KOUZELNÁ TOVÁRNA
(OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ—KNIHA PRVNÍ)
MORGAN RICE
(PŘELOŽIL TOMÁŠ SLAVÍK)
Morgan Rice
Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také zbrusu nové epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi a byly přeloženy do více než 25 jazyků.
Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter a jednoduše být s Morgan v kontaktu!
Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice
“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”
--Books and Movie Reviews
Roberto Mattos
“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”
--The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)
“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”
--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)
“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”
--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos
“V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi… Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”
--Publishers Weekly
Knihy od Morgan Rice
OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ
KOUZELNÁ TOVÁRNA (Kniha č.1)
KOULE KANDRY (Kniha č.2)
OBSIDIÁNI (Kniha č.3)
INVAZNÍ KRONIKY
VYSÍLÁNÍ (Kniha č. 1)
PŘISTÁNÍ (Kniha č. 2)
STOUPÁNÍ (Kniha č. 3)
CESTA OCELI
POUZE KDO JE HODEN (Kniha č. 1)
TRŮN PRO SESTRY
TRŮN PRO SESTRY (Kniha č. 1)
DVŮR PRO ZLODĚJE (Kniha č. 2)
PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č. 3)
ŽALOZPĚV PRO PRINCE (Kniha č. 4)
KLENOT PRO ŠLECHTU (Kniha č. 5)
POLIBEK PRO KRÁLOVNY (Kniha č. 6)
KORUNY A SLÁVY
OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č. 1)
TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č. 2)
RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č. 3)
REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č. 4)
VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č. 5)
HRDINKA, ZRÁDKYNĚ, DCERA (kniha č. 6)
VLÁDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha č. 7)
VÍTĚZ, PORAŽENEC, SYN (kniha č. 8)
KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ
VZESTUP DRAKŮ (Kniha č. 1)
VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č. 2)
TÍHA CTI (Kniha č. 3)
FALEŠNÁ CHRABROST (Kniha č. 4)
ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č. 5)
NOC ODVÁŽNÝCH (Kniha č. 6)
ČARODĚJŮV PRSTEN
CESTA HRDINY (Kniha č. 1)
POCHOD KRÁLŮ (Kniha č. 2)
OSUD DRAKŮ (Kniha č. 3)
POKŘIK CTI (Kniha č. 4)
SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 5)
ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č. 6)
OBŘAD MEČŮ (Kniha č. 7)
MOC ZBRANÍ (Kniha č. 8)
NEBE KOUZEL (Kniha č. 9)
MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č. 10)
PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č. 11)
ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č. 12)
VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č. 13)
BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č. 14)
SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č. 15)
RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č. 16)
DAR BITVY (Kniha č. 17)
TRILOGIE PŘEŽITÍ
ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č. 1)
ARÉNA DVĚ (Kniha č. 2)
ARÉNA TŘI (Kniha č. 3)
UPÍŘÍ ŽURNÁLY
PROMĚNĚNÁ (Kniha č. 1)
MILOVANÁ (Kniha č. 2)
ZRAZENÁ (Kniha č. 3)
PŘEDURČENA (Kniha č. 4)
ŽÁDANÁ (Kniha č. 5)
Věděli jste, že jsem napsala několik sérií knih? Pokud jste je všechny nečetli, klikněte na obrázek níže a stáhněte si jejich úvodní knihy!
Chcete knihy zdarma?
Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a získejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafický román a exkluzivní dárky! Pro registraci navštivte: www.morganricebooks.com
Copyright © 2018 Morgan Rice. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.
OBSAH
KAPITOLA PRVNÍ
KAPITOLA DRUHÁ
KAPITOLA TŘETÍ
KAPITOLA ČTVRTÁ
KAPITOLA PÁTÁ
KAPITOLA ŠESTÁ
KAPITOLA SEDMÁ
KAPITOLA OSMÁ
KAPITOLA DEVÁTÁ
KAPITOLA DESÁTÁ
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
KAPITOLA DVANÁCTÁ
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
KAPITOLA PATNÁCTÁ
KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
KAPITOLA OSMNÁCTÁ
KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ
KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ
KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ
KAPITOLA PRVNÍ
Oliver Blue se rozhlédl po tmavé, omšelé místnosti. Povzdechl si. Tenhle nový dům byl stejně špatný jako ten starý. Sevřel v rukách svůj jediný kufr.
„Mami?“ ozval se. „Tati?“
Oba se na něj podívali svými neustále zachmuřenými pohledy.
„Co, Olivere?“ zeptala se podrážděně jeho matka. „Jestli chceš říct, že se ti tu nelíbí, tak raději mlč. Nic lepšího si dovolit nemůžeme.“
Působila ještě vystresovanějším dojmem než obvykle. Oliver jen zavrtěl hlavou.
„To je jedno,“ zamumlal.
Obrátil se a zamířil ke schodům. Slyšel, že jeho starší bratr už je nahoře a probíhá jednotlivými místnostmi. Jeho zlý, dupající bratr vždy proběhl novým domem jako první, aby si mohl zabrat nejlepší pokoj dřív, než se k němu dostal Oliver.
Začal stoupat vzhůru. Na odpočívadle narazil na troje dveře. Za jedněmi byla koupelna, za druhými ložnice s ohromnou postelí a za třetími byl Chris roztažený na posteli jako mořská hvězdice.
„Kde mám pokoj já?“ zeptal se hlasitě Oliver.
Jako kdyby jeho matka tu otázku očekávala, zakřičela ze spodního patra. „Pokoj je jen jeden. Budete se o něj muset podělit.“
Oliver cítil, jak jím projel záchvěv paniky. Podělit? To nebylo slovo, které by měl Chris zrovna v oblibě.
Bylo to tak, Chris vyletěl z postele jako raketa. Přihnal se k Oliverovi a přitiskl ho ke stěně. Vyrazil z Olivera hlasité uf.
„Rozhodně se nepodělíme,“ zasyčel Chris. „Je mi třináct, nebudu se dělit s DĚCKEM!“
„Nejsem děcko,“ zamumlal Oliver. „Je mi jedenáct.“
Chris si odfrkl. „Právě. Jsi nula. Takže jdi dolů a řekni mamce a taťkovi, že se o pokoj dělit nechceš.“
„Řekni jim to sám,“ zamručel Oliver. „Ty s tím máš problém.“
Chris se zamračil ještě hrozivěji než předtím. „A ohrozit tak svoji pozici oblíbenějšího syna? To těžko. Řekneš jim to ty.“
Oliver věděl, že Chrise je lepší neprovokovat. Jeho bratr se dokázal rozčílit kvůli naprostým malichernostem. Během let, kdy měl tu smůlu být mladším bratrem Chrise Bluea se Oliver naučil dávat si pozor na Chrisovy nálady. Pokusil se tedy vyjednávat.
„Nikde jinde spát nemůžu,“ vysvětloval. „Kam bych podle tebe měl jít?“
„To není můj problém,“ odpověděl Chris a přitiskl Olivera silněji ke zdi. „Klidně se nastěhuj do skříňky pod dřezem. Třeba si tam povídej s krysami. Je mi to jedno. Já se s tebou o pokoj dělit nebudu
Zamával rukou ve vzduchu. Jeho výhružné gesto nepotřebovalo slovní doprovod. Nebylo co víc dodat. Oliver si rezignovaně povzdechl a odlepil se od zdi. Uhladil si zmuchlané oblečení a začal se ploužit po schodech dolů.
Jeho velký bratr se rozběhl za ním, prohnal se kolem, a ještě ho přitom stihl strčit loktem.
„Oliver se se mnou nechce dělit,“ zařval Chris, když kolem něj probíhal.
Oliver slyšel, jak se v obývacím pokoji hádá jeho matka, otec a Chris o tom, kdo kde bude spát. Ještě víc zpomalil, protože se nechtěl nechat zatáhnout do zuřící hádky.
Oliver teprve nedávno objevil strategii, jak se vypořádat s probíhajícími hádkami. Spočívala v tom, že se v mysli přenesl na jiné místo. Do snového světa, kde panoval klid a bezpečí. Jediné hranice určovala jeho představivost. Přenesl se tam i teď – zavřel oči a představoval si sám sebe v obrovské továrně, obklopeného úžasnými vynálezy. Létající draci z mědi a mosazi, obrovské parní stroje s otáčejícími se čepy. Oliver miloval vynálezy, a tak byla velká továrna plná magických přístrojů přesně tím místem, na kterém by si přál být. Raději tam než v tomhle příšerném domě se svojí příšernou rodinou.
Pronikavý matčin hlas ho vrátil do skutečného světa.
„Olivere! Proč pořád děláš problémy?“
Oliver polkl a udělal poslední krok. Když došel k obývacímu pokoji, byli už všichni tři jeho obyvatelé nastoupení vedle sebe, ruce založené na prsou a ve tvářích stejné zachmuřené výrazy.
„Víš, že tu jsou jen dva pokoje,“ spustil jeho otec.
„A stejně děláš problémy a nechceš se dělit,“ dodala matka.
„Co podle tebe máme dělat?“ navázal otec. „Nemáme dost peněz, abyste měli pokoj oba dva.“
Oliver by se nejraději rozkřičel, že to není jeho, ale Chrisova chyba. Na to se ale bratra příliš bál. Chris stál přímo před ním a probodával ho pohledem. Jediné, co mohl dělat, bylo dál snášet výtky rodičů.
„Takže?“ zakončila matka. „Kde přesně si přeje jeho lordstvo spát?“
Oliver si všiml, že se Chris spokojeně ušklíbl. Podle toho, co zatím viděl, byl prostor pod schody ve tvaru písmene L, z obývacího pokoje se přecházelo do jídelny – která ovšem nebyla ničím jiným než koutem, ve které stál rozkývaný stůl – a za rohem pak byla kuchyně. Žádná další místnost dole nebyla, jen otevřený prostor.
Oliver nemohl uvěřit, že se tohle skutečně děje. Všechny jejich domy byly strašné, ale vždy měl alespoň pokoj.
Za sebou viděl Oliver drobný výklenek – možná zbytek krbu, který už dávno někdo odstranil. Jeden malý výklenek, ale měl snad nějakou jinou možnost? Bude muset spát v koutě! A nebude mít ani trochu soukromí!
A co jeho tajné vynálezy, ty, na kterých pracoval po nocích, kdy ho nikdo nesledoval? Věděl, že kdyby se o nich Chris dozvěděl, všechny by je zničil. Rozšlapal by je na prach. Bez vlastního pokoje, bez místa, kde by mohl mít všechny svoje drobnosti, na nich nebude moct pracovat!
Oliver na okamžik skutečně zvažoval možnost bydlení ve skříňce pod dřezem. Pak si ale uvědomil, že kdyby mu po vynálezech běhaly krysy, bylo by to skoro stejně špatné, jako kdyby je Chris rozdupal. Takže se rozhodl. Při troše představivosti a dobré vůle – závěs, skříň, nějaká světla a podobně – bude výklenek skoro jako vlastní pokoj.
„Tamhle,“ pronesl Oliver tiše.
„Tamhle?“ vyjekla jeho matka.
Chris se štěkavě uchechtl. Oliver ho probodl pohledem. Otec zavrtěl hlavou.
„Je to vážně zvláštní kluk,“ pronesl jen tak do vzduchu. Pak si zmučeně povzdechl. Jako kdyby pro něj celá tahle roztržka byla opravdu vyčerpávající. „Ale jestli chce spát v koutě, tak ať si spí v koutě. Já už vážně nevím, co s ním dělat.“
„Dobře,“ pronesla smířeně matka. „Máš pravdu. Chová se stále podivněji.“
Všichni tři se od Olivera odvrátili a zamířili do kuchyně. Chris se ještě ohlédl, zašklebil se přes rameno a zamumlal: „Cvoku.“
Oliver se zhluboka nadechl a zamířil k výklenku. Odložil si kufr na podlahu. Neměl kam si dát oblečení – žádné skříně ani police. V podstatě ani neměl místo, kam si dát postel – za předpokladu, že mu rodiče nějakou pořídí. Bude mu to takhle muset stačit. Soukromí by mu zařídil pověšený závěs, z prken si udělá police a také zásuvku pod postel – pod tu postel, kterou doufal, že dostane – takže bude mít kam dát své vynálezy.
A navíc, když se na to podíval z té světlejší stránky – což bylo něco, o co se Oliver vždycky snažil – byl hned vedle velkého okna, což znamenalo, že bude mít spoustu světla a možnost dívat se ven.
Položil si lokty na římsu a zadíval se ven do šedivého říjnového dne. Venku foukal silný vítr a honil odpadky po ulici. Naproti jejich domu stálo rozbité auto a rezavá pračka, kterou tam někdo vyhodil. Šlo o opravdu chudé sousedství, uvědomil si Oliver. Jedno z nejhorších, ve kterých kdy žili.
Vítr dul a rozechvíval okenní tabulky. Škvírami v rámu táhlo dovnitř. Oliver se zachvěl. Tenhle říjen byl na New Jersey skutečně neobvykle chladný. V rádiu dokonce hlásili, že se blíží velká bouře. To ale Oliverovi nevadilo, protože bouře miloval. Hlavně když se hodně blýskalo a hřmělo.
Když ucítil vůni z kuchyně, začenichal. Odvrátil se od okna a zamířil kolem rohu do kuchyně. Jeho matka stála u sporáku a ve velkém hrnci něco míchala.
„Co je k večeři?“ zeptal se.
„Maso,“ odpověděla. „A brambory. A hrášek.“
Oliverovi při těch slovech zakručelo v žaludku. V jeho rodině se vždy podávala prostá jídla. Jemu to ale nevadilo, nebyl náročný.
„Běžte si umýt ruce, chlapci,“ pronesl otec od stolu.
Oliver si koutkem oka všiml, že se Chris krutě ušklíbl a okamžitě věděl, že si na něj chystá nějakou zlou věc. Poslední, co by si přál, bylo společné mytí rukou. Otec u stolu se ale zatvářil udiveně.
„To vám musím všechno opakovat?“ zabručel.
Oliver neměl na vybranou. Obrátil se k odchodu a Chris mu šel v patách. Rozběhl se po schodech a mířil přímo ke koupelně. Doufal, že si umyje ruce co nejrychleji. Chris ho ale pronásledoval a jakmile byli mimo doslech, chytil Olivera a přimáčkl ho na zeď.
„Hádej co, skrčku,“ řekl.
„Co?“ zeptal se Oliver s obavami.
„Dneska večer mám vážně hlad,“ pronesl Chris.
„No a?“
„No, takže mi necháš svoji večeři, že ano? Řekneš mamce a taťkovi, že nemáš hlad.“
Oliver zavrtěl hlavou. „Už jsem ti nechal pokoj!“ bránil se. „Tak mi nech alespoň brambory.“