Gwen si prohlížela vyděšené obličeje všech lidí kolem. Nemohla si pomoct a musela uvažovat, jestli se všichni ústupem do podzemí neodsoudili k pomalé a bolestivé smrti. Přemýšlela, jestli lidé, kteří nahoře zemřeli v podstatě okamžitě, nakonec neměli štěstí.
Náhle nastalo ticho, draci zřejmě odletěli jinam. Gwen to překvapilo a uvažovala, kam asi zmizeli. Pak se ale ozvalo ohromné dunění kamenů a země se zachvěla tak silně, že všichni kolem popadali. Rachot se ozýval z dálky a následovaly ho dva záchvěvy jako po nějaké lavině.
„Tirova pevnost,“ řekl Kendrick, který došel ke Gwendolyn. „Museli ji zničit.“
Gwen vzhlédla ke stropu a uvědomila si, že měl asi pravdu. Co jiného by mohlo vyvolat takovou lavinu suti? Draci očividně zuřili a měli v úmyslu zničit všechno na ostrově do poslední maličkosti. Věděla, že je jen otázka času, než vrazí i k nim do sklepení.
V nastalém tichu Gwen šokoval zvuk dětského pláče, který proťal vzduch. Připadalo jí, že se jí ten zvuk zabodl přímo do srdce. Nemohla si pomoct, okamžitě pomyslela na Guwayna a když se pláč ozval znovu – někde na povrchu za dveřmi a byl stále hlasitější – jedna její část se ji snažila přesvědčit, že je to skutečně Guwayne. Že ji k sobě volá. Samozřejmě věděla, že to není možné, její syn byl venku na moři, daleko odsud. A přesto hluboko v srdci toužila, aby to byl on.
„Moje dítě!“ vykřikla Gwen. „Je tam nahoře. Musím ho zachránit!“
Gwen se rozběhla ke schodům, když tu náhle ucítila, jak se jí chopily silné ruce.
Ohlédla se a viděla, že ji drží její bratr, Reece.
„Má paní,“ řekl. „Guwayne je daleko odsud. Nahoře pláče jiné dítě.“
Gwen si přála, aby neměl pravdu.
„Pořád je to dítě,“ řekla. „A je tam nahoře úplně samo. Nemůžu ho nechat zemřít.“
„Pokud tam nahoru půjdeš,“ řekl Kendrick, udělal krok kupředu a zakuckal se sazemi, „budeme za tebou muset zavřít dveře a ty tam zůstaneš úplně sama. Zemřeš tam.“
Gwen nedokázala jasně myslet. Všechno, na co se soustředila, bylo jen dítě, které bylo úplně samo tam nahoře, a na to, že ho musí zachránit. Ať to stojí, co to stojí.
Gwen se vyprostila z Reecova sevření a běžela ke schodům. Brala je po třech a než ji stihl kdokoli zastavit, odstranila kovovou tyč, která dveře blokovala. Pak se předklonila a zapřela se dlaněmi do dveří, aby je otevřela.
Okamžitě vykřikla bolestí, protože kov byl tak horký, že jí popálil dlaně. Gwen rychle stáhla ruce, skryla dlaně do rukávů a neohroženě se znovu zapřela do dveří. Podařilo se jí je otevřít.
Když se konečně dostala na denní světlo, divoce se rozkašlala. Ze sklepa za ní se vyvalil černý kouř. Gwen klopýtala po nerovném povrchu a mžourala do světla. Rukou si zastínila oči a šokovaně sledovala následky ničivé vlny, která se přehnala kolem. Všechno, co ještě před krátkou dobou stálo a zdálo se jako pevná konstrukce, bylo teď zničeno, srovnáno se zemí v hromadách žhnoucích a kouřících trosek.
Dětský pláč se ozval znovu. Tady na povrchu byl hlasitější. Gwen se rozhlížela a čekala, až se černý kouř trochu rozptýlí. Po chvilce si všimla dítěte zabaleného v přikrývce, které leželo na zemi na vzdálenější straně nádvoří. Poblíž leželi jeho rodiče, mrtví, upálení zaživa. Dítěti se nějakým zázrakem podařilo přežít. Gwendolyn si s hrůzou uvědomila, že ho matka možná zaštítila před plameny vlastním tělem.
Náhle se vedle ní objevil Kendrick, Reece, Godfrey a Steffen.
„Má paní, musíš se okamžitě vrátit dolů!“ žádal ji Steffen. „Tady nahoře zemřeš!“
„To dítě,“ řekla Gwen. „Musím ho zachránit.“
„Nemůžeš,“ přesvědčoval ji Godfrey. „Živá se nevrátíš!“
Gwen to bylo jedno. V mysli se soustředila na jedinou věc a všechno, co ji zajímalo, všechno, na co se dokázala soustředit, bylo to dítě. Vytěsnila zbytek světa a věděla, že stejně tak, jako potřebovala dýchat, potřebovala zachránit to maličké.
Ostatní se ji snažili zastavit, ale Gwen se nedala. Setřásla jejich ruce a vyrazila k dítěti.
Běžela ze všech sil, srdce jí prudce bušilo v hrudi a kolem ní se míhaly hromady trosek, mračna dusivého, černého dýmu a plameny. Hustý černý kouř fungoval i jako clona. Díky němu ji draci zatím nespatřili. Přeběhla přes nádvoří skrz černá mračna – před sebou viděla jen malé dítě a slyšela jen jeho pláč.
Běžela ze všech sil, až jí plíce téměř praskaly, dokud se k němu konečně nedostala. Sklonila se k němu a vzala ho do náručí. Okamžitě si prohlédla jeho obličej – jedna její část doufala, že uvidí Guwayna.
Zamrzelo ji, když zjistila, že to není on. Bylo to děvče. Holčička měla velké, krásné modré oči plné slz z toho, jak brečela. Třásla se a svírala ručky. I přesto ale Gwen cítila radost, že drží v náručí dítě. Zdálo se jí, jako by to nějakým způsobem vyplňovalo prázdnotu vzniklou tím, že Guwayne byl daleko. A už teď dokázala z krátkého pohledu do dětských očí poznat, že bude krásné.
Mračna kouře se rozptýlila a Gwendolyn si uvědomila, že je nekrytá na vzdáleném konci nádvoří i s naříkajícím dítětem. Vzhlédla k nebi a viděla, že necelých sto metrů od ní se ve vzduchu vznáší tucet rozzuřených draků. Všichni obrátili pohledy k ní. Bylo vidět, že mají radost z nové oběti. Očividně se chystali ji zabít.
Draci vylétli vzhůru, zamávali ohromnými křídly, která z takové blízkosti vypadala ještě větší, a vyrazili ke Gwendolyn. Ta se připravovala na nejhorší. Pevně sevřela dítě v náručí a věděla, že se nestihne včas dostat zpět.
Náhle se ozval zvuk tasených mečů, a když se Gwen ohlédla, viděla, že Steffen i její bratři Reece, Kendrick a Godfrey stojí po jejím boku. Dokonce i Atme, Brand a všichni členové Legie vyšli ze sklepení, tasili meče a připravili si štíty. Všichni spěchali, aby ji ochránili. Vytvořili kolem ní kruh a drželi štíty zvednuté směrem k nebi. Všichni byli připravení pro ni zemřít. Gwen jejich odvaha současně povzbudila i hluboce dojala.
Draci se začali snášet přímo k nim, rozevírali ohromné čelisti a všichni se připravovali na nevyhnutelnou smršť plamenů, která by je měla zabít. Gwen zavřela oči a viděla otce, viděla všechny, kteří byli v jejím životě důležití, ale už odešli. Připravovala se na setkání s nimi.
Náhle se ozvalo děsivé zavřeštění a Gwen se zachvěla. Předpokládala, že to je první dračí útok.
Pak si ale uvědomila, že to bylo jiné zavřeštění. Takové, které poznávala. Křik starého přítele.
Vzhlédla a na nebi uviděla osamoceného draka, jak se ze všech sil žene do bitvy s draky, kteří se snášeli k ní. Něco ji ale potěšilo ještě mnohem víc, než drak, který je očividně chtěl zachránit. Na zádech mu seděl muž, kterého Gwen milovala víc než cokoli jiného na světě:
Thorgrin.
Vrátil se.
KAPITOLA ŠESTÁ
Thor seděl na Mycoplesiných zádech a vítr mu bičoval tvář. Letěli tak rychle, že mohl jen stěží dýchat. Spěchali k hejnu draků a připravovali se na boj. Thorův náramek na zápěstí pulzoval a Thor cítil, že ho jeho matka nabila mocí, které nedokázal porozumět. Bylo to, jako by čas ani prostor nedávaly smysl. Thor málem ještě ani nepomyslel na cestu zpátky, jako by se z pobřeží Země druidů vznesli před krátkou chvílí, a najednou už byli nad Horními ostrovy. Spěchali přímo k dračímu hejnu. Thor si připadal, jako by ho sem přenesla nějaká magie. Jako by cestovali mezerou v prostoru nebo čase, jako by letěli rychleji a dál než kdy dřív. Cítil, že mu jeho matka věnovala dar rychlosti.
Thor mžoural do oblačné pokrývky, když spatřil obrovské draky kroužící nad Horními ostrovy. Snášeli se dolů a připravovali se chrlit oheň. Thor shlédl dolů a srdce se mu zastavilo. Ostrovy už hořely. Byly srovnané se zemí. S hrůzou přemýšlel, jestli se někomu podařilo přežít. Neviděl žádnou možnost, jak by to někdo mohl dokázat. Dorazil příliš pozdě?
Přesto, když se Mycoples snesla níž, padl jeho pohled na osamocenou osobu. Přitahovala ho jako magnet. Vymykala se chaosu kolem: Gwendolyn.
Stála tam, jeho nastávající, hrdě vzpřímená uprostřed nádvoří a nebojácně svírala v náručí dítě. Kolem ní byli všichni, na kterých Thorovi záleželo. Všichni stáli v kruhu kolem a zdvihali svoje štíty k nebi, aby ji chránili před útokem blížících se draků. Thor s hrůzou sledoval, jak draci rozevřeli svoje ohromné čelisti a připravovali se vychrlit plameny, o kterých Thor věděl, že během několika okamžiků spálí Gwendolyn i všechny ostatní, na kterých mu záleželo.
„DOLŮ!“ nařídil Thor Mycoples.
Mycoples nepotřebovala povzbuzovat: vrhla se dolů rychleji, než by Thor věřil, že je možné. Tak rychle, že ani nemohl popadnout dech. Držel se tak pevně, jako by na tom závisel jeho život. A také závisel. Byl málem hlavou dolů. Během chvilky se dostali ke třem drakům, kteří se chystali zaútočit na Gwendolyn, a Mycoples doširoka rozevřela čelisti, vystrčila pařáty dopředu a se zuřivým řevem zaútočila na nic netušící bestie.
Narazila do nich silou, které ještě pomáhala zemská přitažlivost. Do jednoho z nich zabořila pařáty a do druhého své ohromné zuby. Třetího udeřila křídly. Zastavila je těsně před tím, než stačili vychrlit oheň, a poslala je přímo k zemi, stranou od ohrožené skupiny dole.
Když všichni společně dopadli na zem, ozvalo se hrozivé zadunění a rozvířili mračna prachu. Mycoples pak zatlačila jejich hlavy tak hluboko do země, že se nedokázali vyprostit. Jen jejich zadní pařáty vystupovaly ze země. Když se dostali dolů, Thor se obrátil a viděl Gwendolynin šokovaný výraz. Děkoval bohu, že ji dokázal zachránit právě v čas.
Ozval se hrozivý řev, a když Thor vzhlédl k nebi, viděl nový příval blížících se draků.
Mycoples už se obracela a mířila zpět nahoru, prudce zrychlovala a chystala se nebojácně střetnout s dalšími draky. Thor nebyl ozbrojen, ale cítil se jiný, než když se jindy chystal k bitvě: poprvé v životě měl pocit, že nepotřebuje zbraně. Cítil, že dokáže vyvolat a využít svoji vnitřní sílu. Svoji opravdovou sílu. Sílu, kterou v něm povzbudila jeho matka.
Když se přiblížili, pozvedl Thor ruku, zamířil zlatým náramkem a z černého diamantu v jeho středu vystřelilo světlo. Žluté světlo obklopilo draka, který byl nejblíž, přímo ve středu hejna, a odrazilo ho zpět. Odražený drak při tom narazil do ostatních.
Mycoples zuřila, byla odhodlaná je všechny zničit, nebojácně vletěla přímo mezi draky a probojovávala si skrz ně cestu. Do jednoho zabořila tesáky, do dalšího ohromné pařáty a odhodila ho pryč. Několik z nich odrazila po zádech zpět. Zuřivě kousala do jednoho z draků, dokud neochabl a pak ho pustila dolů. Zřítil se k zemi jako balvan padající z nebe. Po dopadu vyvolal malé zemětřesení. Thor slyšel ohromnou ránu i ve výšce, ve které se nacházeli.
Thor zběžně pohlédl dolů a viděl Gwendolyn a ostatní, jak spěchají do úkrytu. Věděl, že musí odlákat všechny draky od ostrova, daleko od Gwendolyn, aby jim dal šanci uniknout. Pokud by dokázal vylákat draky nad oceán, mohl by s nimi bojovat tam.
„Nad moře!“ vykřikl Thor k Mycoples.
Mycoples poslechla jeho příkaz, změnila směr a proletěla skrz draky na opačnou stranu.
Thor zaslechl zařičení a ohlédl se. Cítil vzdálené plameny, které rozzuření draci chrlili jeho směrem. Spokojeně sledoval, že jeho plán zabral: všichni draci mířili za ním, vzdalovali se od Horních ostrovů a sledovali ho nad otevřené moře. Hluboko dole uviděl Thor Romulovu flotilu pokrývající moře a věděl, že i kdyby nějakým zázrakem přežil střetnutí s draky, stále bude muset bojovat s milionovou armádou. Věděl, že střet s největší pravděpodobností nepřežije. Alespoň ale získá čas pro ostatní.
Důležitější je, že to zvládne Gwendolyn.
*
Gwen stála na zničeném a kouřícím nádvoří toho, co zbylo z Tirovy pevnosti. Stále svírala v náručí dítě a vzhlížela k nebi současně s údivem, úlevou a smutkem. Srdce se jí naplnilo radostí, když znovu uviděla Thora, lásku svého života. Byl v pořádku, vrátil se i s Mycoples, to bylo skvělé. Když se vrátil, zdálo se Gwendolyn, jako by se uvnitř ní něco vrátilo do pořádku. Připadalo jí, že teď už je možné všechno. Cítila, něco, co už dlouho ne – chuť dál žít.
Když viděli, že draci konečně odlétají pryč z Horních ostrovů nad otevřené moře, spustili její muži pomalu štíty. Gwen se rozhlédla a viděla zkázu, kterou za sebou draci zanechali. Ohromné haldy trosek, všude hořící ohně a mrtvé draky ležící na zádech. Vypadalo to jako ostrov, přes který se přehnala válka.
Také viděla to, co ještě před chvíli museli být rodiče holčičky, kterou svírala v náručí. Dvě těla ležící poblíž, přímo vedle místa, kde ji Gwen našla. Pohlédla dítěti do očí a uvědomila si, že ona je pro něj to poslední, co na světě má. Pevně ho sevřela.
„Teď máme šanci, má paní!“ řekl Kendrick. „Musíme všichni okamžitě zmizet!“
„Draci si nás nevšímají,“ dodal Godfrey. „Alespoň prozatím. Kdo ví, kdy se vrátí. Musíme tohle místo okamžitě opustit.“
„Ale Prsten už neexistuje,“ řekl Aberthol. „Kam půjdeme?“
„Kamkoli, hlavně musíme pryč,“ odpověděl Kendrick.
Gwen slyšela jejich slova, ale připadala jí daleko, jako by za závojem. Místo toho se obrátila a prohledávala oblohu, sledovala, jak Thor mizí v dáli a naplňoval ji smutek.
„A co bude s Thorgrinem?“ zeptala se. „To ho necháme samotného tam nahoře?“
Kendrick s ostatními se zamračili. Tváře se jim zkroutili nesouhlasem. Takové pomyšlení je očividně také nelákalo.
„Bojovali bychom s Thorem až do vlastní smrti, kdybychom mohli, má paní,“ pronesl Reece. „Ale nemůžeme. On je vysoko na nebi, nad mořem, daleko odsud. Nikdo z nás nemá draka. Ani nemáme jeho moc. Nemůžeme mu pomoct. Musíme pomoct těm, kterým pomoct můžeme. To je důvod, proč se Thor obětoval. To je důvod, proč dává v sázku svůj život. Musíme využít příležitost, kterou nám poskytl.“
„Na opačné straně ostrova je stále skrytý zbytek naší flotily,“ dodal Srog. „Bylo od tebe moudré schovat část lodí. Teď je musíme využít. Všechny, kdo přežili, musíme sebrat a okamžitě opustit tohle místo – dřív než se draci vrátí.“
Gwendolyninu mysl naplnily smíšené pocity. Tak moc chtěla jít a zachránit Thora a současně věděla, že čekat a nechat tu všechny lidi by ničemu neprospělo. Ostatní měli pravdu: Thor riskuje život jen proto, aby mohli odvést lidi do bezpečí. Jeho oběť by byla bezcenná, kdyby nevyužili šance, kterou jim poskytl.
Ještě jedna myšlenka ale Gwen trápila: Guwayne. Pokud teď rychle vyplují na moře, možná, jen možná, by se jim mohlo podařit ho najít. Pomyšlení na to, že by opět viděla svého syna, jí vlilo do žil nové síly.
Konečně Gwen přikývla, sevřela dítě a připravovala se na odchod.
„Dobrá,“ řekla. „Pojďme a najděme mého syna.“
*
Dračí řev se za Thorem ozýval stále hlasitěji, hejno se přibližovalo, pronásledování nepřestávalo. Mycoples byla stále dál a dál nad mořem. Thor cítil ohnivou vlnu, která se blížila k jeho zádům. Věděl, že pokud rychle něco neudělá, oheň ho pohltí a on zemře.
Zavřel oči. Už se nebál využívat svoji vnitřní sílu, už necítil potřebu spoléhat se na zbraně vyrobené člověkem. Když zavřel oči, vzpomněl si na dobu, kterou strávil v Zemi druidů, připomněl si, jak mocný tam byl, jak moc dokázal pouhou myslí ovlivnit vše, co bylo kolem. Vyvolal svoje vnitřní síly, jako by jeho okolí bylo jen prodloužením jeho mysli.
Thor si představil ohromnou ledovou stěnu tyčící se za ním a chránící ho před ohněm. Představil si sám sebe a Mycoples, jak jsou obklopeni ochrannou bublinou, která je oba držela v bezpečí před stěnou dračího ohně.
Otevřel oči a překvapeně si uvědomil, že cítí chlad. Skutečně se kolem něj tyčila nezměrná ledová stěna. Přesně tak, jak si představoval. Byla tři stopy silná a modře zářila. Ohlédl se a viděl, jak se k němu blíží dračí oheň – a jak ho ledová stěna zastavuje. Ozvalo se syčení, jak se plamen setkal s ledem a měnil ho v oblaka páry. Draci začali zuřit ještě víc.