtí těch dívek není v pořádku."
"Riley, vy víte, že takhle věci nefungují."
Riley byla překvapená. Meredith ji málokdy oslovoval křestním jménem – jen když o ní měl skutečné obavy. Věděla, že si jí váží, že ji má rád a respektuje ji a ona k němu cítila totéž.
Opřel se o stůl a nešťastně pokrčil rameny.
"Možná máte pravdu a možná se mýlíte," řekl s povzdechem. "Ať tak či onak, nemohu z tohoto udělat případ pro ÚACH jen kvůli vašim předtuchám. Musí v tom být mnohem víc."
Meredith se na ni teď zadíval s ustaraným výrazem.
"Agentko Paige, poslední dobou jste si mnohým prošla. Pracovala jste na některých nebezpečných případech a váš partner se během posledního případu téměř otrávil a zemřel. A máte nového člena rodiny, o kterého se musíte postarat a ... "
"A co?" Zeptala se Riley.
Meredith se odmlčel a pak řekl, "Před měsícem jsem vás poslal na dovolenou. Zdálo se, že jste si myslela, že to je dobrý nápad. Když jsme spolu naposledy mluvili, dokonce jste mě požádala o další volno. Myslím, že to bude nejlepší. Vezměte si tolik volna, kolik potřebujete. Potřebujete více klidu."
Riley se cítila odrazená a poražená. Ale věděla, že nemá smysl se dohadovat. Ve skutečnosti měl Meredith pravdu. Neexistoval způsob, jak by si mohl tento případ převzít na základě toho, co mu řekla. Obzvláště ne s byrokratickým patolízalem, jakým byl Walder, který mu dýchal za krk.
"Je mi to líto, pane," řekla. "Já teď půjdu domů."
Cítila se strašně sama, když odcházela z kanceláře Mereditha a zamířila z budovy ven. Ale nebyla připravena odložit své podezření. Její intuice byla příliš silná. Věděla, že musí něco udělat.
Jednu věc za druhou, pomyslela si.
Musí získat více informací. Musí dokázat, že něco není v pořádku.
Ale jak to má provést sama?
*
Riley se vrátila domů asi půl hodiny před večeří. Vešla do kuchyně a našla Gabrielu, jak připravuje další z jejích vynikajících guatemalských specialit, gallo en perro, kořeněné dušené pálivé jídlo.