Jillian se svým manželem očividně své štěstí nalezli. Ale Riley měla pocit, že to nebylo zadarmo a že Harryho práce u policie určitě jejich cestu za štěstím neusnadnila.
Riley opět přemýšlela o své vlastní budoucnosti.
Co pro ni měla přichystaného?
S Ryanem jim občas spolu bylo naprosto skvěle. Ale měla obavu, že jakékoli dlouhodobější štěstí by v jejich případě bylo také těžce dosažitelné.
Bude moci jednou odejít do penze a užívat si čas s někým, koho miluje?
Anebo skončí osamělá jako agent Crivaro?
Riley se podívala ze svého okna. Krajina, která jí přebíhala před očima byla tak odlišná od čehokoli, co kdy viděla. V porovnání s oblastmi, které lidi zastavěli a zkultivovali tam zeleň, se jí zdejší krajina zdála úplně bez života.
Někde v poušti podobné téhle přišla mladá žena brutálním způsobem o život. Stalo se to poprvé? Nebo už ta stejná zrůda vraždila dřív?
Pokud ano, pak ho Crivaro a Riley musí nadobro zastavit.
KAPITOLA ŠESTÁ
Rileyině pozornosti neuniklo, že jak se blížili k městu Tunsboro, Jillian začala opět vypadat znepokojeně.
Možná k tomu má důvod, pomyslela si Riley.
Muži vepředu se už nebavili o cestování a dalších běžných věcech. Harry přerušil svůj monolog a vrátil se k tématu, které ho nepřestalo tížit.
„Taky už mám rozpracovanou teorii k těm dvěma vraždám,“ řekl. „Chceš ji slyšet?“
Riley zaslechla, jak si Jillian povzdechla. Určitě si dělala starosti, že na poslední chvíli její manžel nedodrží slib a že se přece jen zaplete do případu.
Crivaro vypadal podrážděně a téměř neslyšně zamručel.
Riley byla přesvědčená, že tím chtěl říct „ne“. Ale Harry byl očividně odhodlaný se o svou teorii stejně podělit.
„Myslím si – ne, jsem si skoro jistý – že vrah má obytný vůz a cestuje od kempu ke kempu.“
„Takže je to někdo jako ty?“ zeptal se suše Crivaro.
Harry se zachechtal.
„Jo, někdo jako já, až na to, že já strávil roky snahou tyhle neřády chytat. Ale jo, svým způsobem máš pravdu. Vrahem je někdo, kdo naprosto splynul s lidmi, co kempují a s jejich kulturou. V kempech si určitě vyhlíží oběti.“
Crivaro zavrtěl hlavou: „Já ti nevím, Harry.“
Harry ho ignoroval a dál rozvíjel svou teorii. Riley měla naprosté pochopení pro Crivarovy pochybnosti. I kdyby měl Harry pravdu a ty dvě vraždy byly propojené, tak to ještě určitě neznamenalo, že by vrah své oběti „pronásledoval“. Byla si vědoma, že některé vraždy jsou spontánní činy, ke kterým došlo, protože někdo měl k jejich spáchání vhodnou příležitost. Necestují navíc většinou lidé v karavanech ve skupinách nebo aspoň v párech? Představa kempujícího psychopata, který křižuje kempy v celé zemi se zdála poněkud přitažená za vlasy.
Nakonec Harry dodal: „Takže, Jakeu, ne že bych ti chtěl říkat, jak máš dělat svou práci…“
Riley si všimla, jak s sebou Crivaro při těchto slovech škubnul. Opět zamručel: „Ve skutečnosti, tohle není moje práce.“
Harryho to ani trochu nezarazilo. Nerušeně pokračoval: „Myslím, že byste měli obrazit kempy v okolí a poptat se lidí. Dřív nebo později najdete potřebnou stopu.“
Crivaro protočil očima a Riley s ním naprosto souzněla.
Aniž by věnoval pozornost Crivarově nelibosti, Harry pokračoval: „A mějte na paměti, že si nemůžete nakráčet do kempu takhle, jak teď vypadáte. Vždyť na sobě v podstatě máte nápis „FBI“. Znám ty lidi v kempech, většinou jsou neskutečně přátelští a rozpovídají se s kýmkoli. Ale víte, že lidi jsou různí. A někteří jsou víc – jak se to říká?“
„Rezervovaní,“ zavrčela Jillian. „Někteří jsou prostě plaší.“
„Jo, to je ono, plaší,“ řekl Harry. „Někteří nejsou tak sdílní. A když vás spatří někdo takový, tak se vyplaší a nic z něj nedostanete. Takže bych vám radil, abyste pracovali v utajení a předstírali, že taky kempujete. Můžeš být třeba její strýček, nebo něco takového. Určitě víš, jak na to, ale tady by to mohlo být těžší, než se na první pohled zdá. Nejdřív si budete muset opatřit nové oblečení, oblečte se víc jako já a Jillian. A budete potřebovat vlastní přívěs nebo obytný vůz…“
V tom okamžiku mu Crivaro rázně skočil do řeči: „Harry, já si přece nebudu kupovat karavan.“
„Jo, to je jasný, ale můžete si nějaký pronajmout,“ sdělil mu Harry. „V okolí budou nějaké k dispozici. Ale poohlídni se po něčem alespoň trochu slušném, neber žádný vrak. Některé lepší kempy by vás se starým nebo polorozpadlým karavanem ani nepřijali. Šéf policie v Tunsboro vám určitě poradí, kde si můžete něco pronajmout.“
Riley se nemohla ubránit tomu, aby jí myšlenka na to, že kempuje s Crivarem a předstírá, že je jeho neteř, nevykouzlila na tváři lehký úsměv. Byla to naprostá šílenost.
Vždyť by nás museli hned prokouknout, řekla si v duchu.
V Harryho neustávajícím přívalu rad se odrážel jeho zápal pro tento případ. Soudě dle Jillianina zasmušilého mlčení si toho jeho žena byla dobře vědoma.
Zatímco Harry dál pokračoval v monologu o tom, jak mají Riley s Crivarem tento případ vyšetřovat, projížděli kolem golfových resortů a kovbojských rančů pro turisty v okolí města Tunsboro.
Po příjezdu do Tunsboro nabyla Riley dojmu, že vjeli do starého městečka z doby westernu, který se někdo neúspěšně snažil zahalit do moderního hávu. Hlavní ulici lemovaly budovy s falešnými čtvercovými štíty. Před domy se nacházely vachrlaté verandy podepírané dřevěnými trámy. Sem tam byl některý dům nově natřený, ale jinak se nezdálo, že by ostatní byli připravené na moderní dobu a blížící se rok 2000.
Betonový chodník, dlážděné ulice, semafory, a hlavně auta byly ve skutečnosti to, co se v tomto městě zdálo nepatřičné.
Harry zaparkoval před policejní stanicí, která měla také zastaralé průčelí.
Otočil se na Riley a Crivara.
„Velitel Webster vás nebude očekávat. Neříkal jsem mu nic o tom, že jsem kontaktoval oddělení behaviorální analýzy. Mě zná alespoň z našeho hovoru po telefonu. Asi bych měl tedy jít s váma dovnitř a – „
Jillian ho rázně přerušila: „Ani o tom nepřemýšlej, Harry.“
Harry se otočil na svou ženu s prosebným výrazem v očích.
„Byla by to jen minutka, zlato,“ řekl.
„Ty to na minutku mít nebudeš a moc dobře to víš. Tady se rozloučíme s tvými přáteli a zamíříme zpátky k našemu přívěsu a budeme pokračovat k národnímu lesoparku v Coronadu. Tak to bude.“
„Ale, zlato – „
„Ne, žádný ‚ale‘, Harry. Jestli vlezeš dovnitř, tak si vezmu naše auto a odjedu pryč sama bez tebe.“
Harry si povzdechl a nuceně se zasmál.
„No, tak jste slyšeli mou drahou polovičku. Jak jsem říkal, drží mě zkrátka. My už teda pojedeme. Zlomte vaz, vy dva. A ještě jednou díky, že to prověříte.“
Při vystupování z auta Riley zaslechla, jak Harry zamumlal: „A nezlobil bych se, kdybys mi dal vědět, jak se vše vyvíjí.“
„Ani to nezkoušej!“ vyštěkla Jillian.
Riley a Jake zůstali stát a sledovali, jak Harry se svou ženou odjíždí pryč z města.
Riley si připadala zvláštně, že se najednou ocitla uprostřed takového starého malého města.
Crivaro se očividně cítil podobně. Zadíval se do země, přešlápnul na místě a zakroutil hlavou.
„Tohle je šílenost,“ řekl. „Neměli bychom se do toho vůbec vměšovat.“
Riley se zasmála a řekla: „No, můj nápad to nebyl.“
„Kromě toho,“ dodala. „Jediné, co jsme se skutečně dověděli, je, že Harry má ve všem pravdu.“
Crivaro jí věnoval zlostný pohled a zavrčel: „No určitě se plete v tom, že my dva budeme kempovat. To je naprosto směšné. K tomu nikdy nedojde.“
„Souhlasím,“ řekla Riley.
Crivaro se otočil a zamířil k policejní stanici.
„Tak jdeme, představíme se policejnímu veliteli.“
Vstoupili dovnitř do malé policejní stanice. Recepční je poslala rovnou do kanceláře velitele Everetta Webstera. Když vešli do jeho kanceláře, seděl na kraji stolu a hovořil s jiným policistou. Zdálo se, že hovoří o něčem vážném.
Riley si byla jistá, že spolu hovoří o vraždě, která se nedávno odehrála.
Riley a Crivaro ukázali své odznaky a představili se. Webster zůstal s pusou dokořán.
„Proboha,“ řekl. „Co tu sakra dělají federálové?“
Crivaro odpověděl: „Pokud máme správné informace, tak poblíž jedné ze zdejších turistických stezek bylo nalezeno tělo zavražděné ženy.“
Webster řekl: „No to jo, ale nikdo kvůli tomu nevolal FBI. Jde o místní případ a zvládneme to sami.“
S přimhouřenýma očima pozoroval Riley a Crivara a nakonec řekl: „Tak počkat. Nejste tady na popud toho cvoka z Colorada, že ne? Ten chlap mi volal a snažil se mě přesvědčit, že existuje nějaká souvislost mezi touhle vraždou a jinou, ke které došlo před rokem.“
Crivaro pokrčil rameny: „Chceme tu jen něco prověřit.“
Webster zakroutil hlavou a obrátil se na druhého policistu: „Můžeš nám na chvíli nechat soukromí, Wally?“
Wally přikývl a odešel z místnosti. Webster začal přecházet sem a tam před svým stolem. Podle Riley to nebyl příliš pohledný muž, velká brada vyčnívající dopředu a zkosené čelo mu dodávalo poněkud prehistorický vzhled jeskynního muže. V jeho pohledu ale byla patrná inteligence a ostražitost.
Obrátil se na Riley a Crivara.
„Podívejte se, nemám vůbec tušení, jak se tomu chlapovi podařilo přemluvit FBI, aby vás dva poslal, ale byla to naprosto zbytečná cesta a je mi líto, že s tím teď máte komplikace. Já a mí muži ten případ zvládneme.“
„O tom nepochybuji,“ ujistil ho Crivaro příjemným hlasem. „Ale když už jsme tady, mohl byste nám o té vraždě něco povědět. Jsme z oddělení behaviorální analýzy a zdá se, že tohle není jen tak obyčejný vrah. Jen jsme si říkali, že bychom mohli být nápomocní.“
„Oddělení behaviorální analýzy? No, je fakt, že ten případ je zvláštní, to musím uznat. Oběť se jmenovala Brett Parmová. Před chvílí jsem dotelefonoval, abych se o ní dověděl něco víc.“
Webster si vzal do ruky nějaké poznámky ze stolu a nasadil si brýle na čtení.
„Podle mých informací pracovala jako recepční u doktora v North Platte v Nebrasce,“ řekl. „Přijela sem na třítýdenní dovolenou. Pár nocí přespala v nedalekém kempu Střízlíkovo hnízdo. Z kempu odjela v sobotu. To bylo naposledy, co ji kdokoli viděl – alespoň do té doby, než ji včera večer našel turista na stezce. Podle všeho měla rezervaci v kempu Bobří ocas, který je kousek odsud. Ale tam už nikdy nedorazila.“
Webster položil poznámky zpět na stůl a řekl: „Nejdivnější na tom všem je, že nebyla zabitá přímo na té stezce, kde byla nalezená. Vypadá to, že byla pořezaná a vykrvácela někde jinde. Pak bylo její tělo odhozené na stezce.“
Webster zkřížil ruce na hrudi a dodal: „Podívejte, nemám problém vám přiznat, že jakmile dojde k vraždě v mém okrsku, beru to dost osobně. Neprospívá to turismu a příjmy z turismu tvoří v podstatě celou ekonomiku Tunsboro – alespoň od té doby, co zavřeli před léty doly. Můžete vzít jed na to, že s mými muži ten případ co nejdřív objasníme. Bez urážky, ale raději bych se obešel bez zásahu z Quantica.“
Crivaro přikývl: „Tomu rozumím a respektuji to. Ale když už jsme tady, nevadilo by vám, kdybychom se podívali na místo činu? Mrkneme se, jestli zde budeme mít nějakou práci nebo ne – a jak to tak vypadá, tak nebudeme. Pak se vám můžeme klidit z cesty.“
Websterovi se očividně trochu ulevilo.
„To zní jako plán,“ řekl. „Shodou náhod, jsem se tam před chvílí akorát chystal. Takže vás tam můžu vzít.“
Riley a Jake následovali Webstera ven z policejní stanice a nasedli do jeho auta.
Když vyjížděli ven z města, Riley přemýšlela nad tím, jak zemřela Brett Parmová.
„Byla pořezaná a vykrvácela někde jinde.“
Riley si vybavila poslední případ, na kterém s Crivarem pracovala, a otřásla se hrůzou. V jejich předešlém případě zabíjel vrah své oběti pomocí ostnatého drátu. Stejně jako nyní, i jeho oběti vykrváceli pomalu k smrti. Tahle podobnost ji znepokojila.
Přemýšlela také nad tím, co před chvílí prohlásil Crivaro.
„Pak se vám můžeme klidit z cesty.“
Myslel to skutečně vážně?
Riley neměla sebemenší ponětí, jestli má Harry pravdu a ty dvě vraždy mohou být propojené. Ale s jistotou věděla, že nedávno byla poblíž brutálně zavražděná žena.
Copak od toho mohou jen tak odejít?
Skutečně poletí zpět do Quantica, aniž by se tomu pokusili přijít na kloub?
Přestávalo jí to připadat jako reálná možnost.
Ale co když na tom Crivaro bude trvat?
Bude se muset smířit s jeho rozhodnutím, ať už bude jakékoli. A zatím nedal vůbec najevo, že by měl o tento případ zájem.
Možná to bylo tím, že zvláštní agent Jake Crivaro už za ty dlouhé roky služby v oddělení behaviorální analýzy viděl tolik vražd.
No, pomyslela si, zvláštní agentka Riley Sweeneyová viděla za svůj život více vražd než většina lidí v jejím věku.
A tohohle případu se vzdát nechtěla.
KAPITOLA SEDMÁ
Velitel Webster vyjel autem z Tunsboro a Riley cítila, jak v ní roste napětí.
Jsou nervózní i ostatní? zajímalo ji.
V Crivarově tváři se nedalo vyčíst, že by jeho zájem o případ stoupal. Seděl vepředu vedle velitele a spíš působil znuděně.
Copak ho ten případ vůbec nezajímá? Ani po tom, co jsme se trmáceli až sem přes celou zemi?
S povzdechem se Riley usadila na zadním sedadle. Doufala, že až dorazí na místo činu, její parťák trochu pookřeje.
Webster se Crivara zeptal: „Ten týpek Harry Carnes – ten, co mi volal – vy ho znáte?“
„Tak trochu,“ odpověděl Crivaro.
Riley pochopila, že Crivaro nechce přiznat, že sem s Riley dorazili, aby vyhověl osobní prosbě svého starého přítele. Pravděpodobně bylo lepší nechat Webstera si myslet, že je sem poslala FBI oficiálně.
„No, ten tu svou pusu vážně nezavře,“ řekl Webster. „Sotva jsem se za celý náš telefonát dostal ke slovu.“
Riley si všimla, jak přes Crivarovu tvář přelétl úsměv. Nebylo těžké uhádnout, co si asi myslí.
To, že nezavře pusu, vážně sedí.
Během toho společně stráveného času Harry téměř nepřestal mluvit.
Webster dodal: „Působil na mě jako nějaký fanoušek konspiračních teorií. Pořád mluvil o ženě, která byla zabitá v Coloradu. Měl vymyšlenou teorii… a jakou. Prý udeřil ten samý vrah, který vraždil před rokem a o nějakých 1300 kilometrů jinde. Vy tomu ale nevěříte, že ne?“
Crivaro neurčitě zabručel.
Webster se zasmál: „Kdybych to nevěděl, tak bych si tipnul, že Harry Carnes je rodák z Tunsboro. Máme tam pár starousedlíků, kteří rádi vymýšlí takovéto povídačky. O našem městě se už od dob, kdy se ještě dolovalo, povídá legenda. Říká se v ní, že pokud se někdo napije ze zátoky Saguaro, pak už nikdy po zbytek svého života nepromluví pravdu. Až do smrti vypráví jen šílené historky.“