„Myslím, že i zkušený profesionál jako vy musel po vyslechnutí mého příběhu využít každičký kousek sebeovládání a empatie, aby nevyběhl s křikem z místnosti. Jak si myslíte, že zareaguje normální chlap z předměstí jižní Kalifornie?“
„Neznám Kyla, a tak to nemůžu posoudit,“ odpověděla doktorka Lemmonová. „Pokud s ním ale plánujete založit rodinu—strávit s ním zbytek života—možná budete chtít zvážit, zda před ním něco tak velkého dokážete utajit.“
„Popřemýšlím nad tím,“ řekla jí Jessie nezávazně.
Cítila, že doktorka Lemmonová pochopila, že už se tomuto tématu nechce dále věnovat.
„Pojďme si tedy promluvit o lécích,“ nadhodila doktorka a změnila tak téma. „Když se teď snažíte otěhotnět, mám pro vás pár alternativ.“
Jessie na doktorku Lemmonovou upřeně hleděla, sledovala, jak se jí pohybují ústa. Ať se však snažila sebevíc, nedokázala se soustředit na nic, co říkala. Slova kolem ní prolétala bez povšimnutí, zatímco se jí myšlenky vracely do temných lesů jejího dětství, do lesů, co ji pronásledovaly ve snech.
Osmá kapitola
Jessie ležela v posteli, zamotaná v přikrývkách a snažila se ignorovat dotěrné slunce, které jí škvírou mezi záclonami pronikalo do očí.
Bylo to její první sobotní ráno v tomto domě a ona chtěla, aby bylo líné, jen ona a Kyle, pozvolné otevírání krabic, popíjení kávy, milování. Včera byl dobrý den. Profesor Hosta jí poslal e-mail, v němž jí sděloval, že příští týden poprvé navštíví NRD. Skvěle se proběhla až k přístavu a zpátky. Bylo to poprvé od té doby, co se přestěhovali, kdy měla příležitost trochu si zacvičit a vyčistit si hlavu. Cítila se nyní nabitá energií a nadějí. Kyle nemusel do kanceláře, a tak měli celý víkend volný.
Zaslechla pohyb a neochotně otevřela oči. Kyle vcházel do ložnice, v každé ruce šálek kávy. Spokojeně se protáhla a posadila se.
„Můj hrdino,“ prohlásila, když si od něj šálek brala.
„To je vše, co k tomu dneska stačí?“ podivil se.
„Před deseti tisíci lety bych od tebe očekávala, že skolíš jelena nebo tak něco. V dnešní době z tebe ale silného a odvážného chlebodárce udělá i šálek silné kávy.“
„No, jsem rád, že plním své manželské povinnosti.“
„Dneska od vás budu požadovat ještě pár dalších manželských povinností, pane,“ podotkla Jessie a sunula se k němu blíž.
„Ach ano?“ hrál hloupého. „Jako třeba co?“
„Jako zneužít mě… až si vyčistím zuby; jako konečně vybalit tu krabici s porcelánem v jídelně; jako znovu si se mnou zašpásovat; jako vzít mě na oběd a do kina, abychom na chvíli utekli z tohohle vedra—možná zpátky do našeho starého sousedství; jako vrátit se domů na rychlovku a pak si na dovážku objednat večeři, přitulit se na gauči a dokoukat Na mušce. No nezní to jako dokonalá sobota?“
Výraz na jeho obličeji naznačoval, že to za tak perfektní plán nepovažuje.
„První část zní skvěle,“ řekl opatrně. „Plány na večer bychom ale ještě možná mohli přehodnotit.“
„Ale ale, je pro vás ten seriál příliš strašidelný, velký muži?“ zeptala se a snažila se pořád znít hravě, i když cítila, že jí to každou chvíli znemožní.
„Myslím, že bych to zvládl,“ nenechal se strhnout její laškovností. „Možná bychom to ale mohli nechat na jindy. A na oběd bychom si mohli zajít někde poblíž.“
„Ale vždyť víš, jak zbožňuju kino u LA Live.“
„To jo, jenomže je to moc daleko na to, abychom tam jeli jen na film. Myslím, že bychom ti měli najít nové oblíbené kino někde tady v okolí. Koneckonců je to teď náš domov. Slíbilas mi, že dáš Westportu pořádnou šanci.“
Jessie to podráždilo a už už mu chtěla odporovat, když vtom se jí v hlavě ozval hlas doktorky Lemmonové, který jí připomínal, aby Kylovi dala více důvěry. Kromě toho viděla, že ještě neskončil. Neochotně se tedy kousla do jazyka a nechala ho pokračovat.
„Taky jsem doufal, že bychom dnes večer mohli zajít do klubu. Je ještě pár lidí, kteří by se s námi rádi seznámili, a dnes večer tam bude hned několik z nich. Je to ideální příležitost poznat nové známé.“