OBŘAD MEČŮ
(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA SEDMÁ)
Morgan Rice
Morgan Rice
Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující prozatím 11 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller, skládající se zatím ze dvou knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se zatím též ze dvou knih. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.
PROMĚNĚNÁ (první kniha ze série Upířích žurnálů), ARÉNA JEDNA - OTROKÁŘI (první kniha z Trilogie přežití), CESTA HRDINY (první kniha ze ságy Čarodějův prsten) a VZESTUP DRAKŮ (první kniha ze série Králové a čarodějové), jsou všechny dostupné zdarma ke stažení!
Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!
Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice
“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”
--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos
“Zajímavá epická fantasy.”
—Kirkus Reviews
“Máme zde začátek něčeho pozoruhodného.”
--San Francisco Book Review
“Je to nabité akcí …. Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”
--Publishers Weekly
“Oduševnělá fantasy ….Jedná se o pouhý začátek toho, co se slibuje stát epickou ságou pro mladé čtenáře.”
--Midwest Book Review
Knihy od Morgan Rice
KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ
VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)
VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č.2)
OTĚŽE CTI (Kniha č. 3)
ZROZENÍ UDANOSTI (Kniha č. 4)
ČARODĚJŮV PRSTEN
CESTA HRDINY (Kniha č.1)
POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)
OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)
POKŘIK CTI (Kniha č.4)
SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)
ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)
OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)
MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)
NEBE KOUZEL (Kniha č.9)
MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)
PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)
ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)
VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)
BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)
SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)
RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)
DAR BITVY (Kniha č.17)
TRILOGIE PŘEŽITÍ
ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)
ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)
UPÍŘÍ ŽURNÁLY
PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)
MILOVANÁ (Kniha č.2)
ZRAZENÁ (Kniha č.3)
PŘEDURČENA (Kniha č.4)
ŽÁDANÁ (Kniha č.5)
ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)
ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)
NALEZENÁ (Kniha č.8)
VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)
TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)
PROKLETÁ (Kniha č.11)
Poslechněte si sérii ČARODĚJŮV PRSTEN ve formátu audio knihy!
Copyright © 2013 Morgan Rice
Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi.
Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit.
Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.
Copyright obálky justdd,v licenci Shutterstock.com
OBSAH
KAPITOLA PRVNÍ
KAPITOLA DRUHÁ
KAPITOLA TŘETÍ
KAPITOLA ČTVRTÁ
KAPITOLA PÁTÁ
KAPITOLA ŠESTÁ
KAPITOLA SEDMÁ
KAPITOLA OSMÁ
KAPITOLA DEVÁTÁ
KAPITOLA DESÁTÁ
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
KAPITOLA DVANÁCTÁ
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
KAPITOLA PATNÁCTÁ
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
KAPITOLA OSMNÁCTÁ
KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ
KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ
„Však co mi to vlastně chceš říct,
že mě tu takhle dlouho zdržuješ?
Týká-li se to obecného blaha,
udělám to a bez váhání, ať už
mi z toho vzejde čest, anebo smrt.
Kéž bohové mi přejí o to víc,
oč víc mám radši čest než vlastní život.“
William Shakespeare
Julius Caesar
(překl. Martin Hilský, 2008)
KAPITOLA PRVNÍ
Thorgrin seděl na zádech Mycoples, která letěla nad Prstenským venkovem a mířila na jih. Někam tam, kde snad byla Gwendolyn. V ruce svíral Meč Osudu a když se podíval pod sebe, spatřil tam na ohromné ploše rozprostřenou imperiální armádu. Pokrývali zemi jako kobylky. Cítil, jak se meč v jeho ruce mírně chvěje. Jako kdyby ho sám chtěl popohánět ke spěchu. K tomu, aby zachránil Prsten a vyhnal všechny nájezdníky. Chvílemi mu přišlo, že je to Meč, kdo vládne Thorem a ne naopak. A Thor pokyny kouzelné zbraně s radostí následoval.
Jakmile vyzvedne Gwen, obrátí se a potom nechá každého z nich, aby zaplatil za svoje hříchy. Štít už byl zase aktivní a tak jsou tu Andronicus i jeho muži chyceni v pasti. Žádné další imperiální posily nemohou přijít na pomoc a Thor si nedopřeje chvíli oddechu, dokud je nepobije všechny do jednoho.
Ale teď ještě nebyl ten správný čas na zabíjení. První věc, kterou Thor musel udělat, bylo najít svou lásku. Ženu, na kterou myslel od okamžiku, kdy opustil Prsten: Gwendolyn. Toužil ji znovu vidět, sevřít ji v náručí a ujistit se, že je v bezpečí a v pořádku. Prsten, který mu dala jeho matka, čekal v kapse jeho haleny a on se už nemohl dočkat, až jej Gwendolyn navlékne na prst, vyzná ji znovu svou lásku a požádá ji o ruku. Chtěl, aby věděla, že se mezi nimi nic nezměnilo, bez ohledu na to, co se jí stalo. I nadále ji miloval jako dřív – vlastně ještě mnohem více – a chtěl, aby to věděla.
Mycoples jemně zavrčela, a Thor okamžitě pocítil, jak se celé její tělo rozvibrovalo. Měl pocit, že i Mycoples se snaží doletět ke Gwendolyn co nejrychleji, ještě než se přihodí něco zlého. Dračice se přikrčila a začala kličkovat mezi mraky. Její velká křídla vířila vzduch a Mycoples se zdála spokojená, že letí uvnitř Prstenu a že nese Thora na svém hřbetě. Jejich mentální spojení bylo každým dnem silnější a Thor cítil, že dračice sdílí každou jeho myšlenku i tužbu. Svým způsobem to bylo podobné, jako kdyby on sám měl dračí tělo, a jako kdyby ona sama byla jezdcem na dračích zádech.
Prolétali hustými mračny. Thor musel neustále myslet na Gwendolyn. Slova královny matky pořád ještě zněla v jeho mysli a chvíli co chvíli se vracela, i když se Thor snažil je nechat plavat. Její sdělení jej strašlivě bolelo a on tomu odmítal uvěřit. Andronicus? Jeho otec?
To přece nemohla být pravda. Thor doufal, že je to jenom další z krutých her, které si pro něj královna připravila. Odjakživa jej přece nenáviděla. Možná že mu jednoduše jenom chtěla nasadit brouka do hlavy. Možná to byl jenom další z jejích pokusů, jak jej od své dcery udržet co nejdál. Thor si přál, aby bylo vysvětlení takhle jednoduché.
Jenže hluboko uvnitř tušil, že to tak snadné nebude. Jakmile ta slova vyřkla, Thor pocítil okamžitě úzkost, která nemohla být jenom tak. Nejspíš to byla pravda. Snažil se sám sebe přesvědčit že ne, ale od okamžiku, kdy to královna vyřkla, cítil, že to tak je.
To pomyšlení jej děsilo. Vždycky ve skrytu duše tajně doufal, že jeho otcem byl král MacGil. Svou bláhovou naději potom ještě umocňoval fantaziemi, že Gwen není jeho skutečnou dcerou, takže stále budou moci zůstat spolu. A také si vždycky představoval okamžik, kdy pozná svého otce. Měla to být chvíle, kdy všechno nabude nový smysl a tajemství jeho osudu se před ním otevře jako kniha.
Zjištění, že jeho otec není žádný slovutný hrdina, to byla jedna věc. To by ještě dokázal zkousnout. Ale fakt, že je to krvelačné monstrum – nejhorší příšera ze všech příšer – muž, kterého si Thor přál vidět mrtvého ze všech nejvíc, to bylo něco, s čím se nedokázal vyrovnat. Byl pokračováním Andronicovy císařské linie. Co to pro něj ale vlastně znamenalo? Měl se také jednoho dne stát monstrem? Znamenalo to, že někde hluboko v jeho krvi dřímá zlo, které se jednoho dne probudí? Bylo jeho osudem stát se stejným jako otec? Anebo je stále ještě šance s tím bojovat a navzdory krvi se stát dobrým člověkem? Je osud bezpodmínečně spjatý s krví? Anebo si jej každý jedinec tvoří sám?
Také nedokázal pochopit, co to všechno znamená pro Meč Osudu. Pokud byla legenda pravdivá – tvrdila přece, že mečem smí vládnout jenom MacGil – znamenalo to tedy, že měl Thor i MacGilskou krev? Pokud ano, jak by tedy jeho otcem mohl být císař? Nebo snad i Andronicus byl z MacGilské linie? Jak by se něco takového ale mohlo stát?
Vůbec si nedokázal představit, jak všechny tyto noviny sdělí Gwendolyn. Jak před ní může předstoupit a oznámit jí, že je synem jejího největšího nepřítele? Muže, který ji zranil. Byl si jistý, že svou nenávist k Andronicovi po tom zjištění obrátí i vůči němu. Pokaždé, když se na Thora od té chvíle podívá, uvidí Andronica. Jenže přece jí to nemohl zatajit? Musel jí to říct. Ale vydrží jejich vztah takové zjištění?
Thor zuřil. Přál si Andronica zabít už jenom za to, že byl jeho otcem, ale i za všechno ostatní, co v Prstenu napáchal. Díval se do kraje pod sebou a věděl, že tam Andronicus někde je. Dříve nebo později mu stane tváří v tvář. Najde ho. Postaví se mu. A zabije ho.
Ale nejdřív musí najít Gwendolyn. Když přelétali nad Jižními lesy, Thor cítil, že je jeho láska blízko. Zároveň se však nemohl ubránit pocitu, že se jí děje něco zlého. Pobízel Mycoples, aby letěla rychleji a rychleji. Každý okamžik zpoždění mohl znamenat katastrofu.
KAPITOLA DRUHÁ
Gwendolyn stála osamocená na ochozech Věže útočiště, na sobě měla černé šaty, které jí daly řádové sestry a už teď měla pocit, že je tu celou věčnost. Byla přivítána ve vších tichosti a pouze jediná sestra, její učitelka, k ní promluvila. A to navíc jenom jednou, když jí dávala instrukce o pravidlech tohoto místa. Nejdůležitější z nich znělo: žádné mluvení ani žádný jiný druh komunikace s ostatními. Každá žena tu žila ve svém vlastním, odděleném světě. A každá si dokonce i přála, aby ji ostatní nechali na pokoji. Tohle byla Věž útočiště, místo, kam se uchylovaly ty, které hledaly uzdravení. Gwendolyn tu bude v bezpečí před nebezpečími velkého světa. Ale také bude sama. Strašlivě sama.
Rozuměla tomu dobře. A pravdou bylo, že samota byla něčím, co si i ona přála.
Teď tu stála na vrcholku věže, dívala se na vrcholky stromů rozlehlých Jižních lesů a cítila se opuštěnější než kdykoliv předtím. Věděla, že musí být silná, že musí bojovat. Byla dcerou krále a manželkou – nebo téměř manželkou – velkého válečníka.
Musela si však zároveň přiznat, že jakkoliv toužila být silná, její srdce a duše stále ještě byly zraněné. Thor jí strašně chyběl a ona se bála, že už se k ní nikdy nevrátí. A i kdyby to nakonec udělal, obávala se, že jakmile zjistí, co se jí stalo, už o ni stejně nebude mít zájem.
Také si hořce uvědomovala, že Silésie je zničená, že Andronicus ve válce zvítězil, a že všichni na nichž jí záleželo byli buď zotročeni anebo rovnou zabiti. Andronicus byl teď úplně všude. Jeho jednotky obsadily nejspíše už celý Prsten a už nebylo kam ustupovat. Gwen byla zoufalá, vyčerpaná. Až příliš vyčerpaná na svůj mladý věk. A ze všeho nejhorší bylo, že měla pocit, jako by to byla všechno její vina, jako by to byla ona kdo všechny zklamal. Měla pocit, jako kdyby už prožila mnoho strastných životů a jednoduše už nechtěla, aby to pokračovalo.
Udělala krok dopředu a pohlédla dolů. Na vrcholku věže nebylo žádné zábradlí. Pomalu natáhla ruce a podržela je nad propastí. Studený vítr se opíral do jejích rozevřených dlaní a v jednom okamžiku byl jeho poryv tak silný, že se Gwen zapotácela. Nespouštěla oči z hluboké propasti pod sebou.
Potom se podívala k nebi a pomyslela na Argona. Přemýšlela, kde mohl být. Uvězněn ve svém vlastním světe a odpykávající si trest za to, že jí pomohl. Dala by cokoliv za možnost ho teď vidět a ještě alespoň jednou požádat o jeho moudrou radu. To by ji možná zachránilo. Možná, že by jí dokázal dát sílu pokračovat.
Jenže druid byl pryč. I on zaplatil svou cenu a teď se nemohl vrátit.
Zavřela oči a znovu pomyslela na Thora. Kdyby tu tak byl alespoň on, možná, že by dokázal ještě všechno změnit. Kdyby tak měla alespoň jedinou osobu, která ji opravdu miluje, a která stále ještě žije. To by jí možná dalo důvod pokračovat dál. Podívala se na horizont a v nějaké bláhové naději zadoufala, že tam Thora spatří. Po obloze se rychle honily mraky a ona někde v dálce najednou uslyšela dračí řev. Byl velmi vzdálený a tak slabý, že si okamžitě pomyslela, že se jí to jenom zdálo. Její mysl s ní nejspíše opět hrála své hry. Uvnitř Prstenu samozřejmě žádný drak být nemohl. Thor byl navíc půl světa daleko, navždy ztracen kdesi v Impériu, a nejspíš se už nikdy nevrátí.
Pomyslela na společný život, který spolu plánovali. Po tvářích se jí zkutálely slzy. Bylo to už tak blízko. Myslela na jeho tvář, zvuk jeho hlasu a způsob, jakým se dokázal smát. Byla si tehdy tolik jistá, že je nic na světě nemůže rozdělit a ať se stane cokoliv, pouto mezi nimi vždycky nakonec přetrvá.
„THORE!“ vykřikla plačky do větru a znovu se na okraji ochozu zakymácela. Tak strašně si přála, aby se pro ní vrátil.
Jenže její výkřik vzal vítr a okamžitě si jej odnesl někam pryč. Thor byl pořád někde daleko.
Sáhla si ke krku a nahmatala amulet, který jí věnoval. Ten, který ji měl zachránit, a už to také splnil. Věděla, že jeho síla už byla použita. Pro ni už tu nebyly žádné další šance.
Znovu se podívala přes okraj a přišlo jí, že tam vidí otcovu tvář. Byla obklopena bílým světlem a usmívala se na ní.
Naklonila se kupředu přes okraj. Její vlasy okamžitě naplno zachytil vítr. Kdyby se naklonila ještě více, spadla by. Zůstala teď jakoby zachycená mezi dvěma realitami, mezi životem a smrtí. Zatím perfektně držela rovnováhu, ale zároveň věděla, že příští silnější poryv větru ji nutně musí shodit.
Thore, pomyslela si. Odpusť mi.
KAPITOLA TŘETÍ
Kendrick jel v čele velké a stále se rozrůstající armády MacGilů, Silésanů a svobodných vesničanů Prstenu. Všichni se řítili z hlavní brány Silésie a dále po široké silnici směrem na východ a vstříc Andronicově armádě. Vedle něj jel Srog, Brom, Atme a Godfrey, a nedaleko za nimi mezi tisíci dalších bojovníků Reece, O‘Connor, Conven, Elden a Indra. Po cestě míjeli ohořelá těla tisíců imperiálních vojáků. Byli od draka seškvařeni na uhlí. Jiní padli pod ranami Meče Osudu. Thor tu rozpoutal takovou zkázu, jako kdyby s ním přišla celá armáda. Kendrick se za jízdy stále nepřestával divit, když viděl všechnu tu spoušť, kterou ten kluk z Legie se svým drakem napáchal.