S největší opatrností řekl: „Doktore Gibsone, tohle zvládneme s šerifem sami.“
Gibson už otevřel pusu, aby odporoval, když Jake dodal: „Budu si chtít promluvit v brzké době i s vámi. Kde vás budu moci najít?“
Gibson na okamžik ztichl.
„Budu ve své kanceláři,“ řekl Gibson. „Šerif vám řekne, kde ji najdete.“
Gibson se otočil a vztekle odkráčel pryč.
Jake s Tallhamerem došli za krátko k malému bílému domku, kde žil Harvey Cardin. Byl to zchátralý domek s neposekaným trávníkem.
Tallhamer zaklepal na vstupní dveře. Nikdo neodpověděl, tak zaklepal znovu, ale ani napodruhé se nedočkali žádné odpovědi.
Tallhamer řekl: „Asi není doma, možná pracuje v nějakém vedlejším městě. Budeme ho muset zastihnout jindy.“
Jake nechtěl čekat na „jindy“. Zadíval se skrz jednu skleněnou tabulku ve dveřích. Zahlédl strohý, jednoduchý nábytek, ale žádné osobní věci ani dekorace. Dům uvnitř působil jako by byl určený k pronájmu. Byl zařízený základním nábytkem, ale nikdo v něm právě nebydlel.
Jake odhadoval, že Harvey Cardin je mimo město.
Vrátí se ale někdy zpět?
Tok myšlenek mu přerušil mužský hlas, který se ozval od sousedních dveří.
„Můžu vám s něčím pomoci, šerife?“
Jake se otočil a spatřil muže stojícího na předzahrádce.
Tallhamer vysvětlil: „Tady s kolegou z FBI hledáme Harveyho Cardina.“
Muž zavrtěl hlavou: „Tak to podle mě asi nepochodíte. Před týdnem jsem ho viděl, jak nakládá svoje auto – potom, co zatkli jeho bratra za vraždu Alice Gibsonové. Připadalo mi, že si sbalil snad všechny svoje věci – ne že by toho bylo nějak hodně. Zeptal jsem se ho, kam má namířeno a odpověděl: ‚Kamkoli pryč z Hylandu. Mám tohohle zatracenýho města plný zuby.‘“
Jakea přepadly obavy.
Už jim zmizel jeden možný podezřelý.
„Pojďte,“ řekl Jake Tallhamerovi. „Promluvíme si s pár lidmi.“
* * *
Zbytek dne strávil Jake a Tallhamer vedením zbytečných rozhovorů s lidmi ve městě počínaje sousedy ze čtvrti, kde žil Harvey Cardin. Všichni Harveyho sousedé věděli jen to, že od té doby, co odjel, ho neviděli.
Většího úspěchu se nedočkali ani po rozhovorech s přáteli a známými Alice. Její kolegyně ze salónu krásy se shodly, že Phil Cardin ztropil ten den, kdy byla Alice zavražděná, šílenou scénu, která všechny vyděsila.
Jake a Tallhamer se také zastavili v bistru u Micka. Majitel bistra jim sdělil, že Phila Cardina, který byl u něj zaměstnán jako kuchař, propustil ze spousty důvodů – někdy nepřišel do práce vůbec, jindy pro změnu přišel opilý a pral se s ostatními zaměstnanci.
Nikdo neměl tušení, kde by mohl Philův bratr Harvey být.
Nakonec se Jake a šerif zastavili v ordinaci Earla Gibsona. Doktor stále zuřil kvůli propuštění Phila Cardina, a když se dověděl, že Harvey zmizel, zuřil ještě víc. Jake ho zvládl uklidnit dost na to, aby mu mohl položit pár otázek, ale nedostal z Gibsona žádné užitečné informace, které by objasnily, kdo jiný by mohl chtít zabít jeho ženu.
Jakeovi přišlo, že jejich vyšetřování zatím jen vrhalo na případ více a více nejasností. Intuice mu neříkala, že by byl někdo z Hylandu schopný spáchat takovou vraždu. Každý, s kým dnes mluvili, měl Alice zjevně rád, a nezdálo se, že by v Hylandu znal někdo Hope Nelsonovou jinak, než podle jména. Ani Alice Gibsonová. Obě ženy pocházely ze stejné oblasti, ale prožily život v různých městech a v různých společenských kruzích.
Vyšetřování za celý den nepřineslo žádné ovoce. Po návratu na stanici řekl Jake Tallhamerovu zástupci, aby dohlédl na Cardina, především, aby neopustil město.
„Poslední zastávka a pro dnešek končíme,“ řekl Tallhamerovi.
Šerif odvezl Jakea na místo činu první vraždy.
Na místo dorazili se soumrakem. Plotový sloupek, na kterém bylo pověšené tělo Alice Gibsonové, označil zástupce šerifa Tallhamera namalovaným X. Stejně jako místo, kde bylo nalezené tělo Hope Nelsonové, plot ohraničoval mírně zvlněnou pastvinu.
Jake si málem povzdechl nad představou, jak zde visí odporný balík.
Za jiných okolností by tu bylo moc hezky.
Došel k závěru, že ten, kdo vraždu spáchal, je značně zvrácený člověk, když tak příšernou věc nechá v tak hezkém prostředí.
Byl takovým člověkem Phil Cardin?
Nebo snad jeho bratr?
Jake si dřepl u plotu. Pomalu a dlouze se nadechl a zase vydechl. Doufal, že se ho zmocní konkrétní pocit související s tím, co se tu odehrálo. O Jakeovi se vědělo, že na místech činu se spoléhá na intuici a často to v něm vyvolávalo zvláštní pocity, skoro jako by se propojoval s myslí zločince. Jake neznal nikoho jiného, kdo měl stejné schopnosti – až na mladou Riley Sweeneyovou. Její instinkty však byly zatím stále nevypočitatelné a nekontrolovatelné.
Dnes ráno na druhém místě činu se Jake o takovéto spojení nebyl schopný ani pokusit – kvůli všemu pozdvižení okolo a helikoptéře televizního zpravodajství.
Zvládnu to nyní? váhal.
Jake zavřel oči a soustředil se, snažil se zachytit nějaký pocit.
Vůbec nic.
Když otevřel oči, spatřil, jak ho pozorují tři černobílé anguské krávy, které se ze zvědavosti přišly podívat. Napadlo ho, jestli viděly, co se tu tehdy v noci odehrálo. Pokud ano, ovlivnilo je nějak, že byly svědky tak hrozného činu?
„Kdybyste tak mohly mluvit,“ zamumlal si Jake pod vousy.
Vstal a cítil se naprosto demotivovaný.
Byl nejvyšší čas vrátit se zpět do Dightonu za svým forenzním týmem. Projde si poznámky, které si sepsal během dne a na noc se ubytuje v jediném motelu ve městě. Zítra začne hned brzy a s novým elánem. Jake měl ještě v Dightonu několik nedořešených záležitostí, musel si promluvit manželem Hope Nelsonové, starostou města. Když se dnes setkali na místě činu, byl Mason Nelson příliš v šoku, aby s ním mohl Jake více promluvit.
Co se týče pátrání po Harveym Cardinovi, o kterém nikdo nevěděl, kde se nachází, Jake si uvědomoval, že to není práce pro místní policii ani forenzní tým, který ho doprovázel. Bude muset zavolat technikům z Quantica.
Obrátil se na šerifa Tallhamera: „Odvezte mě zpět k autu, už pojedu.“
Než se dostali do šerifova auta, Jake si všiml, jak se k nim blíží dodávka s logem televizní stanice. Dodávka zastavila opodál a vystoupil z ní kompletní televizní štáb se světly, kamerou a mikrofonem.
Jake zoufale zaúpěl.
Tentokrát už se kontaktu s médii nevhnne.
Kapitola devátá
Když Riley po celém dni chození, přednášek a první večeři v kantýně zašla do počítačové učebny, cítila se zklamaně. Od Ryana neměla jediný e-mail. Těm ostatním ve schránce na okamžik nevěnovala pozornost.
Včera večer poslala Ryanovi e-mail, aby mu dala vědět, že dorazila v pořádku do Quantica a zabydluje se. Vůbec jí neodpověděl. Přemítala, jestli mu má poslat další zprávu, jak se dnes měla. Nebo by mu měla spíš zavolat?
Riley se s hlubokým povzdechem snažila smířit se situací.
Pořád se ještě zlobí.
Lámala si hlavu, jestli přeci jen neudělala chybu, když hned prvním vlakem odjela do Quantica. Možná se měla nejdřív vrátit domů, aby si mohli promluvit, aby si ujasnili, jak se věci mezi nimi mají. Nedokázala si představit, jak to zvládnou teď, v době, kdy jsou tak daleko od sebe.