Zatímco děkan stále vykřikoval, Riley se podivoval, jak si může být tak jistý, že vrah není přímo tady na chodbě. Bylo těžké si představit, že by některá z dívek spáchal atak hrozný čin. Ale co kluci? Co třeba velký tvrďas jako Harry Rampling? Ani on, ani nikdo z ostatních kluků nevypadal, jako by právě prořízl dívčí hrdlo. Ale možná po sprše a rychlé změně oblečení ...?
Jen klid, řekla si Riley. Nenech se unést svou představivostí.
Ale pokud to nebyl student, pak kdo mohl být v Rheině pokoji?
Znovu se snažila vzpomenout si, zda s Rheou v Kentaurově doupěti neviděla někoho jiného. Tančila Rhea s nějakým klukem? Dala si s někým drink? Ale Riley stále na nic nepřicházela.
A stejně, na otázkách tohoto typu nezáleželo. Velitel Hintz neposlouchal ani jediné slovo, které řekl Dean Trusler. Důstojnice Frisbieová mu něco šeptala a ukazovala mu poznámky, které si během hovoru s Riley udělala.
Když skončila, Hintz řekl skupině, "OK, poslouchejte. Chci, aby pět z vás odešlo do společenské místnosti."
Odříkal jména, která Riley dala důstojnici Frisbieové, včetně jejího vlastního.
Pak řekl, "Vy ostatní odejděte do svých pokojů. Mládeži, to znamená, že odejdete zpět na své patro. Všichni tu zůstanete přes noc. Neopouštějte tuto budovu, dokud nedostanete jinou informaci. A neplánuj si v brzké době opuštění kampusu. Pravděpodobně budeme mít pro mnohé z vás otázky."
Obrátil se k děkanovi a řekl, "Ujistěte se, že všichni studenti v budově dostanou stejnou informaci."
Děkanova ústa nyní zůstala otevřená hrůzou, ale se podařilo se mu přikývnout na souhlas. Sál byl plný šelestu zmatené nespokojenosti, jak se děvčata poslušně navrátila do svých pokojů a kluci zamířili nahoru.
Velitel Hintz a důstojníci Frisbieová a White vedli Riley a její čtyři přátele chodbou. Riley si cestou nemohla pomoc a musela pohlédnout do Rheina pokoje. Zahlédla důstojníka Steelea, jak pokoj uvnitř prozkoumává. Neviděla postel, na které našla Rheu, ale byla si jistá, že tělo tam stále je.
Nepřišlo jí to správné.
Jak dlouho bude trvat, než ji odvezou? říkala si. Doufala, že ji alespoň přikryli, skryli hrůzně podříznutý krk a otevřené oči. Ale předpokládala, že vyšetřovatelé mají důležitější věci na práci. A možná byli všichni na takový pohled zvyklí.
Byla si jistá, že nikdy nezapomene na pohled na mrtvou Rheu a tu kaluž krve na podlaze.
Riley a ostatní šli poslušně do dobře vybavené společenské místnosti a posadili se na různé židle a pohovky.
Velitel Hintz řekl, "Důstojnice Frisbieová a já se chystáme promluvit s každým z vás individuálně. Zatímco to budeme dělat, nechci aby nikdo z vás mluvil s ostatními. Ani jedno slovo. Slyšíte mě?"
Aniž by na sebe pohlédly, dívky nervózně přikývly.
"A pro tuto chvíli nepoužívejte ani vaše telefony," dodal Hintz.
Všechny znovu přikývly, pak tam jen seděly a zíraly na své ruce, na podlahu, nebo do prostoru.
Hintz a Frisbieová vedli Heather do sousední kuchyně, zatímco strážník White stál schlíple a ostražitě u Riley, Trudy, Cassie a Giny.
Po několika okamžicích Trudy přerušila mlčení. "Riley, co to k čertu –?"
White je přerušil, "Buďte zticha. Velitelův rozkaz."
Opět se rozhostilo ticho, ale Riley viděla, že Trudy, Cassie a Gina na ni všechny zírají. Odvrátila svůj pohled.
Myslí si, že je to moje chyba, že jsou tady, uvědomila si.
Pak si pomyslela – možná to byla pravda, možná neměla vyklopit jejich jména. Ale co měla dělat, lhát policistce? Riley nenáviděla nedůvěřivé reakce jejích přátel. Ale nemohla je vinit za to, co k ní cítí.
Mimochodem, do čeho jsme se to namočily? říkala si. Jen kvůli tomu, že jsme šly ven?
Obzvlášť měla starost o Heather, který byla ještě v kuchyni a odpovídala na otázky. Chudák holka měla k její spolubydlící, Rhee, obzvlášť blízko. Samozřejmě to byla noční můra pro všechny, ale Riley si nemohla ani představit, jak těžké to muselo být pro Heather.
Brzy uslyšely děkanův hlas nejistě koktat do rozhlasu na koleji.
"Tady je Dean Trusler. Já – jsem si jistý, že jste už všichni slyšeli o tom, že se na dívčím patře stalo něco strašného. Máte rozkazy od velitele policie, Hintze, zůstat ve svých pokojích a neopouštět koleje. Policejní úředník nebo úředník areálu možná přijde do vašeho pokoje, aby s vámi promluvil. Ujistěte se, že odpovíte na všechny otázky. Prozatím si neplánujte opuštění kampusu ani na zítra. Brzy dostanete všichni další oznámení."
Riley si vzpomněla na něco, co velitel řekl ...
"Pravděpodobně budeme mít pro mnohé z vás otázky."
Právě teď začínal s Riley a dalšími čtyřmi dívkami.
Začínalo jí to dávat smysl. Konec konců byly s Rheou spolu krátce předtím, než byla zabita. Ale co si Hintz myslel, že by dívky mohly vědět?
Co si myslí, že bych mohla vědět? říkala si.
Riley si to neuměla představit.
Konečně Heather vyšla z kuchyně, spolu s důstojnicí Frisbieovou. Heather byla bledá a vypadala nemocně, jako by jí bylo znovu na zvracení. Riley se zamýšlela – kde stráví Heather noc? Nemohla jít zpět do pokoje, který sdílela s Rheou.
Jakoby zaslechla Rileyny myšlenky, důstojnice Frisbieová řekla, "Heather stráví zbytek noci v pokoji asistentky kolejí."
Heather vratkým krokem odešla ze společenské místnosti. Riley byla ráda, když viděla, jak se s ní asistentka setkala mezi dveřmi.
Důstojnice Frisbieová vyzvala Ginu, aby přišla do kuchyně, kde stále čekal Hintz. Gina toporně vstala a následovala ženu létacími dveřmi, přičemž Riley, Trudy a Cassie zůstaly sedět v nepříjemném tichu. Riley se zdálo, že se během jejich čekání zpomalil čas.
Konečně se znovu objevila Gina. Beze slova na ostatní prošla přes společenskou místnost a vyšla ven druhými dveřmi. Důstojnice Frisbieová pak vyzvala Cassie, která šla do kuchyně jako další.
Teď tam v křeslech naproti sobě seděly jen Riley a Trudy. Zatímco čekaly, Trudy na Riley vrhala vzteklé a vyčítavé pohledy. Riley si přála, aby mohla vysvětlit, co řekla během své krátké konverzace s důstojnicí Frisbieovou. Jediné, co udělala bylo, že odpověděla na jednoduchou otázku. Nikoho z ničeho špatného neobvinila.
Ale strážník White se nad nimi stále vznášel a Riley nemohla říct jediné slovo.
Konečně Cassie vyšla z kuchyně a vrátila se do jejího pokoje a Trudy byla vyzvána do kuchyně jako další.
Riley byla teď se strážníkem Whitem sama a cítila se izolovaně a vystrašeně.
S ničím, co by ji mohlo rozptýlit, se v myšlenkách vracela k Rheině tělo, jejím otevřeným očím a kaluži krve. Nyní byly tyto obrazy smíchány se vzpomínkami na její vlastní matku, ležící na zemi a umírající – bylo to už tak dávno, ale stále tak strašně živé v její mysli.
Jak by se mohlo něco takového dít tady a teď, na vysokoškolské koleji?
To nemůže být pravda, pomyslela si.
Určitě tady nesedí a nepřipravuje se odpovědět na otázky, na které netuší, jak má odpovědět.
Jedna z jejích nejlepších kamarádek jistě nebyla právě hrůzně zavražděna.
Sama sebe se již téměř přesvědčila a neskutečnosti onoho okamžiku, když důstojnice Frisbieová vyvedla Trudy z kuchyně. Se zasmušilým výrazem Trudy opustila společenskou místnost, aniž by se na Riley jen podívala.
Důstojnice Frisbieová kývla na Riley, která vstala a poslušně ji následovala do kuchyně.
To nemůže být pravda, utěšovala se.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Riley se posadila u stolu v kuchyni, naproti veliteli Hintzovi. Velitel na ni chvíli jen zíral, držel svou tužku nad poznámkovým blokem. Riley přemýšlela, jestli by neměla něco říct.
Vzhlédla a uviděla, že důstojnice Frisbieová se umístila k jedné straně a opřela se o pult. Žena měla na tváři dosti kyselý výraz, jako by z pohovorů nebyla příliš nadšená. Riley se zamýšlela, zda byla Frisbieová otrávená z reakce dívek nebo ze způsobu, jakým se její velitel vyptával.
Nakonec velitel řekl, "Nejprve ze všeho, zadala vám oběť příčinu myslet si, že se obává o své bezpečí?"
Riley byla tím slovem šokována ...
Oběť.
Proč ji nemohl oslovit jednoduše jako Rheu?
Ale musela odpovědět na jeho otázku.
Její mysl se vracela zpátky k posledním konverzacím, ale vzpomněla si jen na neškodné diskuse jako tu, kterou ona a Trudy a Rhea vedly večer o tom, zda bere Riley prášky.
"Ne," řekla Riley.
"Přál jí někdo něco zlého? Byl na ni někdo poslední dobou naštvaný?"
Ona samotná myšlenka připadala Riley divná. Rhea byla – bývala – tak příjemná a přívětivá, že Riley nechápala, že by na ni mohl být někdo naštvaný déle než pár minut.
Ale přemýšlela dál ...
Nevšimla jsem si třeba nějakých indícií?
A řekly ostatní dívky Hintzovi něco, co Riley sama nevěděla?
"Ne," řekla Riley. "Vycházela téměř se všemi – co vím."
Hintz se na okamžik odmlčel.
Pak řekl, "Povězte nám, co se stalo, když jste vy a vaše přítelkyně dorazily do Kentaurova doupěte."
Riley zachvátil příval pocitů – Rhea a Trudy ji fyzicky tlačily skrz dveře do husté mlhy cigaretového kouře a ohlušující hudby ...
Má tohle všechno zapotřebí?
Ne, Hintz chtěla jistě slyšet holá fakta.
Řekla, "Cassie, Heather a Gina mířily přímo k baru. Trudy chtěla, abych s ní a Rheou tančila."
Hintz si prohlížel poznámky, které měl od ostatních dívek, které mu samozřejmě řekly o Rileyně počínání, včetně skutečnosti, že Riley je opustila a šla dolů.
"Ale netančila jste s nimi," řekl.
"Ne," řekla Riley.
"Proč ne?"
Riley byla překvapená. Proč by na její neochotě tančit mělo záležet?
Pak si všimla, že na ni důstojnice Frisbieová soucitně hledí a kroutí hlavou. Nyní bylo jasné, že si žena myslela, že Hintz je trochu debil, ale opravdu nebylo nic, co by s tím mohla udělat.
Riley řekla pomalu a opatrně, "Já jen... no, nebyla jsem zrovna společensky naladěná. Snažila jsem se studovat a Rhea a Trudy mě tam víceméně odtáhly. Tak jsem si koupila sklenku vína a zamířila dolů."
"Sama?" Hintz se zeptal.
"Ano, sama. Sedla jsem si do boxu sama."
Hintz si prolistoval své poznámky.
"Takže jste nemluvila s nikým jiným, když jste byla v Kentaurově doupěti?"
Riley se na okamžik zamyslela a pak řekla, "Dobře, Harry Rampling přišel k mému stolu ..."
Hintz se při zmínce Harryho jména trochu usmál. Riley si uvědomila, že stejně jako většina komunity si i velitel asi myslel hodně o školním zadákovi.
Zeptal se, "Posadil se s vámi?"
"Ne," řekla Riley. "Setřásla jsem ho."
Hintz se nesouhlasně zamračil, očividně naštvaný, že má vůbec nějaká holka tak špatný úsudek, že zamítne pravého hrdinu jakým je Harry Rampling. Riley se začínala cítit trochu podrážděně. Proč se o její vkus Hintz vůbec zajímal? Co to mělo společného s tím, co se stalo s Rheou?
Hintz se zeptal, "Mluvila jste s někým jiným?"
Riley polkla.
Ano, mluvila s někým jiným.
Ale dostane toho kluka do průšvihu, když o něm bude mluvit?
Řekla, "Um ... do boxu za mnou přišel student práv. Sedl si ke mně a chvíli jsme si povídali."
"A co pak?" Zeptal se Hintz.
Riley pokrčila rameny.
"Řekl, že se musí učit a odešel."
Hintz si zaznamenával nějaké poznámky.
"Jak se jmenoval?" zeptal se.
Riley řekla, "Hele, já nechápu, proč je tak důležitý. Byl to jen další člověk v Kentaurově doupěti. Neexistuje žádný důvod si myslet – "
"Odpovězte na mou otázku."
Riley polkla a řekla, "Ryan Paige."
"Už jste se s ním setkala?"
"Ne."
"Víte, kde bydlí?"
"Ne."
Riley byla v ten okamžik ráda, že se Ryanovi podařilo zůstat tak tajemný, aniž by prozradil svou adresu nebo telefonní číslo. Neviděla žádný důvod, proč by měla odpovídat na všechny otázky o něm a určitě ho nechtěla dostat do potíží. Zdálo se téměř trochu hloupé, že na ni Hintz naléhal. A Riley poznala, podle toho jak důstojnice Frisbieová obracela oči v sloup, že to cítí stejně.
Hintz poklepal gumou na tužce o stůl a zeptal se, "Viděla jste Rheu Thorsonovou v Kentaurově doupěti s někým konkrétním? Mám na mysli kromě přátel, se kterými jste byla?"
Riley se začínala cítit více frustrovaně než nervózně.
Cožpak Hintz nerozuměl ničemu, co mu řekla?
"Ne," řekla. "Jak jsem řekla, odešla jsem sama. Rheu jsem potom vůbec neviděla."
Hintz neustále ťukal gumou a hleděl na své poznámky.
Zeptal se, "Znamená pro vás něco jméno Rory Burdon?"
Riley se rychle zamyslela.
Rory ...
Ano, křestní jméno jí bylo povědomé.
Řekla, "Myslím, že se o něj Rhea trochu zajímala. Viděla jsem ji s ním párkrát v Kentaurově doupěti tančit."
"Ale ne dnes v noci?"
Riley potlačila povzdech. Chtěla říci ...
Kolikrát vám musím říkat, že jsem Rheu potom, co jsem se tam dostala, vůbec neviděla?
Místo toho jednoduše řekla, "Ne".
Došlo jí, že tam musel Rory v noci také být, a že ostatní dívky řekly Hintzovi, že s ním Rheu viděly.
"Co o něm víte?" Zeptal se Hintz.
Riley se odmlčela. To málo co věděla se jí zdálo příliš triviální, než aby o tom mluvila. Rory byl vysoký, hubený, neohrabaný kluk se silnými brýlemi a všechny dívky, s výjimkou Riley, Rheu škádlily za to, že se o něj zajímá.
Řekla, "Ne moc, kromě toho, že žije někde mimo kampus."
Uvědomila si, že Hintz na ni znovu jen zíral jako by čekal, že mu řekne něco víc.
Považuje ji Hintz za podezřelou? říkala si.
Riley si byla jistá, že velitel je úplně mimo mísu, pokud podezřívá Roryho. Ten kluk jí připadal plachý a jemný, ani v nejmenším agresivní.
Chystala se to Hintzovi říci, ale velitel policie se podíval na papíry před ním a pokračoval se svými otázkami.
"Kdy jste odešla z Kentaurova doupěte?" zeptal se.
Riley čas odhadla jak nejlépe uměla – bylo už docela pozdě.
Hintz poté řekl, "Viděla jste před odchodem některého z vašich přátel?"
Riley si vzpomněla na dívky, jak se potácely dolů po schodech, a jak Trudy nesla džbán piva, když se zeptala ...
"Hej, Riley! Kdo byl ten roztomilý chlap?"
Riley řekla, "Trudy a Heather a Gina a Cassie přišly dolů. Řekly, že Rhea už odešla. A pak jsem odešla i já."
Jak si Hintz psal poznámky, Rileyna hlava se začala plnit jejími vlastními otázkami. Vzpomněla si, jak se ptala, kde je Rhea a Trudy řekla ...
"Já nevím. Kde je Rhea?"
... a pak Heather řekla ...
"Rhea se vrátila do svého pokoje."
Riley přemýšlela – co Heather nebo některá z ostatních dívek věděla o odchodu Rhey?
Věděly, zda opustila Kentaurovo doupě o samotě, nebo ne?
A co o tom vyprávěly Hintzovi?
Riley si přála, aby se mohla zeptat, ale věděla, že nesmí.
"Odešla jste z baru sama?" Zeptal se Hintz.
"Ano," řekla Riley.
"A šla jste celou cestu zpět na kolej sama?"
"Jo."
Hintz se zamračil, když se na ni díval.
"Jste si jistá, že to bylo chytré? Škola nabízí eskort servis pro noční pohyb po kampusu. Proč jste si ho nezavolala?"
Riley polkla. Zdálo se jí, že to je první opravdu dobrá otázka, kterou Hintz doposud položil.
Řekla, "Myslím, že jsem se při pohybu po kampusu v noci cítila vždy bezpečně. Ale teď ..."
Její hlas utichl.
Teď je všechno úplně jinak, pomyslela si.
Hintz se opět zamračil.
"No, doufám, že v budoucnu použijete lepší úsudek. Zejména když jste příliš mnoho vypila."
Riley vykulila oči.
"Měla jsem jen jednu skleničku vína," řekla.
Hintz se na ni mžouravě zadíval. Z jeho výrazu bylo patrné, že si myslí, že lže. Ostatní dívky se musely přiznat, že hodně pily a on předpokládal, že Riley pila stejně jako ony.
Nesnášela jeho postoj, ale rychle se přesvědčila, že ať už si o ní Hintz myslí cokoli, na tom teď nezáleží. Bylo by od ní hloupé a malicherné, kdyby se kvůli tomu naštvala.
Hintz si dál dělal poznámky a řekl, "To bude teď vše – prozatím. Musíte dodržovat stejná pravidla jako všichni ostatní na koleji. Dnes zůstaňte ve svém pokoji. Neplánujte opuštění kampusu, dokud nedostanete jinou informaci. Možná vám brzy budeme chtít položit další otázky."
Riley byla tak trochu zaskočená.
A to je všechno? říkala si.
Byl rozhovor opravdu u konce?
Protože ona měla ještě otázky, i když Hintz už ne.
Jedna otázka jí zejména vytanula na mysli od chvíle, kdy se objevila Rheino. Vzpomněla si, že vstoupila do Rheiny spoře osvětlené místnosti a spatřila její podříznutý krk a oči dokořán – ale nezastavila se, aby se podívala na její tělo opravdu zblízka.