Před několika týdny uzavřela znepokojující případ ve Phoenixu. Ona a její partner, Bill Jeffreys, chytili vraha, který vraždil prostitutky. Riley měla stále pocit, že toho pro vyřešení případu mnoho neudělala. Teď toho, ke své nevoli, věděla až příliš mnoho o světě vykořisťovaných žen a dívek.
Ale teď byla rozhodnuta tyto myšlenky z hlavy vytěsnit. Cítila, jak se kousek po kousku začíná trochu uvolňovat. Sedět v restauraci s přítelem a oběma jejich dětmi jí připomnělo, jaké by to bylo žít normální život. Žila v hezkém domě a sbližovala se s pěkným sousedem.
Blaine se vrátil a posadil se. Riley se neudržela a ještě jednou si tohoto atraktivního muže prohlížela. Jeho ustupující čelo mu dodávalo příjemně zralý vzhled a byl štíhlý a fit.
"Promiň," řekl Blaine. "Když tu nejsem, tak to tu běží klidně, ale jak jsem na dohled, všichni se rozhodnou, že zrovna potřebují mou pomoc."
"Já vím, jaké to je," řekla Riley. "Já doufám, že když nebudu na dohled, Úřad na mě na chvíli zapomene."
April řekla, "To ani náhodou. Brzy znovu zavolají. Vyšlou tě do jiné části země."
Riley si vzdychla. "Dokázala bych si zvyknout na to, nebýt neustále v pohotovosti."
Blaine dokončil sousto svého mahi-mahi.
"Přemýšlela jsi o změně kariéry?" zeptal se.
Riley pokrčila rameny. "Co jiného bych dělala? Většinu svého dospělého života jsem pracovala jako agentka. "
"No, jsem si jistý, že existuje spousta věcí, kterým by se mohla žena s tvým talentem věnovat," řekl Blaine. "Většina z nich je bezpečnější než práce FBI agenta."
Na chvíli se zamyslel. "Dokázal bych si tě představit jako učitelku," dodal.
Riley se trochu zachichotala. "Myslíš, že to je bezpečnější?" zeptala se.
"Záleží na tom, kde pracuješ," řekl Blaine. "A co univerzita?"
"Hele, to je nápad, mami," řekla April. "Nemusela bys pořád cestovat. A mohla bys i tak pomáhat lidem."
Riley nic neřekla a přemýšlela o tom. Vyučovat na vysoké škole by určitě bylo podobné tomu, co dělala na akademii v Quanticu. To ji bavilo. Vždycky jí to umožnilo dobít se. Ale chtěla by se stát učitelkou na plný úvazek? Dokázala by skutečně strávit každý den uvnitř budovy s žádnou skutečnou aktivitou?
Vidličkou píchla do houby.
Mohla bych se v jednu takovou proměnit, pomyslela si.
"Co třeba stát se soukromým detektivem?" Zeptal se Blaine.
"Myslím, že ne," řekla Riley. "Prát špinavé prádlo rozvádějících se párů mě neláká."
"To není vše, co soukromí detektivové dělají," řekl Blaine. "Co třeba vyšetřování pojišťovacích podvodů? Hela, mám jednoho kuchaře, který pobírá podporu pro invalidy, říká, že má špatná záda. Jsem si jistý, že si vymýšlí, ale nemohu to dokázat. Mohla bys začít s ním."
Riley se zasmála. Blaine si samozřejmě dělal legraci.
"Nebo bys mohla hledat nezvěstné osoby," řekla Crystal. "Nebo ztracená domácí zvířata."
Riley se znovu zasmála. "No, tak z toho bych měla pocit, že na světě dělám něco skutečně užitečného!"
April se přestala účastnit konverzace. Riley viděla, že si textuje a chichotá se. Crystal se naklonila přes stůl k Riley.
"April má nového přítele," řekla Crystal. Pak nehlučně naznačila ústy, "Nelíbí se mi."
Riley byla naštvaná, že její dcera ignoruje všechny ostatní u stolu.
"Přestaň s tím," řekla April. "Je to nezdvořilé."
"Co je na tom neslušného?" Řekla April.
"Mluvily jsme o tom," řekla Riley.
April si jí nevšímala a pokračovala s psaním zprávy.
"Dej to pryč," řekla Riley.
"Za chvíli, mami."
Riley potlačila netrpělivé vzdychnutí. Už dávno zjistila, že "za chvíli" v řeči teenagerů znamenalo "nikdy."
Právě v té chvíli jí zabzučel její telefon. Zlobila se sama na sebe za to, že ho před odchodem z domu nevypnula. Podívala se na telefon a viděla, že to je vzkaz od jejího partnera z FBI, Billa. Pomyslela si, že si ho nepřečte, ale pak se k tomu nemohla přinutit.
Jak zprávu otevřela, vzhlédla a uviděla April, jak se na ni zubí. Její dcera si tu ironii vychutnávala. Riley tiše zuřila, zatímco si četla zprávu od Billa.
Meredith má nový případ. Chce si o něm s námi co nejdřív promluvit.
Zvláštní agent, velitel Brent Meredith, byl Rileyn a Billův šéf. Cítila k němu ohromnou loajalitu. Nejenže byl dobrý a spravedlivý šéf, mnohokrát se za Riley postavil, když byla s úřadem v rozepři. I tak byla Riley odhodlaná nenechat se do toho vtáhnout, alespoň prozatím.
Teď nemůžu nikam jet, odepsala.
Bill odpověděl, je přímo tady v okolí.
Riley zavrtěla beznadějně hlavou. Stát si za svým nebude snadné.
Odepsala mu, já se ti ozvu.
Žádná odpověď nepřišla a Riley odložila telefon do kabelky.
"Já myslela, že jsi říkala, že to je neslušný, mami," pronesla April tichým, podrážděným hlasem.
April stále posílala zprávy.
"Já jsem se svým skončila," řekla a snažila se neznít tak rozzlobeně, jak se sama cítila.
April si jí nevšímala. Rileyn telefon znovu zabzučel. Tiše zaklela. Viděla, že zpráva je od Mereditha.
Dostavte se zítra v 9 ráno na schůzi na Úřadu pro analýzu chování.
Riley se snažila vymyslet způsob, jak se z toho vyvléci, když ale dostala další zprávu.
To je rozkaz.
KAPITOLA DRUHÁ
Riley posmutněla, když se podívala na dvě fotky na obrazovkách nad stolem v konferenční místnosti Úřadu pro analýzu chování. Na jedné fotografii byla bezstarostná dívka se zářícíma očima a úsměv, který si získá každého. Na druhé byla její mrtvola, strašlivě vychrtlá, ležící s rukama, které směřovaly různými směry. Vzhledem k tomu, že jí bylo nařízeno se tohoto setkání zúčastnit, Riley věděla, že musí existovat další oběti jako je tahle.
Sam Flores, důvtipný laboratorní technik s černými obroučkami brýlí, spustil multimediální představení pro čtyři agenty, kteří seděli kolem stolu.
"Na těchto fotkách je sedmnáctiletá Metta Lunoe," řekl Flores. "Její rodina žije v Colliervillu v New Jersey. Její rodiče jí pohřešovali od března – jednalo se o útěk. "
Do přehlídky obrázku přidal obrovskou mapu Delawaru a ukazovátkem označoval lokalitu.
Řekl: "Její tělo bylo objeveno v oblasti za Mowbray, Delaware, šestnáctého května. Měla zlomený vaz."
Flores zobrazil několik dalších obrázků – jeden zobrazoval další rozzářenou mladou dívku, druhý ji ukazoval jako téměř nepoznatelně vyschlou, její ruce roztažené podobným způsobem.
"Na těchto snímcích je Valerie Brunerová, také sedmnáctiletá, hlášená na útěku z Norbury ve Virginii. Zmizela v dubnu."
Flores ukázal na jiné místo na mapě.
"Její tělo bylo nalezeno roztažené na polní cestě v blízkosti Redditche v Delawaru, dvanáctého června. Zřejmě šlo o stejný způsob práce jako u předchozí vraždy. Agent Jeffreys zahájil vyšetřování."
Riley byla překvapená. Jak mohl Bill začít pracovat na případu, do kterého ona nebyla zahrnuta? Pak si vzpomněla. V červnu byla hospitalizována, zotavovala se ze svého hrozného utrpení v Petersonově kleci. I tak ji Bill často navštěvoval v nemocnici. Nikdy nezmínil, že zároveň pracuje na tomto případu.
Otočila se k Billovi.
"Proč jsi mi o tom neřekl?" zeptala se.
Billův obličej vypadal zamračeně.
"Nebyla na to vhodná doba," řekl. "Měla jsi vlastní problémy."
"Kdo byl tvůj partner?" Zeptala se Riley.
"Agent Remsen."
Riley to příjmení znala. Bruce Remsen byl převeden z Quantica předtím, než se vrátila zpátky do práce.
Pak ale po chvilce Bill dodal, "Nemohl jsem ten případ vyřešit."
Teď Riley dokázala jeho výraz a tón hlasu přečíst. Po dlouholetém přátelství a partnerství znala Billa tak dobře, jako nikdo jiný. A věděla, že je sám se sebou hluboce zklamaný.
Flores zobrazil fotografie lékaře, na kterých byla dívčina holá záda. Těla tak zchřadla, že se ani nezdála být skutečná. Na zádech byly staré jizvy a čerstvé šrámy.
Riley na sobě nyní plně cítila mučivé nepohodlí. Ten pocit ji zaskočil. Od kdy se jí dělalo zle z fotografií mrtvol?
Flores řekl: "Obě téměř zemřely hlady dříve, než jim zlomil krk. Byly také surově bity, pravděpodobně dlouhodobě. Jejich těla byla přesunuta na místo, kde byly posléze nalezeny mrtvé. Nemáme tušení, kde byly skutečně zabity."
Riley se snažila nenechat se ovládnout jejím rostoucím znepokojením a přemýšlela nad podobností s případy, které s Billem vyřešili během posledních několika měsíců. Takzvaný "vrah panenek" zanechal těla svých obětí, kde mohla být snadno nalezena, naaranžovaná v nahých, groteskních pozicích jako panenky. "Řetězový vrah" věšel těla svých obětí nad zemí, divoce spoutaných v těžkých řetězech.
Teď Flores ukázal fotku jiné mladé ženy – vesele vypadající zrzky. Vedle fotografie byl obrázek omlácené, prázdné Toyoty.
"Toto auto patřilo dvaceti čtyř letému, starému irskému přistěhovalci, jménem Meara Keaganová," řekl Flores. "Pohřešuje se od včerejšího rána. Její vůz byl nalezen opuštěný před bytovým domem ve Westree v Delawaru. Pracovala tam pro jednu rodinu jako služka a chůva."
Nyní promluvil zvláštní agent Brent Meredith. Byl to obavy vzbuzující, velký Afroameričan s hranatou tváří a seriózním vystupováním.
"Službu skončila předevčírem v jedenáct hodin večer," řekl Meredith. "Auto bylo nalezeno následující ráno."
Zvláštní agent, velitel Carl Walder se na židli předklonil. Byl šéfem Brenta Mereditha – dětinský, pihatý muž s kudrnatými vlasy měděné barvy. Riley ho neměla ráda. Nemyslela si, že je nějak zvlášť kompetentní. Moc nepomohlo, že ji kdysi vyhodil.
"Proč si myslíme, že toto zmizení je spojeno s předchozími vraždami?" Zeptal se Walder. "Meara Keaganová je starší než ostatní oběti."
Teď se do toho vložila Lucy Vargasová. Byla mladým nováčkem s tmavými vlasy, tmavýma očima a tmavou pletí.
"Můžete to vidět na mapě. Keaganová zmizela v téže oblasti, kde byla nalezena dvě těla. Může to být náhoda, ale to se zdá nepravděpodobné. Nikoliv za období pěti měsíců, když jsou všechny tak blízko za sebou."
Navzdory jejímu vzrůstajícímu neklidu měla Riley radost, při pohledu na pomrkávajícího Waldera. Aniž by to měla Lucy v úmyslu, uzemnila ho. Riley doufala, že nenajde nějaký způsob, jak Lucy později dostat. Walder takový dokázal být.
"To je správně, agentko Vargasová," řekl Meredith. "Náš odhad je, že mladší dívky byly uneseny při stopování. Velmi pravděpodobně podél této silnice, která oblast protíná." Ukázal na konkrétní linii na mapě.
Lucy se zeptala: "Není stopování v Delawaru zakázané?" Dodala: "Samozřejmě, že to lze těžko prosadit."
"Máte pravdu," řekl Meredith. "A tohle není dálnice nebo dokonce hlavní státní silnice, takže ji stopaři pravděpodobně využívají. Vrah zřejmě taky. Jedno tělo bylo nalezeno u silnice a další dvě ani ne deset mil od ní. Keaganovou odvezl stejnou cestou asi šedesát mil severně. U ní použil jinou lest. Pokud bude pokračovat ve své obvyklé taktice, nechá si ji, dokud ji téměř nevyhladoví k smrti. Pak jí zlomí vaz a tělo odloží stejným způsobem jako dříve."
"To nedopustíme," řekl Bill přiškrceným hlasem.
Meredith pronesl, "Agenti Paige a Jeffreys, chci, abyste na tomhle začali okamžitě pracovat." Pak směrem k Riley odsunul přes stůl složku plnou fotografií a zpráv. "Agentko Paige, tady jsou všechny informace, které potřebujete abyste se co nejrychleji zorientovala."
Riley se natáhla po složce. Ale její ruka se prudce stáhla zpět v křeči ze strašlivé úzkosti.
Co je to se mnou děje?
Hlava se jí točila a rozmazané obrázky se jí začaly v představách zaostřovat. Byl to projev post-traumatického stresového syndromu kvůli Petersonově případu? Ne, tohle bylo jiné. Bylo to úplně něco jiného.
Riley vstala ze židle a uspěchaně se vydala z konferenční místnosti. Jak pospíchala chodbou směrem ke své kanceláři, výjevy v její hlavě se zaostřovaly.
Byly to tváře – tváře žen a dívek.
Viděla Mitzi, Koreen a Tantru – mladé dívky na telefonu, jejichž slušný oděv maskoval jejich rozklad i před jimi samotnými.
Viděla Justine, stárnoucí děvku, shrbenou nad drinkem v baru, unavenou a zahořklou a plně připravenou zemřít ošklivou smrtí.
Viděla Chrissy, prakticky uvězněnou ve svém bordelu násilnickým manželem pasákem.
A ze všeho nejhorší bylo spatřit Trindu, patnáctiletou dívku, která už si prožila noční můru ve formě pohlavního vykořisťování, a která si nedokázala představit žádný jiný život.
Riley dorazila do své kanceláře a zhroutila se na židli. Teď pochopila zdroj návalu pociťovaného odporu. Fotky, které právě spatřila, ho aktivovaly. Vynesly na povrch její nejtemnější pochybnosti o případu ve Phoenixu. Zastavila brutálního vraha, ale nedostála spravedlnosti pro ženy a dívky, které potkala. Celý svět vykořisťování zůstal neměnný. Ani trochu nenarušila hladinu moře křivd, které snášely.
A teď ji to strašilo a trápilo způsobem, který předtím nikdy nepoznala. Zdálo se jí, že to je horší než post-traumatický stresový syndrom. Konec konců mohla dát průchod vlastnímu vzteku a hrůze během zápasení v tělocvičně. Neměla ale žádný způsob, jak se zbavit těchto nových pocitů.
A mohla si dovolit pustit se do práce na dalším případu jako na tom ve Phoenixu?
Za dveřmi zaslechla Billův hlas.
“Riley.”
Vzhlédla a viděla, jak se na ni její partner smutně dívá. Držel složku, kterou se jí Meredith pokusil dát.
"Potřebuji tě na tomto případu," řekl Bill. "Je to pro mě osobní. Přivádí mě k šílenství, že jsem ho nedokázal vyřešit. Nemůžu si pomoci a přemýšlím, zda jsem byl v koncích proto, že se mi rozpadalo manželství. Poznal jsem rodinu Valerie Brunerové. Jsou to dobří lidé. Ale nezůstal jsem s nimi v kontaktu, protože ... no, protože jsem je zklamal. Musím to kvůli nim dát do pořádku."
Složku položil Riley na stůl.
"Jen se na to podívej. Prosím."
Odešel z Rileyiny kanceláře. Seděla a nerozhodně na složku zírala.
To jí nebylo podobné. Věděla, že se z toho musí dostat ven.
Jak nad věcmi přemýšlela, vzpomněla si na něco z Phoenixu. Byla schopna zachránit jednu dívku jménem Jilly. Nebo se o to alespoň pokusila.
Vytáhla svůj telefon a vytočila číslo azylového domu pro mládež ve Phoenixu, v Arizoně. Z telefonu se ozval známý hlas.
"To je Brenda Fitchová."
Riley byla ráda, že telefon zvedla Brenda. Tuto sociální pracovnici poznala během jejího předchozího případu.
"Ahoj, Brendo," řekla. "Tady Riley. Jen jsem si myslela, že bych se mohla zeptat, jak se má Jilly."
Jilly byla dívka, kterou Riley zachránila před obchodem se sexem – hubená, černovlasá, třináctiletá. Jilly neměla rodinu, až na surového otce. Riley čas od času zavolala, aby zjistila, jak se Jilly daří.
Riley slyšela, jak Brenda vzdychla.
"To je dobře, že voláš," řekla Brenda. "Kéž by víc lidí projevilo nějaký zájem. Jilly je stále u nás."
Riley zabolelo u srdce. Doufala, že jednoho zavolá a bude jí sděleno, že Jilly byla přijata do laskavé pěstounské rodiny. Dnešek nebude tím dnem. Riley pociťovala obavy.
Řekla: "Když jsme hovořily naposledy, měla jsi strach, že ji budete muset poslat zpět k jejímu otci."
"Ach, ne, to už máme právně vyřešeno. Dokonce máme soudní příkaz, aby se od ní držel dál.
Riley si oddychla.
"Jilly se na tebe pořád ptá," řekla Brenda. "Chceš s ní mluvit?"
"Ano. Prosím."
Brenda nechala Riley čekat. Riley náhle napadlo, zda to byl dobrý nápad. Pokaždé, když mluvila s Jilly, skončila s pocitem viny. Nechápala, proč se tak cítila. Konec konců Jilly zachránila před životem, plným vykořisťování a zneužívání.
Ale na co jsem ji zachránila? říkala si. Na jaký druh života se mohla Jilly těšit?
Uslyšela Jillyn hlas.
"Ahoj, agentko Paige."
"Kolikrát ti mám říkat, abys mi tak neříkala?"
"Omlouvám se. Ahoj, Riley."