Chápala, jak zvláštní se to musí zdát jejím kamarádkám, být stále aktivní agentkou a zároveň se snažit dostat do role babičky. Bože, vždyť i jí to přišlo divné. Do toho ještě pomalu se rozvíjející vztah s Allenem a není divu, že byl pro ně její život dost zajímavý.
Pokládala se za šťastnou. Na konci měsíce jí bude šestapadesát a věděla, že mnoho žen jejího věku by jí její život závidělo. Vždycky si to říkala, když cítila naléhavou potřebu být v práci mnohem aktivnější. A několik dní to fungovalo.
A s tím, jak se blížilo to, že její vnučka přijede poprvé od svého narození k ní domů, byl dnes taky jeden z těch dnů.
***
Jedna věc, se kterou bojovala při své nové roli babičky, byla touha soustředit se taky na svou práci a nový případ. To odpoledne ještě zajela do jednoho z obchodů v okrese Carytown v Richmondu. Cítila, že musí Michelle dát dárek na oslavu svého prvního přenocování v domě u babičky.
Bylo těžké nemyslet na zbraně a podezřelé, a místo toho se soustředit na plyšová zvířata a plenky. Ale když si prohlédla několik obchodů, bylo to trochu jednodušší. Zjistila, že si skutečně užívá nakupování pro svou vnučku, přestože ještě neměla ani dva měsíce a vůbec se nezajímala o nějaký dar, který dostane. Ukázalo se být těžké, nechytit každou roztomilou věc, kterou našla, a koupit ji. Koneckonců, není snad zodpovědností babičky, aby svá vnoučata rozmazlovala?
Když zaplatila svůj nákup ve třetím obchodě, který navštívila, dostala SMS. Neztrácela čas a mrkla na ni. Během posledních několika týdnů byla vždycky v naději, že to může být Duran nebo někdo jiný z kanceláře. Byla zklamaná, když zjistila, že to není kancelář, ale Allen. Jakmile se vypořádala s tím, že jí neshánějí z kanceláře, uvědomila si, že je šťastná, že jí píše Allen. Popravdě byla vždy šťastná, když se jí ozval.
„Allene, musíš mi pomoct,“ zašeptala do telefonu. „Nakupuji pro Michelle a všechno, co vidím, chci koupit. Je to normální?“
„Nevím,“ řekl Allen. „Ani jeden z mých synů se ještě neusadil a neudělal mě zatím dědou.“
„Dám ti radu. Začni šetřit. "
Allen se usmál, jeho smích se Kate začínal líbit. „Takže dnes večer je velká noc, co?“
„To je. A vím, že už jsem vychovala dítě a vím, co mám čekat, ale trochu mě to děsí.“
„Ach, budeš skvělá. Chceš vědět, z čeho mám strach já? Dnes večer jdu ven s kamarády. A za posledních pět let jsem neměl víc než dva panáky.“
„Tak se bav.“
„Zajímalo by mě, jestli bys zítra nepřijel na večeři? Můžeme si povyprávět naše příběhy, pokud přežijeme dnešní večer."
„To bych rád. Chceš přijít ke mně kolem sedmé nebo tak?“
„To zní dobře. Užij si dnešní večer. Michelle už spí celou noc?“
„Nemyslím si.“
„Ou,“ řekl Allen a položil telefon.
Kate uklidila telefon a žonglovala při tom s nákupními taškami. Pousmála se sama na sebe. Stála na slunci ve své oblíbené části města a nakupovala pro svou dvouměsíční vnučku, kterou dnes večer hlídala. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjel její den, opravdu chtěla, aby jí volali z kanceláře?
Vracela se zpátky do svého domu, tři bloky pěšky, když spatřila malou dívku v tričku My Little Pony. Šla s matkou ruka v ruce, jen pár metrů před ní, jejím směrem. Bylo jí pět nebo šest let, blonďaté vlasy v copu, který by mohly vytvořit jenom matčiny ruce. Měla modré oči a ostrý konec nosu, který vypadal roztomile. A právě tohle poslalo do srdce Kate zoufalství.
V mysli se jí objevil obraz, malá holčička, která vypadala téměř totožně s touto. Ale na tomto obrázku měla malá holčička na obličeji špínu a plakala. Za ní se zableskly světla policejních vozů.
Obraz byl natolik silný, že způsobil, že se Kate na chvíli zastavila. Odtrhla oči od dívky, aby nevypadala, že je pronásleduje. Chvíli se jí držel obraz v hlavě a snažila se najít s ním spojitost v paměti. Postupně si začala vzpomínat, a když se tak stalo, odvíjelo se to pomalu, jako by četla zprávu z případu.
Pětiletá dívka, která se našla tři dny poté, co byla pohřešována. Našli ji na rybářské chatě v Arkansasu spolu s mrtvými těly jejich rodičů. Rodiče byli pátou a šestou obětí sériového vraha, který terorizoval Arkansas po dobu šesti měsíců. Zabijáka Kate nakonec dostala, ale až poté, co měl na svědomí celkem devět obětí.
Kate si uvědomovala, že náhle stojí jako socha a nemohla se hnout. Ten případ ji chvíli pronásledoval. Tolik mrtvých lidí, tolik falešných stop. Motala se v kruhu, nedokázala najít vraha, zatímco on pokračoval ve své kruté práci. Jen Bůh věděl, co plánoval s malou dívkou.
Ale ty jsi ji zachránila, řekla si sama pro sebe. Nakonec jsi ji zachránila.
Kate pomalu znovu začala kráčet. Nebylo to poprvé, co se jí náhodný obraz z minulosti vynořil a ochromil ji. Někdy přicházely náhodně z ničeho. Ale jindy silně a rychle, jako post-traumatický stres.
Obraz dívky z Arkansasu byl někde mezi tím. A Kate za to byla vděčná. Tento konkrétní případ téměř způsobil, že v roce 2009 málem skončila s prací agentky. Bylo to tak silné, že Kate poté požádala o dva týdny volna. A najednou, když se vracela domů s dárky pro svou vnučku v rukách, jen za zlomek vteřiny měla Kate pocit, jako by byla posunuta zpět v čase.
Od té doby, co zachránila tu dívku, uplynulo téměř deset let. Kate se zajímala, kde je, přemýšlela, jestli přežila to trauma.
„Madam?“
Kate mrkla a trochu poskočila, když se lekla neznámého hlasu. Před ní stál dospívající chlapec. Vypadal znepokojeně, jako by si nebyl jistý, jestli by tam měl stát nebo utíkat.
„Jste v pořádku?“ zeptal se. „Vypadáte, nevím. Nemocná. Jako na omdlení nebo tak něco.“
„Ne,“ řekla Kate a zavrtěla hlavou. „Jsem v pohodě. Dík.“
Kluk přikývl a pokračoval v cestě. Kate začala znovu kráčet vpřed, jako kdyby vypadla z nějaké díry z minulosti, která ještě nebyla úplně zavřená. A když se přiblížila k domu, začala přemýšlet, kolik z těch děr z její minulosti bylo stále odkrytých.
A dokdy ji budou duchové její minulosti pronásledovat, než se také sama stane duchem.
KAPITOLA DRUHÁ
Kate strávila další hodinu a něco úklidem domu, i když vše měla hotové, než odjela nakupovat. Dělala to kvůli tomu, že byla ve stresu z toho, že k ní přijede Michelle. Melissa žila v tomto domě i během svých středoškolských let, takže když přijela na návštěvu (což podle Kate nebylo příliš často), Kate neměla potřebu, aby bylo místo dokonalé. Tak proč se tak zajímala o to, jak to tam vypadá teď?
Možná je to nějaký zvláštní druh babiččiny péče, pomyslela si, zatímco drhla dřez v prádelně …v místnosti, kterou její vnučka ani neuvidí, natož aby ji použila.
Když dočistila výlevku, zazvonil zvonek u dveří. Byla zaplavena vzrušením, na které nebyla úplně připravená. Když otevírala dveře, usmívala se od ucha k uchu. Melissa stála na druhé straně a držela Michelle v autosedačce. Dítě spalo a nohy mělo zabalené do silné deky.
„Ahoj mami,” řekla Melissa, když vkročila do domu. Rychle se rozhlédla po okolí a zakoulela očima. „Jak dlouho si dnes uklízela?”
„To není důležité,” odvětila Kate, zatímco objímala svou dceru.
Melissa opatrně položila autosedačku na podlahu a Michelle pomalu uvolnila. Zvedla ji a jemně ji podala Kate. Uběhl skoro celý týden od chvíle, kdy Kate naposledy navštívila Melissu a Terryho, ale když si Michelle vzala do náruče, připadalo jí to mnohem déle.
„Co dnes večer s Terrym plánujete?“ zeptala se Kate.
„Vlastně nic moc,“ řekla Melissa. „A to je na tom to pěkné. Jdeme na večeři a nějaký drink. Možná si trochu zatančit. A rozhodli jsme se, že tě nebudeme žádat, aby tady mohla zůstat přes noc, protože jsme si uvědomili, že na to ještě nejsme připraveni. Nepřetržitý spánek by se skutečně hodil, ale prostě se jí zatím na tak dlouho nedovedeme vzdát.“
„Ó ano, tomu rozumím,” řekla Kate. „Běžte ven a užijte si to.”
Melissa si složila batoh z ramene a položila jej na autosedačku. „Všechno, co potřebuješ, je zde. Bude chtít znova nakrmit přibližně za hodinu a nebude chtít spát. Terry si myslí, že je to roztomilé, ale mně to přijde hrozné. Když bude mít prdíky, v zadní kapse jsou kapky a —”
„Lisso…budeme v pohodě. Já už jsem jedno dítě vychovala. A vcelku se taky zdařilo,”
Melissa se usmála a překvapila Kate tím, že ji rychle políbila na tvář. „Díky, mami. Vyzvednu ji kolem jedenácté. Je to pozdě?”
„Ne, to je v pohodě.”
Melissa se ještě jednou podívala na svou dceru, byl to pohled, který způsobil, že Kateino srdce nabobtnalo. Pomyslela na to, jaké je to být matkou a na ten vnitřní pocit lásky—láska, která se mění na naprostou vůli dělat cokoli a všechno, abyste zajistili, že tenhle člověk, kterého jste stvořili, bude v bezpečí.
„Když budeš něco potřebovat, zavolej,” řekla Melissa a neustále se přitom dívala na Michelle.
„Jo. Teď běž a bav se.”
Melissa se konečně otočila a odjela. Když zavřela dveře, malá Michelle se vzbudila v náruči Kate. Věnovala babičce ospalý úsměv a tiché zívnutí.
„No, co budeme teď dělat?” zeptala se Kate.
Otázka byla nasměrována na Michelle, ale bylo jasné, že je jenom rétorického charakteru. Její dcera teď má svou vlastní dceru. Teď tady byla ona, s blížící se šestapadesátkou a s její první vnučkou v náručí. Tak… co teď budeme dělat?
Přemýšlela o tom, že se musí vrátit do práce v plné síle, a snad poprvé jí to přišlo velice nepodstatné.
Důležité bylo to malé dítě v její náruči.
***
Kolem osmé večer Kate přemýšlela nad tím, jestli Melissa a Terry prostě vytvořili to nejlepší dítě v historii. Michelle ani jednou neplakala, natož aby byla nepokojná. Byla prostě spokojená. Po dvou hodinách v jejím náručí Michelle začala usínat. Kate pečlivě položila Michelle do středu její manželské postele a pak chvíli stála u dveří a sledovala, jak její vnučka spí.
Nebyla si jistá, jak dlouho tam stála, když jí zabzučel telefon z kuchyňského stolu za ní. Musela odtrhnout oči od Michelle a dostat se k telefonu během několika vteřin. Zabzučení znamenalo, že to byla zpráva a nebyla vůbec překvapená, když uviděla, že to je Melissa.
Jak se jí vede? Ptala se Melissa.
Kate si nemohla pomoct a odepsala s úsměvem: Vypila jenom tři piva. Odjela ven s nějakým chlápkem na motorce. Řekla, že bude zpět v 11.
Odpověď přišla okamžitě: Hm, vůbec nejsi vtipná.
Tohle škádlení přes telefon ji dělalo téměř stejně šťastnou, jako spící dítě ve vedlejší místnosti. Když Melisse zemřel otec, byla velice odtažitá—zejména vůči Kate. Obviňovala Kateinu práci ze smrti svého otce, a přestože později pochopila, že to tak nebylo, byly chvíle, kdy Kate cítila, že Melissa stále pociťuje určitý hněv, když po jeho smrti trávila čas v úřadu. Nicméně Melissa projevovala zájem o kariéru v FBI… navzdory méně pozitivnímu přístupu k událostem minulého roku, které se týkaly přerušení důchodu její matky.
S úsměvem na rtech Kate udělala rychlou fotku spící Michelle. Poslala jí Melisse, chvíli popřemýšlela a také jí poslala Allenovi, jenomže jemu s textem: Party!
Přála si, aby tam byl s ní. V posledním čase o tom přemýšlela poměrně často. Nebyla natolik naivní, aby si myslela, že ho miluje, ale uměla si představit, že se do něj zamiluje, kdyby šly věci správným směrem. Chyběl jí, když nebyli spolu a když ji políbil, cítila se o dvacet let mladší.
Znova se usmála, když Allen odpověděl. Byla to selfie s dvěma mladými muži, pravděpodobně to byli jeho synové.
Když si prohlížela fotku, zazvonil jí telefon. Jméno na displeji telefonu v ní vyvolalo velké vzrušení.
Telefonoval jí zástupce ředitele Vince Duran. Vyvolalo by to vzrušení tak či onak, avšak fakt, že to bylo v pátek večer po osmé hodině, ji vzrušil ještě více.
Chvíli počkala, stále zírajíc na malou Michelle, a pak odpověděla. „Tady Kate Wise,” řekla přitom, jak udržovala své vzrušení na uzdě.
„Wise, tady Duran. Je to nevhodná doba?”
„Není ta nejlepší, ale to je v pohodě,” odpověděla. „Všechno v pořádku?”
„Těžko říct. Volám proto, že se chci zeptat, zda bys měla zájem o jeden případ.”
„Mluvíme o odloženém případu, jak jsme se bavili předtím?”
„Ne. Tenhle…no, vypadá podobně jako ten, co jsi rozlouskla docela rychle v šestadevadesátém. Je to takhle, máme čtyři těla na dvou rozličných místech ve Whip Springs, ve Virginii. Vypadá to tak, že vraždy nastaly ani ne dva dny po sobě. Momentálně virginská státní policie obhlíží místo, ale já s nimi už mluvil. Když tenhle případ chceš, je tvůj. Ale budeš muset jít hned.”
„Nemyslím si, že můžu,” řekla. „Musím dodržet jeden slib.” Bylo velice jednoduché to říci koukajíc na Michelle. Ale každá buňka v jejím těle vedla obrovský boj s jejím novým babičkovským pudem.
„No, ale poslechni si detaily, můžeš? Zavražděni jsou manželé, jedni kolem padesátky, ti druzí kolem šedesátky. Poslední byli ti padesátnici. Dcera objevila jejich těla, když se vracela z vysoké školy. Vraždy se staly přibližně třicet kilometrů od sebe, jedna ve Whip Springs a ta druhá poblíž Roanoke.”
„Páry? Bylo mezi nimi nějaké jiné spojení kromě toho, že to byli manželé?”
„Zatím ne. Ale všechna čtyři těla byla velice nepěkně dořezána. Zabiják použil nůž. Udělal to pomalu a metodicky. Podle toho, co si myslím, vypadá to na další pár do dvou dní.”
„Jo, vypadá to jako sériový vrah v počátku,” řekla Kate.
Zamyslela se nad případem z šestadevadesátého, o kterém Duran mluvil. Zjistilo se, že šílená ženská, která pracovala jako chůva, sebrala životy třem párům během pouze dvou dní. Pracovala pro ně více než deset let. Kate tuhle ženskou zadržela, když chtěla zabít i čtvrtý pár a, podle toho, co vypověděla, pak chtěla zabít i sebe.
Vážně tomuhle případu řekne ne? Po té intenzivní vzpomínce, kterou dnes měla, mohla skutečně zahodit další příležitost zastavit vraha?
„Jak dlouho si můžu nechat čas na promyšlení?“ zeptala se.
„Dám ti hodinu. Určitě ne více. Potřebuju na to někoho hned. A myslel jsem, že ty a DeMarco byste mohly být ty pravé. Jednu hodinu, Wise…čím dřív, tím líp.”
Předtím, než stihla říct OK nebo děkuji, Duran ukončil hovor. Byl obecně milý a přátelský, ale když nebylo po jeho, dokázal být velice podrážděný.
Tak zticha, jak to jen šlo, se posadila na okraj postele. Sledovala, jak Michelle spí, jemné zvedání a klesání jejího hrudníku bylo upokojující. Zcela jasně si pamatovala, když byla Melissa takhle malinká a nedokázala pochopit, jak ten čas rychle pominul. A to byl její problém: cítila, že kvůli práci ztratila hodně času jako matka a žena, ale stejně pociťovala obrovskou odpovědnost. Zvláště, když věděla, že může být venku, pracovat na tom, aby přivedla zabijáka ke spravedlnosti. Co by to byla za člověka, kdyby nabídku odmítla, vykašlala se na Durana, aby vybral někoho, kdo možná nemá stejné schopnosti jako ona?
Ale co by to byla za babičku, kdyby teď zavolala Melisse a řekla jí, aby si přijela vyzvednout dcerku, protože znovu volá FBI?
Kate koukala na Michelle asi pět minut, dokonce si lehla vedle ní a rukou nahmatala její hruď, aby pocítila její dech. A jak koukala na to malé stvoření, které ani netuší o ďáblech, kteří mohou chodit po zemi, udělalo to její rozhodnutí mnohem snadnějším.
Poprvé se dnes zamhouřila, zvedla telefon a zavolala Melisse.
***
Jednou, když měla Melissa šestnáct, v noci, když Kate a Michael už spali, propašovala do svého pokoje chlapce. Kate vzbudil nějaký hluk (později zjistila, že to byl pravděpodobně náraz něčího kolene do Melissiny postele) a šla zjistit, co to bylo. Když otevřela dveře a uviděla Melissu polonahou s chlapcem v posteli, shodila ho z postele a křičela na něj, aby odešel.
Hněv v očích Melissy byl tehdy nic proti tomu, když ve 21:30 dávala Michelle zpět do dětské sedačky v autě—jenom něco kolem hodiny od kdy volal Duran kvůli případu v Ranaoke.
„Tohle je šílenost, mami,” řekla.
„Lisso, promiň mi to. Ale co jsem měla sakra dělat?”
„Možná bys mohla zkusit zůstat konečně v důchodu, když už v něm jednou jsi!“