Kdyby netruchlila, možná by Sophia vymyslela nějaký diplomatický způsob, jak tohle vše zvládnout. Možná by krále přesvědčila pomocí slov nebo magie. Možná by potlačila svoje znechucení z věcí, které jí chtěl udělat, kdyby se postavila na odpor. Možná by ignorovala i to, že si to všechno užíval.
„Dám ti jednu možnost,“ řekla. Natáhla ruku. „Dej mi ten kámen. Propusť Lani. Udělej to teď hned a budeš žít.“
Rozesmál se. Smál se hlasitě a dlouho. „Až budeš v řetězech, užiju si to.“
Sophia sklonila zrak k Sienne. „Zabij ho.“
Lesní kočka se zavrčením vyskočila a vrhla se na krále. Třicet mužů kolem mu chtělo pomoct, ale tucet obrněných válečníků jim vyrazilo v ústrety rychleji než jakýkoli normální člověk. Jejich zbroje vypadaly příliš zdobené na to, aby byly užitečné. Příliš těžké na to, aby bylo možné se v nich plynule pohybovat. Přesto se ale jejich nositelé pohybovali s neskutečnou ladností a kule z mušket jako by se jich ani nedotkly.
Zbraně tuctu válečníků si vybíraly hrozivou daň.
Válečníci ze Zapomenutého města sekali kolem sebe, jejich různorodé zbraně zabíjely královy strážné, kteří sice byli všude kolem, ale válečníci jako by znali každý jejich pohyb dřív, než ho udělali. Vzduchem létaly odseknuté končetiny. Sophia stála uprostřed toho všeho a sledovala tryskající krev. Viděla vojáka, který se chystal napadnout Aiu zezadu, vyslala myšlenku a zamotala vojákovi hlavu. Aia se otočila a muže zabila.
Celá potyčka trvala několik sekund. V každém okamžiku umíralo několik lidí. V jednu chvíli bylo vidět muže nabodnutého na kopí, jiného jak uhýbá před výpadem široké sekery a další odrážel útok mečem. Ve zlatě oděný válečník odkopl nepřítele, jiný se přikrčil před širokým máchnutím mečem a vykuchal nepřítele jediným plynulým pohybem. Je možné, že se tihle lidé nevyrovnali Lucasovi nebo Kate, když byla v nejlepší formě, ale i tak byli neskutečně smrtící.
Než se Sophia vzpamatovala, leželo na podlaze třicet těl. Král Akar seděl před trůnem a krvácel ze stovky ran. Držel kámen, jako by ho ten snad mohl nějak ochránit.