„Setkaly jste se na sraze s někým dalším, s kým se Lauren na střední škole přátelila, ale postupem času se třeba odcizili?“
„Vlastně ano,“ řekla Tabby, „žena jménem Brandie Scottová. Taky žije tady ve městě, akorát na druhé straně… takže se s ní nikdy moc nevídáme. Ale bylo fajn se s ní zase vidět. Nedá se říct, že bychom se s ní nějak zvlášť přátelily, jen jsme s ní na škole sem tam prohodily pár slov, ale nikdy jsme se nesetkávaly nebo tak.“
„Bavila se na tom sraze s Lauren?“
„Chvilku. Dokonce se mi vybavuje, že spolu seděly u baru a něčemu se smály. Pamatuju si to, protože Lauren se poslední dobou jinak moc nesmála. Myslím, že měla nějaké problémy s rodinou. Nejspíš zas s těma jejíma hloupýma rodičema.“
„Nemáte náhodou číslo na paní Scottovou?“ zeptal se Moulton.
„Mám,“ řekla Tabby, vytáhla telefon a začala ho projíždět. „Vlastně mi ho dala až na tom sraze.“
„A co bývalí partneři?“ zeptala se Chloe, když Tabby našla číslo, které hledala. „Byli tam i někteří její ex?“
„Ne,“ řekla Kaitlin a poprvé za celou konverzaci se usmála. „Lauren před Jerrym chodila jenom s jedním klukem. A jediný důvod, proč se rozešli, bylo, že se odstěhoval. Myslím, že do Alabamy.“
„Myslím, že to je prozatím vše, co potřebujeme vědět,“ řekla Chloe. Předala Tabby jednu z vizitek a řekla: „Pošlete prosím číslo paní Scottové na tento telefon. A neváhejte mě kontaktovat, pokud si kterákoliv z vás vzpomene ještě na něco, co by nám mohlo pomoct.“
Tabby hned odeslala zprávu s číslem Brandie Scottové. Vypadala trochu zklamaně, že je jejich konverzace u konce. Ale jak už Chloe předpokládala, skupinka nejlepších kamarádek oběti ponořená do vzpomínek na svou zesnulou přítelkyni nebyla zrovna nejlepším zdrojem informací. Pokud existovala nějaká špína, kterou bylo třeba odhalit, tady toho Chloe s Moultonem moc nenajdou.