Jessie se úkosem podívala po Ryanovi, aby mu naznačila, že podle ní nastal ten pravý čas. Hernandez přikývl na souhlas a přistoupil k Chinati blíž.
„Obávám se, že není,“ odvětil tiše. „Taylor je mrtvá.“
Jessie pozorně sledovala, jak Chianti na zprávu zareaguje. Trenérčin umělý úsměv rázem povadl. Hleděla na ně nevěřícnýma očima.
„Promiňte. Cože?“
„Taylor Jansenovou našli dnes ráno mrtvou v jejím bytě,“ sdělil jí Ryan bez emocí.
Zdálo se, že Chianti tu informaci zpracovává a zpětně si uvědomuje smysl všech těch otázek, na něž jim právě odpověděla. Netrvalo dlouho a šok jí v obličeji vystřídalo něco mezi obavami a zvědavostí.
„Zavraždili ji? Udělal to Gavin?“
V hlase jí nezaznívala ani špetka soucitu a Jessie měla chuť ji za to praštit. Ať už kamarádky byly nebo ne, to ta ženská nemohla aspoň na minutku předstírat trochu zármutku? Její reakce však podle Jessiiných zkušeností nevypovídala ani o vině.
Na tváři se jí zračil hlad po drbech a holá touha po dalších podrobnostech, což Jessie prozradilo, že je sama nezná. Ryan měl sice pravdu, když tvrdil, že podezřelí jsou všichni, Jessie se nicméně na základě svých profilujících znalostí přikláněla k názoru, že Chianti nebude moc velká kandidátka.
„V současné době nemáme ještě o příčině úmrtí informace,“ oznámil jí Ryan a pak neochotně dodal, „Připadalo vám někdy, že Taylor trpí depresí?“
„No páni,“ vydechla Chianti a vypoulila oči. „Tak ona se zabila sama?“
„Odpovězte prosím na otázku, slečno Rosselliniová,“ vyštěkla Jessie, které již docházela trpělivost.
Chianti se zatvářila poněkud dotčeně, po chvilce však uposlechla.
„Ne,“ přiznala, jako by ji to zklamalo. „Abych řekla pravdu, vždycky na mě působila velice vyrovnaně. Nikdy jsem ji neviděla ani moc v oblacích, ani moc na dně. Fakt by mě překvapilo, kdyby se ukázalo, že si to udělala sama.“
Jessie se pokusila skrýt své vlastní zklamání. Ze všech lidí, se kterými dosud mluvili, si ani jeden nemyslel, že by Taylor spáchala sebevraždu. A přitom zatím neměli žádné důkazy, jež by svědčily o jiné možnosti.
„Existuje kromě Gavina ještě někdo, kdo by vůči ní mohl chovat zášť – třeba některý klient?“ chtěla vědět.
Chianti se na okamžik zamyslela.
„Nikdo mě nenapadá. Zas tak moc jsem si toho nevšímala. Obecně měla dobrou pověst, klienti s ní byli spokojení. Někteří proto, že byla dobrá trenérka. Někteří možná z těch dalších důvodů, které jsem zmínila. Ale o mrtvých jen dobře.“
„Samozřejmě,“ přitakala Jessie, přestože se jí v hrudi zvedala vlna znechucení. „Co kdybyste to tady dokončil, detektive Hernandezi? Já si musím zajít na vzduch.“
Kývla na Chianti a spěšně se dala na odchod. Po cestě ven minula Bretta, jenž se opíral o běžecký pás a čekal, až jeho naprosto neflirtující trenérka domluví, aby mohli začít s tréninkem.
Jessie vyšla z posilovny na zaprášenou hollywoodskou ulici plnou dopolední dopravy, kde se z nějakého důvodu cítila míň pošpiněná než vedle Chianti.
KAPITOLA SEDMÁ
Jessie cítila, jak v ní stoupá napětí. Už se blížili a ona netušila, jak zareaguje.
Jakmile odjeli z Hollywoodu, zamířili zpět na stanici. Jessie tentokrát trvala na tom, že řídit bude ona. Ryanovi, který obvykle seděl za volantem, to sarkasticky vysvětlila tím, že tohle není Řidič slečny Daisy a že v těchto končinách mohou řídit i ženy.
Ve skutečnosti si však právo šoférovat prosadila z jiného důvodu. Věděla, že když bude řídit, může vybrat takovou cestu, aby přitom projeli okolo domu, kde nyní žila její čerstvě osiřelá nevlastní sestra, Hannah Dorseyová, s její pěstounskou rodinou. Chápala, že logicky existuje jen minimální šance, že bude dívka venku ve stejném okamžiku, kdy oni pojedou kolem. Musela to ale aspoň zkusit.
Pokračovala v jízdě a svou vzrůstající úzkost se pokusila zarazit tím, že bude pořádně poslouchat, co Ryan říká. Právě se vyjadřoval k asketickému zařízení Taylořina bytu.
„Najednou to dává mnohem větší smysl, že tam měla takové prázdno,“ poznamenal. „Jestli má Chianti pravdu, nejspíš trávila celé dny v domech klientů, ať už kvůli legitimním nebo pochybným důvodům. Doma by tím pádem potřebovala jen to nejnutnější. Možná se tam jednoho dne prostě vrátila, došlo jí, jak je to tam depresivní, a rozhodla se to skoncovat.“
„Možná,“ připustila Jessie a zabočila doprava. Od Hannina nového domova je dělil poslední blok. „Jenže mi nepřipadá jako ten typ. Jistě, člověk nikdy neví, co se odehrává uvnitř někoho jiného. Ale nikdo si nevzpomíná, že by kdy vypadala nějak sklíčeně. Myslím, že zpráva z toxikologie bude rozhodující.“
„Mezitím bychom se mohli zeptat její rodiny, jestli někdy trpěla depresí nebo něčím jiným,“ navrhl Ryan.
„Za zkoušku to stojí,“ souhlasila Jessie. „Až na to, že zatímco tě v té kavárně prohlíželi zdravotníci, povídala jsem si ještě chvilku s Vinem. Zmínil se, že Taylor neměla v okolí žádnou rodinu a celkově si s nimi nebyla moc blízká. Hádám, že tu polívku, co jsme našli v mrazáku, jí matka poslala jako nabídku ke smíru a neuspěla. Nevím, nevím, kolik nám toho budou schopní povědět. Podle mě je celá ta záležitost se sebevraždou jen falešná stopa.“
„Jak si můžeš být tak jistá?“ chtěl vědět.
„Jistá si nejsem. Nepřipadá ti ovšem trochu podezřelé, že jsme neobjevili žádný dopis nebo cokoliv, co by naznačovalo, že se trápila? A co to otevřené okno?“
„Třeba chtěla doma trochu chladného vánku, když se vrátila z posilovny,“ nadhodil Ryan. „Je to mnohem levnější způsob než klimatizace.“
Jessie na něj vrhla letmý pohled a viděla, že své teorii sám nevěří.
„Tak či tak,“ pokračoval, aniž by se zaobíral jejím skepticismem, „nám hollywoodská divize posílá kopie všech důkazů, které se jim podařilo nashromáždit. Můžeme si projít seznam jejích klientů a uvidíme, jestli nás někdo zaujme.“
„Jak to hollywoodští detektivové vzali, že se jim do toho mícháme?“ vyptávala se Jessie.
„Se stejnou nelibostí, jaká se dala očekávat,“ odpověděl. „Já jsem ale schválně mlžil; řekl jsem jim, že by jejich případ mohl mít spojitost s probíhajícím vyšetřováním. Nechtěli se dohadovat, aby náhodou neriskovali, že budou překážet něčemu důležitějšímu, tak ustoupili. Než se vrátíme na stanici, mělo by to na nás už všechno čekat.“
„To zní dobře,“ přikývla Jessie. Neušlo jí, jak se jí náhle stáhlo hrdlo. Zrovna zatočila do Hanniny ulice.
Zpomalila na předepsanou rychlost. Retardéry na silnici jí k tomu poskytly vynikající záminku. Dům stál nalevo od cesty. Bylo to obyčejné stavení ve venkovském stylu. Na dvorku před domem se pohupovala houpací síť, momentálně prázdná. To dávalo přes týden v době oběda naprostý smysl. Jessie přesto pocítila lehké zklamání.
Vlastně ani nevěděla, co si od toho slibovala. I kdyby tam Hannah zastihla, co by udělala? Měla výslovně zakázáno s dívkou navázat kontakt, a to jak od sociálních služeb, tak od kapitána Deckera a o něco méně formálně také od své terapeutky, doktorky Janice Lemmonové.
Byl to od nich rozumný požadavek. Dívka musela teprve před osmi týdny sledovat, jak jí před očima vraždí jedinou rodinu, jakou kdy poznala. Už s tím by se člověk v sedmnácti dokázal jen stěží vypořádat. Jak by to zvládla, kdyby se k tomu ještě dozvěděla, že muž, jenž je zabil, je její biologický otec? A že ta žena, kterou málem umučil k smrti, je její nevlastní sestra?
Nedalo se samozřejmě čekat, že někdo přijme takovou nálož hrůzy a bude dál fungovat normálně. Měla ty informace snad odsunout do kouta mysli tím, že se bude soustředit na učení na zkoušku z matematiky nebo dočte Moby Dicka? Kdepak, bylo naprosto šílené chtít ji do toho zatáhnout.
A přesto Jessie sužovala hluboká touha udělat přesně to. Násilím ji v sobě zadusila a nechala dům za sebou. Ryan, který o jeho významu neměl ponětí, stejně jako netušil, že má Jessie nevlastní sestru, si očividně ničeho nevšiml. Jessie si to vyložila jako známku toho, jak věrohodně předstírá svůj nezájem. Zabočila do další ulice a v hlavě se jí vybavilo její poslední sezení u doktorky Lemmonové. Pokusila se rozpomenout, co jí to tehdy žena říkala.
Janice Lemmonová moc dobře věděla, o čem mluví, a její rady se rozhodně nedaly brát na lehkou váhu. Měla už hezkých pár let po šedesátce, a tak ve svých tlustých brýlích a s blonďatou trvalou možná nevypadala zrovna impozantně. Nicméně kromě své pověsti vysoce uznávané behaviorální terapeutky se mohla pochlubit také kariérou legendární policejní profilistky, která dodnes konzultovala případy pro LAPD, FBI a další tajné organizace, jež vyžadovaly maximální bezpečnostní prověrku.